Svůj nový film Kuky se vrací přijel do pardubického multikina CineStar představit známý režisér, scénárista a producent Jan Svěrák. „Dlouho jsem si přál natočit pohádku. Protože mám rád chození v přírodě, v lese, kde s oblibou pozoruji různé detaily, tak mě napadlo, že bych to všechno mohl zkusit spojit do jednoho příběhu,“ svěřil se Jan Svěrák.

„Pak jsem se dostal ke komiksu Františka Skály, který nafotil loutky v lese. Do toho jsem vyprávěl synovi historky s plyšáky, tak jsem si řekl, že by z toho možná šel vytvořit nějaký film. Začal jsem psát a každou kapitolu pak zkoušel na synovi vždycky před spaním. Něco fungovalo, něco ne, ale mým cílem bylo, aby šlo o dialogy, které by byly založeny na dětské logice,“ vysvětlil známý režisér.

Zastavili natáčení

„Do vzniku filmu však ještě byla dlouhá cesta. Nejprve jsme zjistili, že točit takový snímek v přírodě v podstatě není možné. Tak jsem začal vymýšlet technologii, jak loutky rozhýbat. Napadlo mě, že v době počítačů si přece můžeme pomoct nějakými drátky a že je možné i loutkoherce ve finále ze záběru odmazat, když budeme šikovní. Trvalo ovšem skoro dva roky, než jsme přišli na to, jak to udělat,“ líčil Jan Svěrák.

„Samotné natáčení jsme nakonec museli zastavit, protože bylo náročnější, než jsme čekali. Přes zimu jsme pak začali testovat systém, který už naštěstí fungoval,“ popisoval úskalí filmu známý režisér.

„Pro pohádkový příběh jsme museli najít místa, která mají nějaké kouzlo, která jsou výtvarně zajímavá. Viděli jsme opravdu spoustu míst. Byl to velmi příjemný důvod objíždět Čechy a Moravu, takový hezký vlastivědný výlet,“ pousmál se Jan Svěrák.

„Jenže pak přišly další komplikace. Zjistili jsme, že když třeba někde sněží, tak to je jen půl dne a potom nic. Tak jsme museli na Ještěd, kde jsme vysondovali, že tam sníh vydrží týden,“ pokračoval.

„My jsme při natáčení skutečně nepočítali snad s ničím, co nás potom potkalo. Všechno dopadlo úplně jinak, než jsme byli zvyklí,“ vyjádřil se.

„Člověk například vůbec nepočítá s tím, že se v lese hýbe světlo. To jsme třeba loutky natáčeli v prostoru, který byl velký asi jako kavárenský stolek. Než jsme si připravili záběr, tak uplynulo třeba deset minut a světlo se nám samozřejmě posunulo. To si jako houbař vůbec neuvědomíte,“ podotkl známý režisér.

„Natáčení v lese bylo prakticky neustálou honičkou za světlem,“ dodal Jan Svěrák.

„Bylo to zkrátka jedno velké překvapení za druhým, které jsme museli řešit přímo na místě,“ vyjádřil se režisér.

„A to jsem se původně bláhově domníval, že při natáčení filmu Kuky se vrací budu ležet v trávě se stéblem trávy v puse a budu si jen tak hrát,“ sdělil Jan Svěrák.

„Byl to boj, ale zároveň i radost. Vždyť natáčet loutky v lese, to je přece krásný úkol,“ doplnil režisér, scénárista a producent v jedné osobě.
„Navíc jsem si odpočinul i od živých herců. Oni věčně nemají čas, pořád někde hrají a dát dohromady natáčecí plán, kde se má potkat Jirka Macháček s Tatianou Vilhelmovou, je hrozně složité. V případě loutek je to mnohem jednodušší. Ty jsou k dispozici neustále. Ale zase mají oproti živým hercům nevýhodu, že se nedokážou jako Jirka Macháček usmát,“ srovnával známý tvůrce.

Požadavky loutek

„Na druhou stranu je pravda, že i loutky vyžadovaly speciální zacházení. Když pršelo, tak nám třeba vlhly, což zase normální živý herec neřeší. Ten se prostě utře ručníkem a může hrát normálně dál. Jenže loutky nám měnily barvu. Když třeba začal moknout zlosyn Anuška, kterého daboval Jirka Macháček, tak se mu ohýbal nos a zelenal. V karavanu, který měla k dispozici produkce, musely být na zemi dva fény. Dokud pod nimi Hergot s Anuškou neoschli, nemohli jsme točit dál,“ popisoval Jan Svěrák, který chtěl v Pardubicích dementovat prohlášení Jiřího Macháčka pro Deník, že by Jiří Macháček musel denně jíst k snídani březovou kůru.

„Kecá! Já jsem po něm chtěl, aby denně kloktal horkou smůlu,“ reagoval režisér.