Na slavnostní zahájení pardubické části filmového festivalu Febiofest zavítal ve čtvrtek večer do multikina Cinema City duchovní otec této prestižní přehlídky Fero Fenič.
„Když přijedu do Pardubic, vždycky se do mě vlije naděje, že má smysl Febiofest pořádat i v regionech,“ sdělil Fero Fenič. „Přijel jsem sem načerpat energii. Snad se to samé podaří i divákům při sledování filmů, že je pobaví, potěší a přivedou k zamyšlení,“ podotkl organizátor Febiofestu.
„Každý rok mám pocit, že podmínky v Pardubicích se ve všech směrech zlepšují včetně možností, které tu mají lidé pro zábavu. Nevím, jestli jiné město v republice má na počet obyvatel tolik kinosálů, jako teď mají Pardubice. To mi přijde úžasné. Nyní jde jen o to, aby toho Pardubáci začali využívat. Po hubených letech, kdy zde nebyla kvalitní kina, tady najednou je skoro extrémní nabídka. Věřím, že by se Pardubáci mohli vrátit zpět do kin, zvláště když jsou v centru města a mohou se pochlubit hezkým prostředím. Opravdu moc se mi tu líbilo,“ nechal se slyšet Fero Fenič. „Skutečně to není jen zdvořilostní fráze, že Pardubice každoročně patří k tomu nejlepšímu z regionální části naší přehlídky. Ještě ani jednou se nestalo, že by v našem hodnocení regionů byly na horším než druhém místě,“ vysekl poklonu pardubickým pořadatelům duchovní otec Febiofestu.
„Domnívám se, že je to i díky podpoře, kterou Febiofest v Pardubicích má, že si organizátoři mohou dovolit uspořádat takové důstojné zahájení. Jsem tu vždycky moc spokojený. Proto sem také každý rok jezdím. Vím totiž, že mě tu nečekají problémy. Po pražském festivalu jsem pokaždé tak unavený, že se mi nechce jezdit na místa, kde vím, že mě něco bude trošku štvát nebo tam budu muset něco řešit s místními organizátory. Takovým místům se spíše vyhýbám a posílám tam své spolupracovníky. Do Pardubic ale vždycky jedu rád. Tady se mi ještě nestalo, že bych tu musel řešit nějaký problém,“ pokračoval Fero Fenič, který se na pardubickém slavostním zahájení Febiofestu potkal i s Marianem Urbanem, producentem slovenského snímku Muzika. Tento titul východočeskou část festivalu ve čtvrtek večer otevřel.
„Na Febiofestu jsme měli tradici zahajovat českým filmem, ale letos se v tomto období neobjevil žádný nový český film, který by se nám na zahájení hodil. Po zkušenostech z minulých let jsme zjistili, že není vhodné úvod festivalu spojovat s nějakým depresivním, těžkým filmem. Proto se vždy snažíme vybírat titul s nějakým pozitivním nábojem a obsahem. Letos se v Čechách takový snímek prostě neobjevil. Poprvé jsme se obrátili na Slovensko, kde se poslední dobou začíná probouzet filmová tvorba. V uplynulých patnácti letech se toho tam moc nenatočilo, kinematografie tam byla v krizi, ale teď se to naštěstí obrací. Dokonce se začali vracet i diváci do slovenských kin. Proto jsme na Febiofest zařadili Muziku, která se navíc odehrává v normalizačním Československu. Je to snímek, jenž má mnoho společného s českým prostředím a problémy, které se v té době řešily. Proto jsem přesvědčen o tom, že má blízko k českým divákům. Nakonec se na něm podíleli i čeští tvůrci a herci,“ prohlásil Fero Fenič.
„Pro slovenskou tvorbou je problém, že Češi přestávají rozumět slovenštině. Naopak tomu tak není. Na Slovensku má totiž většina zahraničních děl český dabing, protože by se z ekonomických důvodů nevyplatil slovenský. Proto zde češtinu zvládá každé malé dítě. V Česku je odcizení dost velké. Z toho důvodu se u filmu Muzika vážně přemýšlelo o tom, jestli bude pro mladého českého diváka dostatečně srozumitelný a zábavný, jestli všechny ty repliky pochopí. Osobně si myslím, že potíž je hlavně v tom, že český divák nemá moc možností se se slovenskou kulturou setkat. Pokud bude více dobrých a zajímavých slovenských filmů, tak si k nim určitě čeští diváci najdou cestu a třeba i k pochopení slovenštiny. Stále si myslím, že jsou to dva tak blízké jazyky, které by se neměly zapomenout. Byla by škoda, kdyby jednou pro české děti byla slovenština něco jako polština a musely by se domlouvat přes angličtinu. To by bylo absurdní,“ uzavřel Fero Fenič.
