Rytířský sál pardubického zámku byl v neděli v předvečer letošního svatováclavského svátku svědkem velmi zajímavého komorního koncertu z podzimního cyklu Mezinárodního hudebního festivalu Le Quattro Stagioni, jehož hlavními protagonisty bylo Talichovo kvarteto a klarinetista Karel Dohnal. V dramaturgicky poměrně náročném programu zazněly skladby Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a současného argentinského skladatele Osvaldo Golijova.

Talichovo kvarteto během večera několikanásobně prokázalo, že skutečně patří mezi evropskou kvartetní elitu: dokonalá souhra všech členů, příkladný přístup k zvukově barevnému pojetí, technická preciznost, obrovský dynamický rozptyl a hudební přesvědčivost nenechaly posluchače na pochybách, že mají možnost slyšet skutečné mistry oboru. Hned v první skladbě večera – v Janáčkově 1. smyčcovém kvartetu „Z podnětu Kreutzerovy sonáty“ – uchvátili hudebníci přímo magickým hudebním uchopením a famózním zvukomalebným projevem.

Posluchačům se až tajil dech, jak barevné přechody plynule navazovaly z jednoho nástroje na druhý. Dokonalá souhra souboru budila doj〜mem, že nehrají čtyři nástroje, ale pouze jeden – s obrovským dynamickým rejstříkem. Není divu, že právě Janáčkova kvarteta bývají při zahraničních koncertech Talichova kvarteta nejvíce obdivovaným repertoárem: pánové Talich, Maceček, Bukač a Prause mají Janáčka prostě v krvi (a zdá se také, že při hře Janáčka mají rovněž stejnou krevní skupinu)!

Šostakovičův 14. smyčcový kvartet, jenž byl druhým programovým číslem koncertu, patří do kategorie interpretačních, ale i posluchačsky náročnějších kusů.

Talichovo kvarteto však hrálo Šostakoviče s jasnou ideou a hudebním vhledem. Na škodu byly jen nečasté zvukové nečistoty, které lehce narušovaly průzračnou strukturu tohoto opusu.
Mezi skladby poměrně dosud málo hrané patří dílo mladého argentince Osvaldo Golijova – Sny a modlitby Izáka Slepého. Náročné partitury této úžasné kompozice s jistě velkou budoucností se Talichovo kvarteto, nyní již doplněné o výtečného klarinetistu Karla Dohnala, ujalo s gracií a technickou erudicí.

Skladba působila energickým a strhujícím dojmem, byť v první části postrádala větší dynamické odstínění a celkově by si jistě zasloužila větší odstup a hudební usazenost. Vzhledem k tomu, že dílo je v repertoáru Talichova kvarteta úplnou novinkou, dá se očekávat, že další provedení již budou stát ansámbl méně napětí a bude jej provádět s větším nadhledem.
Každopádně je třeba říci, že koncert se opravdu vydařil, což také přítomní posluchači stvrdili tím, že odměnili účinkující potleskem ve stoje.

Lukáš Herink dramaturg festivalu Le Quattro Stagioni