Kde všude jste už byli?
Michal: Vloni jsme podnikli cestu na Balkán. Předloni jsme byli na Istrii v Chorvatsku a měsíc před tím v Berlíně. Od roku 2014 brázdíme silnice evropských států. Koupali jsme se v pěti mořích, máme projeto dvacet států a téměř dvacet tisíc kilometrů.

A pořád na stejných strojích?
Michal: Ano, stále se drží, ale to je díky Martinovi, že se o ně tak dobře stará. Vždy přes zimu má motorky u sebe a dává je do pořádku na cestu. Já zařizuji plán cesty, letos poprvé jsme museli vyřídit i víza.

Podle jakého klíče vybíráte země, kam pojedete? Zatočíte prstem nad mapou?
Michal: První cesty jsme jezdili po republice, pak jsme chtěli dál k moři. Na cestách to vyplyne samo, že už se plánuje další cesta.

Letos Rusko…
Michal: Pojedeme do Ruska, ale po cestě máme naplánovaných několik cílů. První bude zastávka na Ukrajině v Černobylu. Projdeme si okolí elektrárny a město duchů Pripjať. Černobylská katastrofa mě vždycky zajímala. Z Černobylu pojedeme do Ruska, hlavním cílem je návštěva Moskvy. Měli bychom být úplně první cestovatelé na Jawách Pionýr v Moskvě, takže chceme s našimi starými motorkami stanout na Rudém náměstí.

U Putina?
Michal: Dokonce jsme prezidenta kontaktovali. Přišla nám i odpověď, ale nebudeme to nyní zveřejňovat. Každopádně se s ním nesetkáme.

Kam dál z Moskvy?
Michal: Odtud pojedeme do Petrohradu a pak do Estonska, Talinu a Pobaltím, Litvou, Lotyšskem domů.

Jaký je plán cesty?
Michal: Za den ujedeme průměrně asi 250 kilometrů, ale zvládneme i 400. Je to ale sednout ráno na motorku a slézt z ní večer.

Bolí z toho zadek?
Michal: Hodně. Je to o zvyku, je nutný na jaře sednout na motorku a jezdit.

Balení na měsíc a na dva pionýry…
Michal: Bereme základní věci, oblečení, peníze, spoustu techniky, kamery, foťáky…
Martin: A nářadí. Povezeme s sebou věci, které jsou hodně namáhané. Motorky už mají dost najeto, ta moje má přes 23 tisíc kilometrů, tak preventivně beru celý motor. Většinou jsme ho vozili v dílech, ale když jsme dali věci na kupu, tak jsme zjistili, že je to vlastně celý motor.

Jak budou motocykly vypadat, až vyrazíte?
Martin: No, ono to už moc jako motorka nevypadá, spíš jako velký batoh. Ale dá se to vše navěsit, máme tam různé držáky a nosiče. A relativně to i jede. Vyrazili jsme na testovací jízdu do Vídně. A neměly by nás na cestě čekat žádné velké kopce, všechno je to po rovině, takže to bude určitě jednodušší než na Balkáně, kde dostávaly motorky do kopce zabrat. Samotná motorka má přes šedesát kilo a plně naložená i se mnou bude mít přes 200 kilo. To už bude na hranici možností rámu a odpružení.

Zvládnou stroje cestu?
Martin: Právě tím, že toho mají tolik za sebou, tak to zvládnou. Na začátku jsme si mysleli, že se podíváme do Polska k moři a motorka bude hotová, že ji budeme muset celou opravit. Vydržela i cestu do Bratislavy a Vídně. Dala i cestu do Chorvatska. Něco jsme opravili a vyrazili na Ukrajinu, zase jsme vyměnili nějaké díly a jezdili dál. Přežila i Balkán. Prý jste je v zimě dávali dohromady.
Martin: Zjistil jsem, že Michalova motorka potřebuje větší generálku. Takže jsme to vzali od podlahy, udělal jsem generálku motoru. Svoji motorku jsem rozebral, jestli něco nepraská.

Kdyby se něco stalo, dokážete ji někde v Rusku mezi poli opravit?
Martin: Zatím jsme řešili jen banality. Ale myslím, že zvládnu skoro cokoliv, pokud se nestane fatální velká závada, třeba prasknutí bloku motoru, což vyžaduje svařování hliníkem. Svářečku fakt nepovezu.

Co bude pro vás nejtěžší?
Martin: Motorkám věříme. Největší strach mám tentokrát z hranic ukrajinsko – ruských, kde nás budou lustrovat a musíme vyplňovat papíry v azbuce.
Michal: Asi udržet itinerář a trasu cesty, abychom se včas vrátili domů, protože si bereme dovolené v práci.