Četař Ivo Klusák, který padl během afghánské mise, byl jičínský patriot a oddaný příslušník Armády České republiky. Obyvatelé pohádkového města na něj nezapomněli. Na poslední rozloučení, které se konalo v pondělní poledne, dorazily po stovkách.

Návštěvníci, kteří přišli v uniformách, převahu neměli. Mnozí přítomní před smuteční síň dorazili, aniž by padlého vojáka osobně znali. „Přišel jsem se s ním rozloučit, ale osobně jsem ho neznal. Jsem bývalý voják a vím, co ta práce obnáší. Každý, kdo se tu zprávu dozvěděl, ji prostě musel pocítit ve svém srdci. Ano, dá se počítat mezi hrdiny. Už jen tím, že něco byl schopen vědomě dělat pro stát a svobodu," řekl starší občan Milan Janko. Je toho názoru, že v Afghánistánu bychom možná nemuseli být, ale jednou jsme na jeho území vstoupili, a tak máme povinnost „do toho jít naplno". Připomněl i to, že Česká republika je součástí Severoatlantické aliance.

Povýšen a oceněn

Ceremonie byla se všemi poctami, jaké se zesnulému vojákovi mohly dostat. Nad smuteční síní třikrát přeletěl armádní vrtulník, čestná stráž vystřelila tři salvy a vše doprovázela vojenská dechová hudba. Dostavili se i ministr obrany Martin Stropnický, kardinál Dominik Duka a náčelník štábu Armády České republiky generál Petr Pavel. Přítomni byli i zástupci města a senátor Josef Táborský. Ivo Klusák byl in memoriam povýšen do hodnosti štábního praporčíka a Martin Stropnický jej ocenil Křížem obrany státu.

„Je mi hrozně sympatické vidět sílu lidí, kamarádů, všude okolo. Viděl jsem na základně v Bagramu, že rána je stále živá a bolí. Ale to poslední, co by pro ně přicházelo v úvahu, je tu práci vzdát. Nezapomínejme, že je tam padesát tisíc vojáků ze čtyřiceti osmi národností. Je tam dvacet států, které nejsou součástí aliance. Mise smysl má a bude mít, teď není uctivé o tom pochybovat," sdělil Martin Stropnický po smutečním aktu novinářům. „Na té misi může být kdokoliv kdykoliv závislý na člověku, který stojí vedle. To vytváří naprosto jedinečná přátelství, blízkost, kterou si nedokážeme představit. Moje řeč byla o úctě. K člověku, který až do konce svých dnů na tomto světě, byl ochoten sloužit své zemi. To je prostě neobyčejná vlastnost," zamyslel se.

Zazněl rock

Zástupci médií nebyli do síně na přání rodiny vpuštěni. Jičínskému deníku se přesto od účastníků podařilo získat pár dojmů.

Při ceremonii zněly také rockové písně, oblíbené melodie Ivo Klusáka. Blízký kamarád vyprávěl o přátelském vztahu s ním a také vyzdvihl jeho nejčastější přezdívky – „Džejár" a „Clousseau", což jsou známé, ba legendární postavy z televizního seriálu a několika filmů. Kamarád také připomněl jeho pověstnou málomluvnost, mimořádnou zodpovědnost a úctu ke druhým, nejen k přátelům.

O tichosti a mimořádné ochotě zesnulého hovoří i major Pavel Mráz, jenž byl jeho kamarádem i nadřízeným. „Voják to byl spolehlivý. Byl to tichý, introvertní kluk, který rád stál vzadu, ale kdykoliv jste to potřebovali, ihned pomohl. Nikdy neodmítl ani si nepostěžoval. Nebyl výrazný, ale o to více jedinečný tím, že uměl být kdykoliv k dispozici. Při obřadu jsem vzpomenul jeho nástup do výsadkového praporu v Chrudimi. Připomněl jsem i pár koníčků. Rád například chodil do přírody a čerpal z ní sílu. Byly z něj potom cítit klid a rozvaha, právě proto dokázal být každému oporou," pronesl důstojník.

Četař (nyní již štábní praporčík) Ivo Klusák je jednou z pěti tragických obětí sebevražedného atentátníka, jenž udeřil v momentě, kdy se vojáci věnovali malým afghánským dětem. Při útoku, či na jeho následky padli kromě něho Jan Šenkýř, Libor Ligač, David Beneš a Jaroslav Lieskovan.

V armádě

Ivo Klusák do armády nastoupil v červenci roku 2000 a po celou dobu své kariéry byl příslušníkem 43. výsadkového praporu v Chrudimi. Ze základní pozice pancéřovníka postoupil přes řidiče až na staršího operátora velitelského družstva 2. výsadkové roty. Sloužil v šesti zahraničních misích, z toho čtyřikrát v Afghánistánu.