Ve Východočeském divadle se v pondělí večer slavilo hned dvakrát. Základní umělecká škola v Havlíčkově ulici si zde připomínala své devadesáté narozeniny. A od založení tanečního souboru Konsonance uplynulo patnáct let.

„Je to krásná symbolika, že se tento slavnostní taneční koncert uskutečnil právě na Mezinárodní den dětí,“ konstatoval ředitel „zušky“ Zdeněk Seidl, který měl radost i z plného hlediště v pardubickém stánku paní Thálie.
„Taková návštěva samozřejmě potěší,“ poznamenal Zdeněk Seidl, který se ujal také role moderátora večera.
Během něj čekalo na diváky dvacet zajímavých choreografií. Na všech byla vidět radost z tance umocněná zejména u těch zkušenějších tanečníků obdivuhodnými výkony.

Členové tanečního oboru základní umělecké školy v Havlíčkově ulici zkrátka opět potvrdili, že ve svých kategoriích oprávněně patří k celorepublikové špičce.
„Celou dobu se snažíme o to, aby bylo v souboru patrné souznění i soulad mezi pohybem a hudbou, ale také mezi jednotlivými členy ansámblu a celek pak působil příjemně pro oko i duši,“ vysvětlila zakladatelka a vedoucí Konsonance Lenka Demlová.
„Konsonance, to je harmonie, soulad, něco, co lahodí v případě tance oku,“ nechal se slyšet Zdeněk Seidl.
„Jádro souboru tvoří absolventi tanečního oboru základní umělecké školy, dnes převážně studenti středních a vysokých škol, pro které zůstává balet krásným koníčkem. Podle představení a tanečních projektů jsou do souboru zařazováni také talentovaní mladší žáci tanečního oboru ,zušky’,“ vyjádřila se vedoucí Konsonance, jenž se věnuje především klasickému tanci, ale v repertoáru má i moderní scénický tanec a rovněž tance historické.

Soubor se každý rok představuje publiku v celovečerních baletních koncertech s vlastními choreografiemi i s provedením variací ze světoznámých baletů. Nejinak tomu bylo i tentokrát.

„Vzpomínám ráda na prakticky všechny projekty, které jsme realizovali. Dali jsme do nich hodně úsilí a energie,“ pravila dlouholetá opora Konsonance Tereza Demlová, která řadu úspěchů vytančila i s jejím kolegou ze souboru Pavlem Najmonem. Ten dorazil na tuto akci na poslední chvíli, až pár minut před jejím začátkem. Proč? „Skládal jsem maturitní zkoušku,“ vysvětloval Pavel Najmon. „A naštěstí jsem ji udělal,“ oznámil radostnou zprávu, za kterou si vysloužil potlesk.

Mezi stálice souboru patří též osmnáctiletá Šárka Loukotová. Ta dokončila střední školu a chystá se na přírodovědeckou fakultu, obor Biochemie. „Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych se baletem živila profesionálně. Je to jednak velmi náročné a za druhé – baletky mají velmi krátký život. Myslím tím samozřejmě profesní,“ pousmála se Šárka Loukotová.
Své kamarády přišel do divadla podpořit i tanečník Pavel Ševela. Tentokrát ale dorazil jako „kravaťák“. „Chystám se do Ruska. Tam se nebudu věnovat baletu. Budu učit montovat auta,“ dodal.

Soubor Konsonance divákům předvedl například Labutí úlet od P. I. Čajkovského či Suitu z díla Leoše Janáčka Příhody Lišky Bystroušky. Nechyběla ani Lezginka z baletu Gajané od A. Chačaturjana a další zajímavá čísla.
Roztomile rozverně působila choreografie na hudbu W. A. Mozarta Treperendy motivovaná školním prostředím. „Je lepší vidět treperendy na pódiu, než je mít doma,“ glosolval toto taneční číslo šéf „zušky“ v Havlíčkově ulici.
Půvabné proměny z Popelek na trpaslíky bylo publikum svědkem v choreografii Kouzelný oříšek. Přípravný ročník si s ní poradil opravdu rozkošně a diváci to také náležitě ocenili…

Stejně tak i hodně povedené choreografie folklorního souboru Perníček, který v roce 1986 založila Blanka Slouková. Ta v pondělí pomysl〜né žezlo symbolicky předala Lence Šťastné.