„Představení jsem s herci velmi prožíval. Přece jen to bylo první zájezdové představení vůbec, tak jsem se hrozně bál o technické záležitosti. Kdyby náhodou vznikl nějaký kiks, tak by to samozřejmě hru velmi poškodilo. Naštěstí všechno dobře dopadlo, tak jsem si mohl setřít pot z čela a radovat se z toho, že se to v Pardubicích tak hezky povedlo,“ svěřil se Miroslav Hanuš.

„Opravdu jsem moc nevnímal, že jde o festival, to už bylo něco navíc. Přece jen dělat kumšt tak, že by ho člověk bral jako závod, to nejde. I hercům jsem radil, aby hráli pro lidi, kteří přišli. Bylo fajn, že byl plný dům, který je chtěl vidět a šel s nimi celé představení, stejně jako já,“ poznamenal režisér, jenž byl zároveň autorem originální divadelní adaptace slavného humoristického románu.

„Osobně jsem tuto hru nebral jako čistou komedii, byť je založená především na lingvistických fórech, ale také trochu jako drama o osudech lidí, kteří ztratili domov, které druhá světová válka vyhnala do ciziny. Někteří z nich zde začínají žít nový život v pokročilém věku, jsou vlastně ztracení, protože nevědí, co bude,“ nechal se slyšet Miroslav Hanuš, jehož potěšilo, že diváci se na tomto představení nechali příjemně lidsky dojmout. „Když člověk vidí na jevišti ty skvělé herce, jako jsou Oldřich Vízner, Lubomír Lipský či Stanislav Fišer, tak ho to samozřejmě dojme také,“ dodal režisér.