S fotografiemi a cestovním deníkem zavítal Pavel Blažek, dobrodruh a cestovatel, který jako jeden z prvních Čechů přešel pěšky zamrzlé ruské jezero Bajkal.

První přechod uskutečnil se svým společníkem už v roce 2010 a urazil při něm přibližně 650 kilometrů za 26 dní. Každý z cestovatelů za sebou přitom ještě táhl saně važící 108 kilogramů. „Když jsme vyráželi z jižního konce jezera, zažili jsme menší šok. Podle zpráv tam měl být čistý led, jenže se ukázalo, že k tomu navíc jsou asi metrové sněhové závěje. Pochod v takových podmínkách se saněmi, které váží přes sto kilo, se dá nejlépe přirovnat k situaci, kdy za sebou táhnete ledničku čerstvou oranicí," popsal jednu z mnoha cestovatelských překážek Pavel Blažek.
Podmínky přitom nejsou nijak příznivé. Na jezeře panují teploty i čtyřicet stupňů Celsia pod nulou, často se silným větrem a polárníci musí zvládnout za každý den urazit kolem třiceti kilometrů. „V tomhle tempu je spotřeba těla tak osm tisíc kilokalorií za den, přičemž denní spotřeba aktivního člověka je tak dva a půl tisíce. Třetinu z toho ale spotřebujete jen na produkci tepla," vysvětlil Pavel Blažek.

Další nástrahou pak byly například takzvané torosy – místa, kde kvůli větru a následným vlnám vznikají třeba i táhlé metrové ledové bariéry, přes které se musí polárníci i s vybavením prokličkovat. Nebo také trhliny v ledu. „Těch tam je velké množství a je třeba dávat na ně pozor. Sklouznutí do vody v mínus třiceti uprostřed jezera, k jehož břehům je na každou stranu čtyřicet kilometrů je konečná. Ostatně ani břehy nejsou příliš obydleny, existuje jen pár záchytných bodů, kam můžete v nouzi zamířit," vysvětlil Pavel Blažek.

Právě letos ale i on musel volat o pomoc. Při druhém pokusu o přechod jezera Bajkal  (tentokrát už se vydal sólo), dostal infekci do chodidel a musel po devíti dnech expedici ukončit.