Dříve lidé více vnímali magii Vánoc, říká folklorista a archeolog Pavel Kracík

Jak v minulosti probíhal tradiční Štědrý den v obyčejné rodině na Jičínsku?

Když bychom na přelomu 19. a 20. století a nahlédli do oken prostého venkovského stavení, zjistili bychom, že se od časného rána vše neslo ve znamení příprav štědrovečerní večeře. Napilno tak měly především ženy, které pekly a vařily. Muži měli mnohem volnější program, jenž vedle praktické výpomoci tvořily obyčejové úkony související s jejich rolí hospodáře a hlavy rodiny. Zašli pracovat na pole, aby byla na příští rok veliká úroda, obešli dům a do střechy zastrkávali smrkové či jedlové větévky. To aby do střechy nezatékalo. V podvečer postavili venku snop obilí, aby se nasytilo ptactvo, které za to mělo v příštím roce chránit úrodu před drobnými škůdci. Jejich čestnou funkcí byla stavba betlému, většinou papírového, vzácně vyřezávaného.

Linecké cukroví má mnoho podob. Zkuste i stromečky s ozdobami

Co měli lidé na slavnostní tabuli?

Všichni včetně dětí drželi po celý den půst, jedla se pouze polévka nebo topinky. Ke svátečnímu stolu rodina zasedala hned po setmění. Ona štědrost, vtisknutá do názvu dne, spočívala především v pestrosti skladby pokrmů. Každý kraj měl své zvláštnosti, často ovlivněné charakterem krajiny, spousta pokrmů však byla společná na celém území. Nejdříve se podávala houbová nebo hrachová polévka. Za hlavní chod sloužil hubník neboli černý kuba, jehož základ tvořily sušené houby. Dále sladký pokrm nazývaný muzika, vařený ze sušených švestek, hrušek a jablek, a velmi populární byly také peciválky. Ryba byla ještě počátkem 20. století vzácností.

A co se dělo poté?

Po večeři se nakrojila vánočka, zapíjená kávou nebo čajem. Celý den provázely zvyky věštebného charakteru a obyčeje, které měly magicky zajistit prosperitu na celý příští rok. Po štědrovečerní večeři přicházelo na řadu čarovné hádání osudu prostřednictvím krájení jablek, házení střevícem, pouštění skořápek, lití olova, louskání ořechů a mnoho dalších praktik. Večer završila návštěva půlnoční mše, které se účastnil každý, kdo jen mohl.

Jaké tradice se zachovaly dodnes a v jaké podobě?

Většina starých vánočních obyčejů, pověr a věštebných praktik dávno zanikla. V obecném povědomí se udrželo jen několik málo zvyků, třeba zmiňované krájení jablek nebo pouštění skořápek. Ty ale fakticky pozbyly svou původní funkci a dnes jen dotvářejí kolorit a romantickou atmosféru Vánoc. Pokud bychom totiž nahlíželi na vánoční obyčeje s vírou našich předků, v nejedné české rodině by při pouštění lodiček nebo krájení jablíčka zavládla panika či přímo hysterie. Štědrý den našich předků přitom obsahoval desítky věštebných praktik a nejrůznějších pověr. Prakticky cokoliv mohlo být v tento den osudovým znamením neštěstí, nemoci a smrti.

Můžete uvést nějaké příklady?

Neupeče-li hospodyně dobře vánočku, do roka někdo z rodiny zemře. Spálí-li někdo některé vánoční pečivo, do roka bude v domě hořet. Sedí-li u štědrovečerního stolu lichý počet osob, někdo z rodiny do roka zemře. Každý člen rodiny dostane pod talíř hrstku soli. Komu během večeře zvlhne, ten bude v příštím roce hodně plakat. Komu upadne něco ze stolu, ten bude mít v příštím roce velké neštěstí. Je-li v místnosti živá moucha, někdo z domácích zemře. A mohli bychom dlouze pokračovat. Na magické vnímání světa, které bylo našim předkům vlastní, již není mysl moderního člověka uzpůsobena. Tradiční Vánoce prosycené věštbami a vážně pojímanými znameními osudu by v dnešním člověku vyvolaly velký stres. A nejedna hospodyně by po takto prožitých svátcích musela navštívit psychiatrickou ambulanci nebo alespoň vyhledat pomoc psychologa. Přesto má současné udržování folklorních forem svůj nezastupitelný a nezpochybnitelný význam.

