Cílené vyhledávání archeologických nálezů je podle ředitele pražského Archeologického ústavu Akademie věd Jana Maříka možné chápat jako archeologický výzkum. A ten lze podle zákona o státní památkové péči provádět výhradně s povolením ministerstva kultury a na základě uzavřené dohody s Akademií věd.

Použití detektoru kovů je legální jen do chvíle, kdy se amatérskému hledači pokladů podaří kovový předmět identifikovat. „Jeho odkrytí nebo vyzvednutí ze země, byť je nález jen v ornici, je již přestupkem, za který může být udělena pokuta ve výši dva, eventuálně až čtyři miliony korun.“ vysvětluje Jan Mařík.

ILUSTRAČNÍ FOTO: Úlovky hledače pokladů.

Pokud amatérští lovci pokladů nelegálně vyzvednutý nález neodevzdají, hrozí jim dokonce vězení. „Zatajení nálezu je už trestným činem a v případě hodnotných předmětů může soud uložit trest až osm let nepodmíněně,“ varuje Mařík.

Podle ředitele Archeologického ústavu je detektoring fenomén, se kterým se snaží česká archeologie vyrovnat už více než třicet let. Detektor kovů si dnes může za pár tisícovek pořídit každý. Až do roku 1989 však byly detektory kovů výhradně v držení armády a policie.

„Podobně jako kolegové v ostatních evropských zemích jsme si vyzkoušeli řadu slepých uliček a nefunkčních postupů. Bohužel neexistují jednoduchá řešení, která by škodám na archeologickém dědictví zabránila,“ pokračuje Mařík.

Při potírání detektoringu a na něj navazujícího nelegálního obchodu s předměty kulturní hodnoty spolupracují archeologové s policií. „V posledních dvou letech proběhla řada školení pro policisty. Půldenními kurzy prošla více než stovka policistů, převážně kriminalistů. Archeologické ústavy a další, převážně muzejní pracoviště se zúčastnila celoevropské akce Pandora zaměřené na potírání nelegálního obchodu,“ přiblížil pro Deník ředitel Jan Mařík.

1500 hledačů spolupracuje, 20 tisíc ignoruje zákon

Podle ředitele Archeologického ústavu je v Česku několik tisíc majitelů detektorů kovů, kteří vyrážejí do terénu hledat archeologické artefakty. Asi 1500 amatérských detektorářů s archeology spolupracuje. „Bohužel dalších nejméně 20 tisíc uživatelů detektorů zákon i nadále ignoruje,“ odhaduje Jan Mařík.

Bránit zlodějům vykrádat archeologické lokality není snadné. V Česku existuje asi 30 tisíc takových míst. Mnohá z nich se nachází na odlehlých místech. Archeologická naleziště se podle Jana Maříka nacházejí téměř za každou vesnicí a jsou součástí minulosti jejich obyvatel. „Jedinou šancí je, že mimo policie a profesionálních archeologů si budou více všímat svého okolí ostatní občané. Z pohledu zákona je poškozeným kraj, který je majitelem detektorářských nálezů,“ vysvětluje.

Policie v Pardubickém kraji se podle Andrey Muzikantové v uplynulém roce s nelegálním detektoringem nesetkala. „Neevidujeme žádné oznámení týkajících se nelegálních detektorářů,“ sdělila na dotaz Deníku krajská policejní mluvčí.

Stejnou dobu, co jsou detektory kovů běžně dostupné, hledají profesionální archeologové způsoby, jak se s detektorářskou komunitou dohodnout. „Některé přístupy, i když byly vedeny dobrými úmysly, se pohybovaly na hraně zákona. V posledních letech se prosazuje především model přímé účasti amatérských hledačů v rámci archeologických výzkumů. V první polovině letošního roku bude spuštěna databáze nálezů, pocházejících právě z takových detektorových prospekcí,“ přiblížil Mařík.

Řada z nich má charakter povrchových průzkumů, kdy jsou kovové artefakty vyhledávány na zoraných polích. Pouhé přebírání nálezů, které lovci pokladů do například muzea donesou, kdy nejsou vyjasněné nálezové okolnosti ani samotný původ předmětu, je podle Jana Maříka problematické. „Setkáváme se totiž i s padělky archeologických nálezů. Přímý postih těmto muzeím sice nehrozí, nicméně hodnota vědecká i kulturně historická donesených nálezů je výrazně nižší,“ vysvětluje Mařík.

