Poněkud zvláštní představení se ve čtvrtek odehrálo před Východočeským divadlem v Pardubicích. Protestní akci, kterou svolala takzvaná Holešovská výzva, vedla ze schodiště divadla dvojice skutečských městských strážníků – Jiří Stuna a Pavel Kouba, kteří vystupovali jako koordinátoři Národní rady pro Chrudimsko.

„Nejsme spokojeni s tím,  jak politické strany vedou boj proti korupci. Dokud politické strany budou hrazeny z korupčních peněz, pak ke změně nedojde,“ vyjádřil se Jiří Stuna. „Vláda na naši výzvu neodpověděla. Jako reakci očekáváme její demisi. Pokud ne, vyhlásíme generální stávku,“ dodal.
Generální stávku by v devadesátitisícových Pardubicích ale těžko někdo zaznamenal, protože podpora přibližně pěti set demonstrantů by zřejmě na její vyvolání nestačila.

S mikrofonem vystoupil i patnáctiletý Petr Žampach jako zástupce studentů.
„Je mi sice jen patnáct let, ale vím, že je to tady špatné,“ řekl ve svém projevu. Vzápětí jej vylepšil o větu, že je proti rozkrádání a zároveň také proti smlouvě ACTA. „Mám spolehlivé informace o tom, že média měla zákaz o tomto setkání informovat!“ hřímal zástupce studentů do mikrofonu další podezřelou informaci.

Mantru o tom, že cenzura, státní aparát a majitelé vydavatelství spojení v jakémsi podivném spiknutí chtějí Holešovskou výzvu tímto umlčet, na setkání ostatně do umdlení opakovalo několik řečníků – všichni svorně tvrdili, že tyto informace mají ověřené. Bohužel nikdo z dotázaných nebyl přítomným novinářům schopen sdělit jakýkoliv důkaz.

Za komunistů se žilo blaze…

Festival demagogie. I tak by se daly nazvat některé projevy, které řečníci přednesli. Druhý ze skutečských strážníků (ve sboru jsou pouze dva), vystoupil jménem policistů s místy až hysterickým projevem o tom, že stát cíleně rozbíjí bezpečnostní sbor. Do toho zavzpomínal i na to, že za komunismu se špatně nežilo, protože byly jistoty, za což jej část davu odměnila potleskem.

Dalším bodem projevu byly také požadavky na důkladné prověření privatizačního procesu, spojené s požadavkem znárodňování. Teatrální rozjímání o blahu vlády komunistické strany pak skutečský strážník Pavel Kouba vylepšoval provoláváním k lidu o tom, jestli chce demokracii. A shromážděný lid poslušně odpověděl, že kromě komunismu chce také demokracii.

Prezident Klaus má německé jméno!

Festival řečníků, kteří se pak chopili mikrofonu, by se dal při lepší vůli nazvat vcelku zábavným panoptikem. Občan z Ústí nad Orlicí, který se mikrofonu chytil viditelně posílen alkoholem, vykřikoval na shromážděný dav i věty jako: „Jestli někdo bude šahat na mýho tatu, tak bude mít co dělat se mnou! Mě dobře vychoval!“

Po něm se k mikrofonu probojovala žena z Hradce Králové, která tvrdila, že má vysokou hereckou školu a zásadně nesouhlasí s tím, aby prezidentem země byl Václav Klaus. Důvod? „Já jsem Čechoslovenka a nebude mi přece vládnout někdo, kdo má německé jméno! Já měla v rodině čtyři Adolfy!“
V té chvíli už i sami organizátoři pochopili, že u mikrofonu se místo spravedlivě rozhořčených zástupců davu budou střídat spíše samé podivuhodné existence, a proto projevy řečníků z lidu začali raději odmítat a celé protestní shromáždění ukončili.

Chceme demisi vlády… A dál?

Na otázku, co by tedy mělo následovat po tolik vyvolávaných demisích vlády a prezidenta měl strážník Jiří Stuna odpověď, že přímá demokracie. „Podle současné legislativy to pravděpodobně nepůjde, bude proto třeba za tímto účelem změnit ústavu. Anarchie se neobávám,“ odpověděl Jiří Stuna.
Na otázku, kde by se však vzala vláda, která by změnu ústavy provedla a jak by mohla republika bez vlády takové změny uskutečnit, ale odpovědět nedokázal. Pouze zopakoval část předchozího projevu o tom, že přece nežijeme v demokracii a že současná vláda je vládou zločinců. Na konkrétní odpovědi na tyto dost klíčové otázky tak zřejmě Holešovská výzva v Pardubicích nenalezla žádnou odpověď.

 

Jak to vidí Jiří Sejkora

Místo konkrétních odpovědí demonstrace zloby, znechucení politickou scénou, pár líbivých hesel o znárodňování, láskyplné vzpomínání na vládu komunistické totality a absolutní zmatenost ve vlastních řadách, když si řečníci pletli demokracii s anarchií a komunistickým "blahobytem" za ostnatým drátem.

Rozporů se našlo hodně. Patnáctiletý student, který je přesvědčen, že přece pozná špatné, a vzápětí vykřikuje "zaručené" lživé informace.

Politické shromáždění vedené celým dvoučlenným sborem skutečských městských strážníků? Jak je možné, že se zaměstnanci veřejné správy otevřeně angažují v politické činnosti?

Skupina podivných figurek, která si opojená alkoholem i silou okolostojícího davu přijdou vykřičet své podivuhodné xenofobní mindráky? Sborové volání po demokracii a návratu komunismu, znárodňování… Zmatek nad zmatek.

Písňový text Karla Kryla a chorálu Marty Kubišové byla tak trochu jedinými rozumnými slovy, která zazněla. Při tom pouštění písní jsem si také vzpomněl na jednu. Je to Bastila od kapely Znouzectnost a jeden konkrétní verš: "Nejvyšší umění - stvoření krávy z davů; A ta se krmí gesty a dojí moc a slávu…"

Na tento prapodivný politický mítink mi tato slova sedí docela přesně…