„Vystudoval jsem univerzitu v Hradci Králové a tady teď žádám o práci učitele," vysvětluje Muzamil. To už se ale na bílou návštěvu řítí houf dětí v bílých školních uniformách. „Welcome, what is your name," chtějí vědět, jak se jmenuje žena s krátkými rezavými vlasy. Tou je místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, která svoji dovolenou tráví cestováním po Šrí Lance  a mimo jiné se chtěla podívat, co tam bylo vybudováno díky české pomoci.

Škola An Noorya v Kuččaveli byla totiž zničena vlnou tsunami roku 2004 a následně pak postavena a kompletně vybavena znovu společností  Člověk v tísni. „Tato škola byla postavena z darů lidí České republiky a předána místní komunitě byla 18. prosince 2007," hlásá velká černá tabule, doplněná českou vlajkou, u vchodu do ředitelny.
„Chtěly byste se podívat do České republiky," ptá se Miluše Horská skupiny dvanáctiletých dívek.

Nedomluví se

Jakmile pochopí smysl věty, oči všech se rozzáří a všechny zakřičí ano. I přesto, že angličtina je jedním z hlavních předmětů na škole, většina dětí není schopná se domluvit. „Když přijdu domů ze školy, mám ještě soukromé hodiny. Všechny děti to tak mají, pokud si to jejich rodiče mohou dovolit," říká čtrnáctiletá Nafasa, jejíž rodina vlastní ve vesnici obchod.

Navíc jen ti nejlepší studenti z bohatších rodin mohou jít studovat na univerzity. „Mým snem je být učitelkou," doplňuje Nafasa. Učitelské povolání se na Šrí Lance řadí k těm nejprestižnějším. Navíc jim část platu vláda odvádí na důchod a právě to činí toto povolání velmi atraktivním, a to i přesto, že platy jsou velmi průměrné. Základní plat učitele se pohybuje kolem 160 amerických dolarů (USD), ti, kdo mají už za sebou dlouhou praxi, si mohou přijít na 200 USD , tedy 4000 korun.

Na škole i na vybavení je vidět, že za šest let, kdy ji Češi předali místním, na ni nikdo nesáhl. Leckde chybí sklo v oknech či dveřích,  vybavení  je poničené,  beton na podlaze se leckde drolí. „Máme nějaké peníze od státu na opravy, ale je to málo. Češi ve škole udělali příliš mnoho oken a zasklených dveří, na to my nejsme zvyklí a je to problém," říká ředitel  Mohamed Sajeebu.

Do školy nyní chodí 876 dětí od šesti do 19 let. Tsunami si vyžádalo před deseti lety životy dvaceti z nich. „Vody se stále bojíme, nejvíce si přejeme, aby už žádné tsunami nebylo a abychom měli ve škole počítače," shodují se studenti.

Z rybáře zemědělcem

Z Kuččaveli jedeme na poloostrov Kinniya do české vesnice. Dříve sem cesta z města Trincomalee trvala přes hodinu, nyní sem vede zbrusu nová silnice a místo trajektu je most. Před třemi lety skončila na Šrí Lance válka mezi vládou a Tamilskými tygry. Od té doby zažívá země stavební boom, týkající se hlavně infrastruktury. Šrílanská vláda si kvůli tomu bere velké dluhy, ale rozvoj země je nutný k zachování míru. Nová asfaltka konči zhruba tři kilometry od české vesnice. Dál se kodrcáme prašnou cestou plnou výmolů a děr. Odpoledne je vesnice ospalá, jen pár dětí pobíhá kolem památníku připomínajícího, že čtyřicet domů zde bylo postaveno díky pomoci České republiky.

Spolu s domy postavili Češi ve vesnici školu, školku, knihovnu, dětské hřiště a rodinám poskytli domácí zvířata a pomohli jim najít nový způsob obživy, neboť většina z nich se před tsunami živila rybařením. „Z mnoha rybářů jsou teď zemědělci a pěstují rýži, založili si družstvo a na splátky koupili secí stroj," ukazuje šéf vesnice Shihab na plochy zelené rýže.  „Muž byl rybář a teď se živí sušením malých rybiček, které prodává, zvykli jsme si, ale moře nám chybí," říká čtyřicetiletá Ranisha, matka sedmi dětí.
Senátorku Miluši Horskou zajímají největší problémy vesničanů. „Určitě voda, neboť během období sucha studny vyschnou a lidé musí do vedlejší vesnice pro vodu a pak transport, do města je to daleko a k nám vede špatná cesta," říká Shihab.

„Já jsem velmi spokojená, nový dům je lepší než ten, který jsme měli dříve a díky pomoci Čechů jsem si zase otevřela malý obchůdek," říká sedmašedesátiletá vdova Juniform. Jen pro děti zde není žádné vyžití. Hřiště, které zde Češi postavili, už dávno není. „To mě zde zaráží nejvíce, že se lidé málokdy dokáží o něco starat, něco udržovat v čistotě a pořádku, v tomto by se s nimi mělo ještě hodně pracovat," uzavírá Horská.

Markéta Tauerová Kutilová