Odešli ze svých domovů, od svých rodin a přátel za vidinou lepšího a bezpečnějšího života. Pětadvacetiletý Hassan z Libanonu a šestadvacetiletý Sámer ze Sýrie jsou barbarskými útoky, které se v pátek odehrály v Paříži, otřeseni – stejně jako další obyvatelé pobytového střediska, kteří sledují dění v televizi i na internetu. Běženci mají strach, že se kvůli masakru zhorší atmosféra ve společnosti. „Už teď na nás mnozí koukají jako na nebezpečné vrahy. Odsuzují každého muslima, celý islám," říká Sámer.


Podle mladíků existují dobří a špatní lidé a ti kteří zaútočili v Paříži nejsou muslimové. „Islám jasně říká, že zabíjet se nesmí. Útoky nemají s náboženstvím nic společného," vysvětluje Sámer. Na otázku, co vede mladé muslimy k tomu, aby zabíjeli prý není jednoduché odpovědět. „Je to těžká otázka a je to také o politice. My tomu sami nerozumíme," krčí rameny Hassan, podle kterého chtějí teroristé rozvrátit společnost.

Oba dva mladí muži, kteří nyní čekají v pobytovém středisku v Kostelci na azyl, chtějí žít normální život – pracovat, mít domov a přátele a nezáleží jim na tom, jestli je někdo křesťan nebo muslim. „Nechceme ani zahalovat ženy do burek, jako to tvrdil prezident Zeman . Mezi naše přátele patří lidé různého vyznání," shodují se. Strach, který nyní pociťují Francouzi, ale i další obyvatelé Evropy, zažívají oba na vlastní kůži v podstatě den co den. K sebevražednému útoku došlo ve čtvrtek v libanonském Bejrútu. Teroristé, kteří byli napojeni na Islámský stát, tu zabili jednačtyřicet lidí. „Den před tím na tom samém místě byla moje matka," svěřuje se Hassan.

Obavy o svou rodinu, která žije v Sýrii, má i Sámer. Pět let trvající válka se na zemi i jejích obyvatelích krutě podepisuje. Neví, zda se ještě někdy se svými rodiči setká a každý den se strachuje o jejich život. „Jedete do práce a nevíte, zda se vrátíte zpátky. Jednou mě padesát metrů od domu přepadli falešní policisté, vzali mi veškeré cennosti, mobil i auto. Na oči mi dali šátek a na dvě hodiny mě odvezli neznámo kam. Naštěstí mě pustili. Kdybych jim ale vzdoroval, jistě by mě zabili," popisuje svůj zážitek, který byl pomyslnou poslední kapkou a po kterém se rozhodl ze země odejít.