Zastavil se zde na svém narozeninovém turné zpěvák a herec TOMÁŠ SAVKA spolu se zpěvačkami Markétou Procházkovou a Radkou Fišarovou.
Tomáš Savka vystoupil za doprovodu živé kapely, jazzového tria, smyčcového kvarteta i akordeonisty a dokázal, že swing je jeho parketa.

Máte ke swingu tak vřelý vztah odjakživa?
Ano, je to tak. Ona ta muzika není jednoduchá. Kdo chce dělat swing, musí už něco umět. Nemluvím jen za sebe, ale i za kapelu a hudebníky, co tu vystoupili. A nebyl to jen swing, ale i šanson. Osobně jsem hrál na housle, takže miluji smyčce, proto padla volba i na ně. Na koncertě zkrátka zněla muzika, kterou miluji.

Jak vzniklo spojení celé kapely?
Byl to takový vývoj. Muzika se dá dělat třeba jen s klavírem nebo pouze s kytarou, ale zároveň se dají přidávat další instrumenty. Tak jsme hledali hezkou kombinaci, aby stačila na kulturní dům a zároveň aby nebyla moc velká nebo malá. Dá se koncertovat jen v triu, ale to pak člověk potřebuje špičkové muzikanty. Jakmile je jeden z nich slabší, je to hodně znát. V této sestavě fungujeme už řadu let, jen v ní nehrajeme pravidelně. O to je to pro nás vzácnější a užíváme si to o to více.

Co chystáte v nejbližší době?
Rozhodl jsem se, že natočím desku. Ještě nevím, jestli půjde o živé album nebo CD ze studia. Jsem pro živou desku, nicméně mě láká kombinace mezi big bandem a smyčcovým kvartetem a jazzovým triem. Musím si to ještě nechat projít hlavou, ale jsem ve fázi, kdy chci natočit album. Dlouho jsem nevěděl, jestli to chci, ale dneska už vím, že ano. Nebude to cédéčko, které by mi bylo někým naordinováno, ale bude celé po mém.

Když porovnáte muzikál a koncert, užíváte si více divadelní příběh na jevišti nebo své hudební vystoupení na pódiu?
Je to jiné v tom, že na pódiu je člověk sám za sebe a za svou duši. V divadle je za charakter postavy, kterou hraje. Nemusí mít na to náladu a přesto ji odehraje, má pokyny režiséra, převtělí se do této figury a osobní problémy jdou stranou. Kdežto na pódiu při koncertě všechny ty problémy jsou. Tam je ta osoba taková, jaká je. Všechny emoce se mohou objevit na scéně. A v tom je to o něco těžší.

Jaká je nejtěžší a nejoblíbenější postava, kterou jste kdy hrál?
Nejtěžší a zároveň nejoblíbenější je asi postava Tomáše v muzikálu Osmý světadíl. To je role, která je mi trochu šitá na míru, ale má těžké pěvecké party. Zejména ve druhé půlce mám asi dvacet minut takový zápřah, při němž vypiji litr vody a musím zase na scénu. To je pro mě asi nejtěžší. Pokaždé, když má přijít Osmý světadíl, mám velkou trému, vše si raději opakuji, aby byl  dobrý výsledek.

Jaký máte vztah k Pardubicím?
Jeden čas jsem v divadle natáčel Go-Go šou. A také jsem se tady zamiloval, takže na Pardubice mám krásné vzpomínky. Pardubice jsou pro mě dobrodružné město, kdy jsem sem dojížděl za svou momentální přítelkyní.

Jak využíváte volný čas? Jak relaxujete?
Teď žiji s přítelkyní a jejími dvěma dětmi. Rodinné zázemí je pro mě trochu nové, ale  úžasné. Moc rád pro ně třeba vařím.

Markéta Markovicsová