Nejen celé Krkonoše a lidé v nich žijící, ale zvláště díky oblíbeným pohádkám o Krakonošovi a Trautenberkovi i rodiče a děti mnoha generací v celé zemi si budou pamatovat a stále připomínat tuto neobyčejnou ženu, která většinu svého života věnovala milovanému regionu.

A to nejen jako vystudovaná magistra přírodních věd, lékárnice, která znala každou bylinku, jež v horách vystrčila stonek ze země, ale hlavně jako spřadatelka mnoha krásných příběhů. Byla regionalistkou se vším všudy. I my, novináři, budeme vzpomínat na tuto příjemnou a ušlechtilou dámu. Setkávali jsme se s ní při rozhovorech v jejím domácím prostředí, kde nás vždy laskavě přijímala a ochotně vyprávěla, nebo při křtech jejích krásných knížek v různých koutech Krkonoš. „K paní Kubátové jsem jezdila jako novinářka často. Vždy mě uctila nějakým čajem, podávaným v bílých květovaných šálcích. A pak dlouhé hodiny povídala. Připadala jsem si u ní jako v dávných dobách, okouzlovaly mě předměty, kterými se obklopovala. Vždy jsem od ní odcházela zvláštně duševně posilněna a venku mě pak zchladila tvrdá realita," vzpomíná bývalá redaktorka Deníku Andrea Bímanová.

Obyvatelé města denně čtou udiveně smuteční oznámení, v němž stojí, že pohřeb se konal 10. 6. v 10 hodin.

Lidé v úterý zklamaně kroutili hlavami, rádi by se bývali s Marií Kubátovou rozloučili. Nikdo netušil, že zemřela, parte se prý objevilo ve vývěsní skříňce až po rodinném obřadu. „Všichni tady známe nejen její knížky, ale střetávali jsme se s paní Kubátovou osobně. Pamatuji ji dokonce ještě z dob, kdy jako magistra pracovala v lékárně. Lidé ji běžně potkávali, když chodila po nákupech nebo s vnoučaty, které hlídávala," řekla jedna z vrchlabských obyvatelek. Ani na oficiálních místech nebylo úmrtí Marie Kubátové nikomu oznámeno. „Viděl jsem parte až včera odpoledne," poznamenal například místostarosta Michal Vávra. „S paní Kubátovou jsem se osobně poznal už ve svém dětství. Chodil jsem totiž do třídy s jejím vnukem Tomášem. Takže paní spisovatelka s námi besedovala o folkloru Krkonoš. Vyprávěla, jak se svou maminkou Amálií Kutinovou sbíraly od starších lidí náměty pro literární díla. Později paní Kubátová figurovala ve Svazku měst a obcí Krkonoše, kde jsme ji v rámci propagace regionu představovali jako osobnost, která zde významným způsobem působila. Loni ji u příležitosti 90. narozenin navštívil pan starosta Jan Sobotka," řekl Michal Vávra a připomněl, že Marie Kubátová též je a zůstane čestnou občankou města Vrchlabí.

„Už mohu prozradit, že letos chystáme v zámku síň slávy, kde na tablu budou umístěni čestní občané města s fotografiemi a medailonky, a také sportovci, kteří v síni slávy jsou. Toto tablo bude tedy i Marii Kubátovou stále připomínat," dodal Michal Vávra. Zřejmě poslední, kdo zapředl s krkonošskou pohádkovou babičkou rozhovor pro média, byl loni v srpnu Jiří Dvořák z časopisu Krkonoše. Dialog se odvíjel na základě spisovatelčina jubilea, u příležitosti předání Ceny ředitele Správy KRNAP a vydání její knížky Betlémská noc. „Tehdy už paní Kubátová chodila s pomocí chodítka, ale byla velmi činorodá a v plné práci. Psala dokonce na počítači, který jí věnovali vnuci, a pracovala na dvou knížkách. Jedna z nich byla pokřtěna na nedávné oslavě 50. výročí od vzniku národního parku," zavzpomínal Jiří Dvořák.

„Marie Kubátová byla velká osobnost regionu. Jedna z nejzásadnějších. Z jejích děl mě zaujala například Balada o Sněžce. Spisovatelka, přestože odtud nepocházela, a přistěhovala se za manželem, se snažila stavět na stranu ochrany Krkonoš. Říkala, že ze sebe nechce dělat ekologa, ale že jí hory prostě přirostly k srdci. Myslím, že kdyby lidi, kteří zde odmalička žijí, měli k regionu takový vztah, jako měla paní Kubátová, tak bychom se tady měli všichni asi hodně dobře," řekl pro Deník ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka.