Jedním z jejích výzkumných témat je totiž finanční stráž, u níž sloužil Josef Němec, manžel Boženy Němcové. Spolupráce s autory minisérie o české spisovatelce akademičku bavila, řekla.

"V přípravě minisérie Božena mi připadl úkol přiblížit tvůrcům reálie života státních úředníků habsburské monarchie 19. století obecně a finanční stráže zvlášť. Od služební instrukce, která řídila jejich život, přes dopady jejich služby do života jiných lidí, až po obecný kontext doby," řekla Macková.

Spisovatelé a filmaři se zabývali Boženou Němcovou a Josefem Němcem už v minulosti. Například jejich literární podobu vytvořil na konci 20. let Jindřich Šimon Baar v Paní komisarce. Na knížku navázala v 70. letech televizní inscenace Vlčí halíř scenáristy Jiřího Mareše. Otakar Vávra a František Pavlíček uvedli v 60. letech snímek Horoucí srdce.

"Umělecká transformace historického tématu představuje vždy zajímavý pokus, který však musí alespoň základním způsobem respektovat dobovou realitu. Dívá se na ni ovšem nejenom přes uměleckou licenci, ale především optikou doby svého vzniku. Bylo zajímavé sledovat, jakého Josefa Němce zrodila optika počátku 21. století. Jeho figura prožívající vzlety i pády, barevná a nejednoznačná by se mohla současnému diváctvu líbit," uvedla Macková.

Josef Němec vstoupil nejdřív do služby finanční správy a od roku 1843 sloužil v řadách finanční stráže. Byla sborem finanční správy a dohlížela na nepřímé daně se směsí úřednických povinností a výkonné moci. Stráž se po armádě stala druhým ozbrojeným uniformovaným sborem. Četnictvo vzniklo až později v roce 1850.

"V roce 1843 byly sloučeny doposud samostatné, krátce existující sbory důchodkové a hraniční stráže do jediného útvaru finanční stráže. Na rozdíl od armády její členové museli být v úzkém kontaktu s obyvatelstvem, nemohli se ukrýt ani za úřednický stůl v kanceláři, a už vůbec ne do pevností nebo kasáren," řekla historička.

Příslušnost ke sboru finanční stráže výrazně ovlivňovala soukromý život jejích členů. Například se mohli oženit až po splnění dlouhé řady podmínek. Jejich rodina pak musela přijmout četná specifika služby. Zejména byla nepřetržitá, střídaly se denní a noční směny. Příslušníci stráže tak neměli moc volna.

"Všude zdůrazňované překládání z místa na místo nebylo jen u finanční stráže, ale týkalo se veškerého státního úřednictva především na začátku kariéry. Čím vyšší post muž zastával, tím delší dobu měl možnost sloužit na jednom místě. Penze i v tom nejlepším případě umožňovala jenom skromný život, ale zdaleka v dané době nebyla obvyklá a pamatovala i na případné vdovy a sirotky," řekla Macková.