Kraj Rudá armáda osvobodila až jako jeden z posledních, 9. května. Pardubice pak Sověty přivítaly dokonce o den později. Radostné vítězství však místy vystřídala pomsta na německých civilistech. Květnovou atmosféru roku 1945 přibližuje ředitel Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Jiří Junek.

Jaká byla v Pardubickém kraji atmosféra na začátku května? Bylo místním jasné, že je už rozhodnuto o konci války?
Atmosféra byla jistě radostná, plná očekávání konce války. Bohužel na východě Čech stále operovaly velmi silné svazy německé armády a další se sem tlačily z východu před postupující Rudou armádou.

To, že je rozhodnuto o konci války, bylo jasné opravdu každému. O situaci byli lidé již dobře informováni zahraničním rozhlasem, věděli, že je Hitler mrtev. Hlavně však viděli ve svém okolí ustupující německou armádu, promíchanou s německými civilisty. Vše mířilo ve velkém spěchu na západ.

Jak tedy vypadaly poslední dny před válkou?
Scénář byl téměř všude stejný. Lidé začali spontánně vyvěšovat československé vlajky, rozbíjet či přetírat německé nápisy, občas se v rukou objevila i nějaká zbraň. Pak většinou následoval zásah německých vojáků, kteří si chtěli zajistit hladký a bezproblémový postup na západ. Musíme ale připomenou, že část našeho dnešního kraje byla obydlena německým obyvatelstvem, takže ve městech jako jsou Svitavy, Moravská Třebová či Lanškroun panovala místo radosti skličující nálada a obavy, co bude dál.

5. května se obyvatelé Holic postavili nacistům. Boje to byly tvrdé a neulehčovalo je ani německá posádka ve Vysokém Mýtě. Jak probíhalo Holické povstání?
Střet v Holicích s jeho důsledky a množstvím obětí je jednou z nejtragičtějších květnových událostí v našem regionu možná i v celé republice. Jistě by to bylo na dlouhé povídání, ale ve zkratce lze říci, že 5. května skutečně Holičtí společně s partyzány povstali se zbraní v ruce proti ustupujícím německým vojskům táhnoucím z východu. Použili při tom zbraní, které Němci a jejich spojenci Maďaři zanechali ve vagonech, jimiž byla zastavěna trať tamní dráhy Heřmanův Městec – Borohrádek. To se pochopitelně Němcům nelíbilo a nehodlali strpět, aby jim místní obyvatelstvo bránilo v cestě na západ. Došlo tedy k odzbrojování a nakonec i leteckému útoku na město. Při něm dostala přímý zásah radnice, která byla kompletně zničena.

Jak vysoké byly počty obětí?
Německému řádění padlo za oběť více než pět desítek lidí. Aby si Němci zajistili další hladký průchod městem, vzali 29 rukojmích, které odvlekli do vězení v kasárnách ve Vysokém Mýtě. Další velká skupina byla vězněna přímo v holické sokolovně. Tito rukojmí se naštěstí již bez úhony dočkali konce války.

Povstání bylo nakonec tvrdě potlačeno, mstili se pak Němci na místních?
Kromě fyzické likvidace některých mužů založili Němci záměrně požár v několika domech a zakázali ho hasit. Podle poválečných zpráv víme, že Němci kromě zabíjení a ničení majetku také ukradli mnoho aut, motocyklů, jízdních kol, šperků, peněz a potravin.

Jiří Junek (*1973) pochází z Přelouče, jeho jméno je však již dlouhé roky neodmyslitelně spjato s Vysokým Mýtem. Zde působí jako Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Jiří Junek zároveň proslavil Vysoké Mýto mezi milovníky starých aut. Právě jeho zásluhou vzniklo také také Muzeum českého karosářství. Je místopředsedou Rady Ústavu pro studium totalitních režimům. V oboru se zaměřuje především na vojenskou historii Vysokého Mýta a okolí.

Ještě 7. května Němci popravili místní obyvatelstvo v Němčicích. Byly to poslední oběti války v kraji?
Rozhodně poslední oběti války to nebyly. Kdybychom projeli dnešní Pardubický kraj, našli bychom na celé řadě míst pomníčky připomínající mnohé tragédie posledních dnů války, kdy lidé umírali zbraní okupantů ještě 8. a dokonce i 9. května. Osobně nemusím chodit daleko, přímo u nás ve Vysokém Mýtě padl 9. května v dopoledních hodinách vrchní strážmistr Josef Nesvadba, když se dostal do přestřelky s německou kolonou přijíždějící od Chocně. Obecně lze říci, že většina těchto obětí byla zabita, když Němci měli pocit, že jim brání v ústupu. Ale byly tu i případy čisté pomsty, zvůle a frustrace z prohrané války.

Kdy do kraje dorazila Rudá armáda?
Náš kraj, potažmo východní Čechy, byl skutečně tím posledním, kam se Rudá armáda dostala. A ve velké většině případů to bylo až 9. května. Jednalo se přitom o vojska 4. ukrajinského frontu generála Jeremenka. Litomyšl, Vysoké Mýto, Holice, Chrudim, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí, všude tady se objevila Rudá armáda až 9. května v odpoledních či večerních hodinách. Do Pardubic například přijeli Sověti dokonce až 10. května. Někde tak vstoupila Rudá armáda do měst, kde již Němci nebyli, ale někde musela ještě svést menší boje s ustupujícími německými kolonami, byť byl již oficiálně konec války.

A bezprostředně po válce, mstili se Východočeši na Němcích?
Náš kraj nebyl místem, kde by docházelo k velkým excesům. Na začátku je také nutné říci, že se nedají srovnávat události z vypjatých chvil samého závěru války a prvních hodin míru, s těmi, které se odehrály až po několika dnech a byly páchány zcela chladnokrevně.

Známé jsou ale trvdé případy například z Lanškrouna…
Asi ten nejhorší případ, jak sama zmiňujete, se odehrál v Lanškrouně. Tady 17. května probíhal lidový soud, který ale neměl se soudem nic společného. Téměř tři desítky německých obyvatel bylo popraveno či utýráno. Scéna topení raněných a vyděšených lidí v požární nádrži je vskutku ohavná.

Byla ale i celá řada menších tragédií, kde neblahou roli sehráli mnohdy samozvané národní gardy či partyzáni, kteří ve skutečnosti ani nikdy partyzáni nebyli. Vybavuje se mi například Hroubovický případ Johanna Husche. Tento člověk maďarské národnosti musel jako manžel židovky nastoupit v roce 1944 do tábora nucených prací. Jeho žena pak skončila v Terezíně. Přesto, když se po válce 9. května vrátil domů, byl místními křivě nařčen z kolaborace a udávání. Po zatčení byl lidsky ponižována, týrán a 11. května zastřelen.

Dalo by se říci, že na celém případu je až typické, že samozvaní soudci, kteří si hráli na spravedlivé, byli buď přímo pofiderními kriminálníky, nebo se za války doslova paktovali s Němci.