Jarmila Halbrštátová, roz. Kaplanová

Jarmila Halbrštátová, roz. Kaplanová, Zdroj fotografie: Paměť NárodaJarmila Halbrštátová, roz. Kaplanová, Zdroj fotografie: Paměť NárodaZdroj: Deník/Karolína VelšováNarodila se 7. dubna 1924 v Ústí nad Orlicí. Rodiče odjeli za prací do Sovětského svazu a s nimi i malá Jarmila. Měla ale československý, tudíž protektorátní pas, proto ji zatkli a odvezli do internace v Rostově a Moskvě. Z posledního místa zatčení, kterým byl gulag v severozápadním Kazachstánu, ji propustili v roce 1942. Okamžitě vstoupila do československých jednotek a později se sama zúčastnila bojů o Sokolovo, Kyjev, Bílou Cerkev a o pravobřežní Ukrajinu. Po druhé světové válce absolvovala letecký kurz a sloužila jako instruktorka bezmotorového létání v Brně. Už v roce 1946 demobilizovala a později pracovala jako účetní. Důchodový věk strávila v Moravské Třebové. Zemřela 2. prosince 2020.

Celý příběh Jarmily Halbrštátové najdete ZDE

Otakar Leiský

Otakar Leiský, Zdroj fotografie: Paměť národaOtakar Leiský, Zdroj fotografie: Paměť národaZdroj: Deník/Karolína VelšováPardubický rodák přišel na svět 11. listopadu 1925. Během druhé světové války se Leiský zapojil do protinacistické odbojové skupiny s názvem Zpravodajská brigáda. Skupina předávala informace o pohybu vojsk do Londýna. Po válce nastoupil Otakar Leiský na medicínu, po pěti semestrech dal však přednost přírodovědě. Po vojně u dělostřelectva v Brdech ho přijali na ministerstvo školství do Odboru ochrany přírody. Zde spoluvytvářel tento právě rodící se obor. V roce 1958 založil ve spolupráci s Národním muzeem Sbor ochrany přírody, který v roce 1969 získal status nezávislé organizace TIS – svaz pro ochranu přírody a krajiny a lidí. Ten funguje dodnes.

V roce 1972 zareagoval TIS na vymírající druh huculských koní a zasloužil se o jejich záchranu. Otakar Leiský byl v důchodovém věku činný v odboru ochrany přírody. Zemřel 31. března 2020 v 95 letech.

Celý příběh Otakara Leiského najdete ZDE

Miroslav Matějka

Miroslav Matějka v roce 2008, Zdroj: Paměť národaMiroslav Matějka v roce 2008, Zdroj: Paměť národaZdroj: Deník/Karolína VelšováNarodil se v roce 1932 v Morašicích. Jeho osud předznamenali tři důležité životní milníky. Skauting, víra a selský původ. Odpor proti komunistickému režimu projevil už roce 1949, kdy jako student litomyšlského gymnázia podporoval bojkot generální stávky odborů. Na začátku 50. let vykonstruovala StB monstrproces s rektorem piaristické koleje Františkem Ambrožem Stříteským. Miroslava Matějku Státní bezpečnost označila za jednoho z třiadvaceti kompliců a odsoudila ho ke třem letům odnětí svobody a ztrátě majetku. Svůj trest, který nakonec trval 20 měsíců, si Miroslav odseděl ve věznici v Chrudimi a v Ústavu pro mladistvé v Zámrsku. Miroslav Matějka zemřel 6. prosince 2020.

Cely příběh pamětníka najdete ZDE

Ludmila Kalousová, rozená Hynková

Ludmila Kalousová, zdroj fotografie: Paměť národaLudmila Kalousová, zdroj fotografie: Paměť národaZdroj: Deník/Karolína Velšová27. března 1923 se v obci Česká Rybná nedaleko Žamberka narodila Ludmila Kalousová, rozená Hynková. Od patnácti let pracovala Ludmila jako posluhovačka v Praze v rodině ředitele Národního muzea. Za války si vydělávala v truhlárně. Když v roce 1945 osvobodila Rudá armáda Českou Rybnou, nechávali za sebou vojáci jen strach. I Ludmila strávila první noci ukrytá na půdě, kde se skrývala před špatnými mravy sovětských vojáků. „Měla jsem sukni, bílou halenku a šle, navíc jsem byla blondýna,“ vyprávěla pro Paměť národa Ludmila Kalousová. Tehdy na ni členové osvoboditelské armády křičeli v domnění, že se jedná o Němku.

Po válce s manželem odešli do Králík, kde bydleli v domě po vysídlených Němcích. Po měnové reformě v roce 1953 přišli s manželem o všechny úspory. V sedmdesáti letech se začala věnovat tradičnímu paličkování. Zemřela 1. prosince 2020.

Celý příběh Ludmily Kalousové najdete ZDE

Zdeněk Jičínský

Zdeněk Jičínský, Zdroj fotografie: Paměť národaZdeněk Jičínský, Zdroj fotografie: Paměť národaZdroj: Deník/Karolína VelšováZdeněk Jičínský se narodil 26. února 1929 v Ostřešanech u Pardubic. Po gymnáziu ho v roce 1948 přijali na Právnickou fakultu Karlovy univerzity. V tom samém roce vstoupil do KSČ. Od roku 1954 učil jako absolvent práv na Vysoké škole ústředního výboru KSČ. V roce 1960 se podílel na přípravě nové socialistické ústavy. O čtyři roky později se poprvé dostal do křížku s komunistickým režimem. Později nesouhlasil se sovětskou okupací a po čistkách na přelomu let 1969 a 1970 přišel o místo. Začal tehdy pracovat jako likvidátor pojistných událostí v České pojišťovně. Když ale podepsal Chartu 77, přišel i o práci v pojišťovně. V době normalizace ho vydírala StB a obvinili ho z protistátní činnosti ve vykonstruovaném procesu s názvem Kamion. Po pádu železné opony stál u zrodu Občanské fóra a stal se také poslancem za Českou stranu sociálně demokratickou. Zemřel 9. dubna 2020.

Celý příběh Zdeňka Jičínského najdete ZDE

Nenechme zmizet jejich hlas…