Omyl, není tomu tak. Ročně v kraji ukončí dobrovolně svůj život kolem 70 lidí, po střetu s vlakem ale ročně zemře jen v průměru 13 lidí. Podle Drážní inspekce zhruba polovina úmrtí pod koly vlaku jsou sebevraždy, zbytek jsou nehody.

Mnohem častěji sebevrazi volí jiné formy: hlavně oběšení, zastřelení nebo otravu prášky. Přesto je v Pardubickém kraji skok pod vlak „populárnější“ než jinde. Koridor s rychlostí vlaků až 160 kilometrů za hodinu je totiž „sázkou na jistotu“.

„Za ideální viditelnosti strojvedoucí vidí osobu v kolejišti maximálně na půl kilometru. Brzdná dráha rychlovlaků je však delší, pohybuje se kolem jednoho kilometru,“ řekl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal.

Nejvíce lidí skáče pod vlak právě v okolí krajského města, mezi Přeloučí a Kostěnicemi. Sebevrahy na kolejích však téměř výhradně bývají muži. Důvod je podle psychologů jasný: ženy chtějí i po smrti zůstat krásné.

Tyto tragédie s sebou nesou i tisíce naštvaných cestujících kvůli zpoždění, finanční újmu však ještě před pár lety mívali i pozůstalí po sebevrazích. České dráhy vymáhaly během dědického řízení odškodné v řádu několika desítek tisíc korun. A to právě na zaplacení škod kvůli zpoždění, na poškozených brzdách či za náhradní autobusovou dopravu. Před několika lety však od toho dráhy upustily.