Rodina, která si vykračuje pěšinkou s dítětem. Nic zvláštního, pokud by nešlo o úsek trati vedoucí zářezem skalního masivu v Chocni. Místo, kde kdysi potkal svou smrt stavitel dráhy Jan Perner a dnes tudy vlaky sviští stokilometrovou rychlostí.


Někdejší tunel už dávno není. Připomíná jej pouze zpevněná stěna u skály. A právě podél ní vede vyšlapaná pěšinka. Vede od nádraží k železničnímu mostu a bývalé textilce a sídlišti Peliny. A slouží jako zkratka. Alternativní cesty vedou kvůli zákrutu Tiché Orlice do kopce přes sídliště Paraple a velkou oklikou k mostu v parku Peliny.

„Přišlo mi to jako naprosto šílené něco takového absolvovat ještě s dítětem. Nepozornost, vyšší rychlost soupravy, vzdušný vír a tragedie je hned,“ říká autor záběrů Pavel Antoch.

Pro místní obyvatele je to ale – už vzhledem k znatelně vyšlapané pěšince – běžná záležitost. Přesto užívání takové zkratky zakazuje zákon. „Není to v žádném případě bezpečné místo. Chybí tam chodník, není tam ani dodržena minimální bezpečná vzdálenost 2,5 metru od kolejiště a ke kontaktu tam může docházet,“ varuje za Drážní inspekci Martin Drápal.

Kde se v Pardubickém kraji nejčastěji umírá po střetu s vlakem? „Nejčastěji je to úsek mezi stanicemi Pardubičky a Pardubice, hlavní nádraží, kde si lidi krátí cestu přecházením přes trať,“ říká mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal.

Přecházení kolejí je zejména v Pardubicích, které trať dělí napůl, běžnou záležitostí. Cestu si přes koleje zkracuje velké množství lidí na spoustě míst. Velmi často například mezi sídlištěm Dukla a hlavním nádražím. Policie tu občas rozdá pár pokut, ale na ustálené praxi se tím léta nemění vůbec nic.

Zatím poslední obětí tragických okolností je muž, který ve Svitavách 28. října zůstal v kolejišti poté, co se mu z vozíku za autem na železničním přejezdu sesypaly papírové krabice. Nešťastník je začal sbírat a padající závory ani blížící se vlak nepostřehl. Zemřel na místě.

Ne každý střet vlaku s osobou je jen nešťastná náhoda. Řada lidí jej hledá i dobrovolně. K nechvalně vyhlášeným patří úsek mezi Černou za Bory a Pardubičkami. Trať koridoru zde vede mírnou zatáčkou, kde rozhledu brání protihlukové stěny a vlaky zde stále jedou velmi rychle.