Jednak je to to jako každoročně obrovská příležitost pro obchodníky, jak na lásce co nejvíce vydělat. A daří se jim to. Třeba za valentýnská menu v restauracích nebo valentýnské balíčky v obchodech s dárkovým zbožím.

No a pak ještě druhá hrozba: Pozor na rychlý spěch od valentýnské blaženosti do chomoutu. Na každou svatbu vychází padesátiprocentní riziko rozvodu. Buď, anebo. Láska je skutečně pomíjivá…

Čerstvá data Deníku za rok 2017, ze kdy jsou poslední ucelená data, to potvrzují. V celých východních Čechách bylo 5119 sňatků. A k tomu ovšem rovněž 2670 rozvodů.

Zkušenostmi rodičů a prarodičů však není vhodné se řídit. Ti se do chomoutu řítili mnohem víc než dnešní mladí. Hlavně hned po válce, když stát snížil hranici zletilosti z 21 na 18 let a byly vypláceny velkorysé novomanželské bezúročné půjčky, a to ve výši půlročního průměrného platu! A za každé narozené dítě se z ní ještě odečetla šestina.

No, nežeň se pak…

V komunistickém Československu, který mladým sebral možnost seberealizace, se lidé brali už hned po dvacítce.

„Svobodné dívce, které bylo 25 let, se tehdy už říkalo stará panna,“ traduje se. Platilo to i za normalizace, kdy navíc stát opět podpořil mladé rodiny nízkoúročenými půjčkami.

„Výše státní podpory byla 30 000 Kčs a představovala zhruba 1,5 násobek ročního pracovního příjmu té doby. Při narození prvního dítěte se půjčka snížila o 2000 Kčs a u každého dalšího dítěte o 4000 Kčs,“ píše server demografie.cz.

Není divu, že se svatbami se tehdy roztrhl pytel, bylo jich dvakrát tolik než dnes. A výsledkem těchto svazků byly tzv. Husákovy děti, dnešní generace pětačtyřicátníků. Novomanželské půjčky tehdy čerpaly tři čtvrtiny novomanželů.

Ale devadesátá léta znamenal zlom, posledních 30 let stále více mladých lidí preferuje nesezdané soužití. A velmi výrazně se díky novým možnostem zvýšil i věk svatebčanů, stejně jako věk narození prvního dítěte.