Zabránit nájezdům je nesnadné

Zkušenost s amatérskými hledači pokladů mají všechna čtyři regionální muzea v Pardubickém kraji. Některá jen nárazově, jiná s nimi spolupracují pravidelně. „Na loni ukončeném rozsáhlém záchranném archeologickém výzkumu na trase budoucí dálnice D35 spolupracovalo muzeum s 35 lidmi s detektory, kteří zde pátrali pod dohledem našich archeologů,“ přiblížila mluvčí Východočeského muzea v Pardubicích Kateřina Procházková Skůpová s tím, že šlo o mimořádný případ velké liniové stavby. Běžně muzeum s detektoráři nespolupracuje.

Zabránit nájezdům vykradačů na známé lokality bohaté na archeologické nálezy je podle pardubických muzejníků nesnadné. „V případě očekávaných nálezů lokality hlídáme, spolupracujeme i s policií, ale několikrát se takový případ vybrání stal,“ připouští Kateřina Procházková Skůpová. Jako příklad zmiňuje Mikulovice v trase budoucí dálnice D35.

Dlouhodobě využívá detektoráře Regionální muzeum v Chrudimi. „V současné době s naším muzeem úzce aktivně spolupracuje okolo deseti detektorářů. Ať už aktivně, například při předstihových výzkumech, či pasivně, formou předávání archeologických nálezů,“ přiblížil archeolog Jan Musil.

Podle jeho odhadu se na Chrudimsku pohybuje okolo 600 osob s detektory. „Největší skupinou jsou, bohužel, detektoráři nijak nepodchycení či nepodchytitelní. Ať už z obav z postihu nebo jen z averze. Další skupinou jsou detektoráři, kteří sice navážou kontakt, ale jen proto, aby se dostali k informacím, kde hledat, jaká je cena objeveného artefaktu,“ vysvětluje Jan Musil. Třetí, postupně se rozrůstající skupina s muzeem spolupracuje.

Spolupracují s dobrovolníky

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě využívá dobrovolníky při preventivních detektorových průzkumech archeologických lokalit. „Děje se tak od roku 2008 a přínosy jsou zcela zásadní. Mohu zmínit nález čtyř depotů železných předmětů z doby laténské z lokality v širším okolí Malé Hané,“ říká archeolog David Vích.

Stejně, jako jeho kolegové, potvrzuje problémy s vykradači archeologických nalezišť. „Prakticky všechny známé lokality jsou napadené, mnohé jsou v takovém stavu, že už na ně rabovači ani nechodí. Pokud se objeví zprávy o zajímavém a dostatečně lokalizovatelném objevu, je následný atak rabovačů pravidlem,“ pokračuje Vích. Jako příklad zmiňuje objev mincovního depotu v Plchůvkách u Chocně.

A výjimkou není ani čtvrté z krajských muzeí, Regionální muzeum v Litomyšli. „Spolupracujeme s vlastníky detektoru kovů, kteří mají vážný zájem o archeologii, jsou poučeni. Spolupracují s námi na prospekci lokality v rámci řádného archeologického výzkumu pod dohledem našich archeologů,“ potvrzuje ředitel René Klimeš. Pro svoje spolupracovníky muzeum čas od času organizuje setkání, kde se amatérští hledači pokladů dozvědí o zákonných mantinelech práce s detektorem.

První spolupráce s vlastníky detektorů kovů proběhla již v roce 2006 při záchranném výzkumu zaniklé vsi u kostela sv. Bartoloměje v Jevíčku. Ani litomyšlským muzejníkům se nevyhýbají potíže s rabovači archeologických lokalit. Jako příklad uvádí René Klimeš Radkov na Moravskotřebovsku. „Tam ovšem šlo nejen o detektorovou nelegální činnost, ale přímo o zničení objektu vandalem, který vykopal až na podloží celý archeologický objekt, zřejmě suterén domu, a zničil tím část archeologické lokality,“ popisuje René Klimeš. Muzeum podalo podnět k trestnímu stíhání na neznámého pachatele, vyšetřování však skončilo bez výsledku.