Nacisté tu vztyčili říšskou orlici, chvíli neslo jméno prezidenta Edvarda Beneše a až do sametové revoluce připomínalo „věčné“ spojenectví se Sovětským svazem. „Pardubické náměstí Republiky si toho za svůj krátký život zažilo opravdu dost,“ říká historička Východočeského muzea v Pardubicích Renáta Tetřevová a připomíná, že za doby komunistické diktatury, kdy plac nesl přízvisko Stalingradské, se náměstí stalo kultovním místem režimu. Vše začalo v padesátých letech, kdy tu byl před chrámem sv. Bartoloměje vystaven betonový traktor jako symbol kolektivizace. Krátký čas, do odhalení jeho zločinů, byl také u Zelené brány postaven sokl s nápisem J. V. Stalin 1879 – 1953. „5. listopadu 1957, tedy v předvečer 40. výročí VŘSR, byl na okraji náměstí vztyčen památník osvobození,“ uvádí historička a dodává, že tento pomník 3. listopadu roku 1976 před divadlem doplnila skulptura V. I. Lenina, kterého jeho tvůrce sochař Štěpán Kotrba stylizoval do pozice dumajícího filozofa. I když tu měl být na „věčné časy“, z náměstí zmizel 8. února 1990.

Z bolševika se demokrat nestal

„Oproti jiným skulpturám Lenina v sovětských satelitech, kde byl vyobrazen jako revolucionář, tak v Pardubicích jej táta stylizoval do podoby zamyšleného filozofa,“ řekl Deníku syn sochaře Štěpán Kotrba mladší s tím, že jeho otec na soše pracoval tři roky. Jakmile ze skulptury zmizely i poslední stopy svíček sametové revoluce, skončila na dlouhé roky zabedněná v koutě dvora městského domu v Labské ulici. Dokonce se vedly i úvahy, že bude roztaven a použit na tvorbu sochy T. G. Masaryka. „S tím otec nemohl souhlasit. Ve chvíli, kdy takto sochu zlikvidujete, tak se pro historii ztratí úplně,“ dodal Štěpán Kotrba mladší, který dodnes neví, kde dílo jeho otce skončilo. Stopa pardubického Lenina se totiž ztrácí v roce 2001, kdy sochu odkoupila soukromá sběratelka.

Ze soklu zpět do terénu

Dodnes dobře viditelné jsou však stopy tanku, který dlouhá léta vévodil přeloučskému náměstí. Než se však v roce 1950 stal ústředním bodem náměstí Rudé armády (dnes Masarykovo), účastnil se tank typu IS – 2 (Iosif Stalin) 10. března – 5. května 1945 bojů při Ostravské operaci. „Původně byl tank umístěn jako pocta osvoboditelům. Po roce 1968 se však pohled na něj změnil a byl brán jako symbolika srpnových událostí. Dokonce tu byla snaha i o jeho násilné odstranění,“ uvedl správce přeloučských muzejních sbírek Matěj Pešta s tím, že tank na svém místě nakonec vydržel až do července roku 1990, kdy byl odvezen do Vojenského historického ústavu. „Od roku 2014 je tento provozuschopný a unikátní tank využíván při tankových ukázkách,“ dodal Matěj Pešta.