Když se řekne česká ryba, zvláště pak kapr, každému asi na mysl první vytanou jižní Čechy a Rožmberkové. Avšak i východní Čechy psaly historii rybníkářství. A to od přelomu patnáctého a šestnáctého století, kdy se o to zasadil jeden z nejvýznamnějších a nejmocnějších velmožů své doby Vilém II. z Pernštejna, jenž žil mezi lety 1435 až 1521. Ten, když byl tázán, jaký statek je dle něj nejvýnosnější, odpověděl: „Ten, který se hemží rybníky.“

Rožmberkové mohli jen závidět

Za východočeské „vlády“ Pernštejnů se to, hlavně na Pardubicku, rybníky opravdu hemžilo. Díky Vilému II. a jeho synům Vojtěchovi a Janu IV. z Pernštejna, se totiž polabská nížina změnila v ráj ryb a zdejší rybniční hospodářství bylo významnější než rybníkářství rožmberské. V letech 1491 až 1560 bylo jen na pardubicko-kutnohorském panství 235 rybníků. Dodnes tu po významném českém rodu zůstala asi polovina původní rybniční sítě. Na ni teď ryby chovají a loví rybáři z Rybničního hospodářství Lázně Bohdaneč či Rybářství Chlumec nad Cidlinou.

„Z původních více než 200 pernštejnských rybníků tu zůstala asi stovka. My hospodaříme asi na padesáti rybnících,“ řekl jednatel bohdanečského rybničního hospodářství a znalec historie rybníkářství ve východních Čechách Adolf Vondrka.

Nejvýznamnějším rybníkem, odkud se bere převážná část vánočních ryb, je ten Bohdanečský. „Od dob Pernštejnů, kteří jej založili, se však jeho rozloha smrskla z původních 300 na 100 hektarů,“ uvedl rybář.

A proč se vlastně Pernštejnové vydali na rybníkářskou dráhu? „Pro ně to byl jeden z dominantních příjmů vrchnostenské pokladny. Z ní později financovali rozvoj Pardubicka. Zejména pak samotných Pardubic, kdy postavili nejenom renesanční jádro města, ale také přestavěli původně gotický hrad v Pardubicích na renesanční zámek,“ vysvětlil Vondrka.

Historik Jaroslav Černý pak nastiňuje, proč si Pernštejnové východní Čechy vybrali. „Pro příznivé přírodní podmínky a úrodnou půdu se stalo nejvýznamnější rybníkářskou oblastí Čech Polabí. A zde stála na prvním místě rybniční soustava pardubická,“ sdělil Černý.

Místo kaprů průmysl

Konec „nadvlády“ pernštejnských rybníků a vzestup značky jižní Čechy pak Adolf Vondrka vidí na konci devatenáctého století s rozvojem průmyslu. „Ještě do té doby to na Pardubicku vypadalo podobně jako na Třeboňsku. S rozvojem průmyslu však došlo k rušení těch největších rybníků,“ řekl Vondrka a vybral několik případů: „Například Semtínský rybník, který měl 166 hektarů a na jehož místě vyrostla současná Synthesia. Nikdo už také nikdy nespatří rybníky Čeperka, ten měl 1200 hektarů, či 450 hektarový Oplatil. Tyto rybníky zmizely bez náhrady.“

Co však nezmizelo a dál, i když v menší míře, plní po Pernštejnech svoji funkci, je Opatovický kanál. „Ten se stal osou celého rybničního systému na Pardubicku. Opatovický kanál je 35 kilometrů dlouhý, vychází od splavu od Opatovic až pod Semín, kde se vrací do Labe. V 16. století napouštěl největší rybníky na Pardubicku: Čeperku, Oplatil, Rozkoš, Bohdanečský, Semtínský, Rosický, Jezero, Sopřečský a další velké rybníky,“ upozornil historik Černý.

Tradici zavál čas

Se zrušenými velkými rybníky se změnil i ráz krajiny. „Když ty rybníky nevidíte, nemáte si s čím spojit tu krásnou zdejší rybníkářskou tradici. V jižních Čechách, kde není tak úrodná půda jako u nás, rybníky zůstaly a dnes si tak lidé ryby spojují hlavně s Rožmberky,“ dodal Vondrka s tím, že přes tyto změny krajiny stejně v domácnostech východních Čech hraje prim, ač to možná lidé netuší, kapr od Pernštejnů.