Milovníci vážné hudby si v tomto týdnu přišli na své. Komorní filharmonie Pardubice totiž vstoupila do své jedenačtyřicáté koncertní sezony vskutku velkolepým způsobem. Tři večery v Sukově síni Domu hudby byly pojaty coby inaugurační. Do funkce byl uveden nový šéfdirigent orchestru, třiatřicetiletý Marko Ivanović.

Slavnostní charakter otevře〜ní sezony naznačoval již program: vedle famózních úryvků z Verdiho Nabucca (Předehra, přeslavný sbor židovských zajatců Va pensiero a následné Proroctví Zachariáše) především Symfonie č. 9 d moll Ludwiga van Beethovena se závěrečným sborem na Ódu na radost, skladba uváděná pardubickými filharmoniky vůbec poprvé v jejich historii.

Představme si přes sto účinkujících, vedle posíleného orchestru sólisté Katarína Štúrová, Stanislava Jirků, Peter Berger a Zdeněk Plech (ten i v „roli“ Zachariáše) a vynikající Pražský filharmonický sbor, přepečlivě připravený sbormistrem Lukášem Vasilkem.

Hlavní protagonista večera Marko Ivanović se zaskvěl dirigováním více než hodinové skladby zpaměti! Uřídit náležitě všechny přítomné je opravdu excelentním výkonem a i když se po posledních taktech obrátil k auditoriu zcela orosen, fyzické vyčerpání jako by mu nehrozilo ani v nejmenším…

Dodejme, že Beethovenova Devátá zněla koncertní síní poněkud jinak, než jak je na ni zvyklý pravidelný návštěvník koncertů v jiných městech a v provedení jiných orchestrů. Zůstala jí samozřejmě monumentalita, ale komornější propracování dokázalo snad ještě více podtrhnout jednotlivé roviny velkého díla. Nad okázalostí a patosem převážila pečlivost a přesvědčivost. Všichni na pódiu hráli a zpívali jako o život. Na „Zpěv svobody a radosti“, jak byl koncert nazván, budeme dlouho vzpomínat.

(oa)