Ten se totiž spolu se svou kolegyní z českobudějovického divadla, dramaturgyní Olgou Šubrtovou, rozhodl oprášit prvotinu známého spisovatele Jaroslava Havlíčka. Za jeho života nikdy nevyšla, neboť byla považována za skandální a ani později neměla větší štěstí, takže čtenáři si ji mohli přečíst až v devadesátých letech minulého století. Zmínění dva mladí autoři si z ní vypůjčili námět a převedli ho do současnosti, takže příběh, který je pro divadelní uchopení velice důležitý, v jejich podání ožil jaksepatří. Recesista Emil Škvor vymyslí nejlepší vtip svého života, že totiž během týdne svede sedm sester Kostkových. Pochopitelně za vydatné asistence svých tří přátel. Divák tedy sleduje sedm modelových situací, ke kterým dojde v dnešních Pardubicích. Ano, čtete dobře, také účelná scéna Pavla Svobody pracuje s projekcemi, na nichž jsou snímky z různých míst města.

Co tedy nabízí tato erotická groteska? Jistěže humor, smích, ale především je jakousi moderní moralitou, nastoluje otázku: co si vlastně můžeme vůbec dovolit ke svým bližním, jak nebezpečná je manipulace ve jménu zábavy a naplnění vlastní prázdnoty, jak ošidná je touha po dobrodružství vedoucí ke ztrátě lidské důstojnosti… Režisér Glaser už má za sebou úspěšné uvedení Muže sedmi sester v Českých Budějovicích.

Tentokrát ještě přiostřil groteskní hrany příběhu, který Pardubickým doslova ušil na míru. Zvýraznil jeho mozaikovou strukturu, lidské prohřešky tu svižně defilují pěkně za sebou a vcelku předvídatelně je dovádí k vyvrcholení sázky, jejíž obětí se stane sám hlavní aktér. Hřích spáchaný člověkem na člověku se prostě někdy nevyplácí…

Hned od první minuty představení jsou věci uváděné na pravou míru a to zcela srozumitelně. Režie je ve výkladu jasná, v motivacích jednoduchá, ve výrazu provokující. Takže rozhodně nenudí, naopak. Velkým vkladem je tu i citlivé a přesné vedení pardubických herců, kteří využili výbornou příležitost, a výsledkem je přitažlivé herecké defilé.

V hlavní roli Emila se daří Martinu Mňahončákovi, jenž je jakýmsi nekorunovaným vládcem generačně spřízněných kamarádů, stejně jako on zahánějících maloměstskou nudu různými vtípky. Má v sobě určitou aroganci, suverénní necitlivost, sobeckost, ale i dar pro galantní hru mužného svůdce, který za každou cenu chce zvítězit. Šťastnou ruku měl režisér i při obsazení jeho tří kumpánů - Radka Žáka coby Doktora a skvěle autentických, hravých a rádoby cynických představitelů Hraběte Jana Grudmana a Jana Konečného, který je jako Macho těžko přehlédnutelný.

Dámská část souboru zastoupená vynikající kreací matky Zdeny Bittlové, podávající na malé ploše přímo ukázkový důkaz, že pro velké herce neexistují malé role. Skvělé jsou i její svérázné dcery: Slávka Markéty Stehlíkové, Milena Martiny Sikorové, Zdena Michaely Doležalové, Cilka Kristiny Jelínkové, Lída Petry Janečkové, Božena Romany Chvalové a Tereza Jindry Janečkové.

Jejich verva a přesně dávkovaná míra odstupu od role, v tempu a se střihy, v nichž se komickými prostředky a ukázkovou prací s „trapností“ spolehlivě ruší divadelní iluze, je obdivuhodná. Jako oběti příliš lítosti nevzbuzují, vše se děje na bázi víceméně dobrovolné, byť sem tam především při situacích s postiženou Cilkou či hodnou Milenou diváku zatrne. Zrovna tak jako při tragickém konci. Ale tak to má být. Vždyť se jedná o smutný pohled plný legrace, který znepokojil nejen autory díla, ale má znepokojit a snad i šokovat skrze smích též diváky pohodlně usazené v hledišti.

Jednoduše řečeno: je jisté, že Šubrtová s Glaserem napsali lidský příběh, který svou naléhavostí ukazuje to, co se nás dnes a na tomto místě dotýká. Což není právě málo.