KVÍZ: Tyto české vánoční písně zná snad každý. Víte, kdo je nazpíval?

Jídlo k Vánocům neodmyslitelně patří. Vaříme a pečeme dnes ještě něco z toho, co o svátcích jedli naši předci?

Udržela se tradice jednoduchých polévek podávaných na Štědrý den v poledne, na Jičínsku to byla například hrachovka. Jídlem, které neodmyslitelně patřilo ke štědrovečerní tabuli našich předků a které se v některých domácnostech dodnes těší popularitě, jsou peciválky. V nejednom českém regionu je považují za krajovou specialitu. Ve skutečnosti bývaly peciválky spíše obecně rozšířeným jídlem. Tím ale nechci říct, že by postrádaly krajovou specifičnost. Ta však nespočívá v jídle samém, nýbrž v jeho receptuře. Na Jičínsku se tyto kulaté vdolečky z těsta na koláče plnily makovou, hruškovou nebo tvarohovou náplní. Naopak v jiných oblastech zůstávaly bez náplně a mazaly se směsí povidel a máku. V některých, zejména bramborářských regionech se do těsta přidávaly vařené a najemno strouhané brambory, které dodávaly peciválkům vláčnost. Takto upečené vdolečky se nechávaly pár dní ztvrdnout, aby se následně spařily v horkém mléce, v chudších rodinách v horké vodě, a scedily. Poté už stačilo jen omastit, posypat skořicí, strouhaným perníkem, cukrem a polít řepným sirobem. A právě užití řepného sirobu je typické pro Jičínsko, neboť tento kraj bezprostředně sousedil s tradičními řepařskými oblastmi.

Jak se proměnilo vnímání Vánoc a Štědrého dne za poslední století?

Vánoční svátky utváří vícero kulturních vrstev. Prolíná se v nich předkřesťanské uctívání Slunce a kult zemřelých předků, křesťanské oslavy narození spasitele Ježíše Krista, lidová magie a celá řada mladších prvků. Tím, jak se v průběhu staletí proměňovala společnost, náboženství, hospodářství, kultura, a jak se měnil systém hodnot, způsob života i nazírání na svět, měnil se i poměr těchto kulturních vrstev. Nástup protestantismu v evropských zemích je obecně spojován se započetím postupné transformace Vánoc v rodinné a dětské svátky. Tento trend v dalších staletích vydatně podpořila průmyslová revoluce, nástup kapitalismu a odklon od náboženství. Zesvětštění Vánoc s sebou v průběhu posledního století přineslo spěch, chaos, potřebu nakupovat dárky a opulentní zásoby jídla a pití. Duch Vánoc se změnil a obraz svátku se zúžil na šťastnou rodinu, shromážděnou kolem vánočního stromku s bohatou nadílkou. I přesto lze současnou situaci vnímat pozitivně. Pro většinovou společnost jsou Vánoce svátky lásky. Lidé k sobě mají blíž, scházíme se s přáteli, toužíme po intenzivním prožitku v kruhu rodiny, obdarováváme se navzájem. Tento aspekt skýtá do budoucna velký potenciál.

Jak ušetřit za cukroví? Josef Maršálek a další hvězdy mají jednoduchou radu

Jakou vánoční tradici máte nejraději?

To nedokážu říct, ale zvláštní postavení u mne na Štědrý den zaujímá návštěva hřbitova a kolumbária. Jde o prastarý zvyk, v němž se nevědomky vracíme až k samotným kořenům vánočních svátků. Kult předků, víra, že duše mrtvých přebývají v tento sváteční čas s námi, i potřeba je zaopatřit obětinami při návštěvě hrobů, představuje jednu z nejstarších součástí Vánoc. V Jičíně je dodnes o Štědrém dnu na městském hřbitově nebývale živo. Tato stará tradice vytváří pomyslný most k současnému pojetí Vánoc jakožto rodinných svátků, neboť milované osoby, které již opustily tento svět, nadále zůstávají blízkými členy rodiny, na něž v tyto dny vzpomínáme.