S hudbou začal Antonín Hošek už v první třídě, kdy chodil na hodiny kytary do Základní uměleckého školy ve Vysokém Mýtě. Postupem času si začal psát básně a z nich nakonec vznikly vlastní písničky. Těch má dnes okolo dvaceti. „Začalo to tak, že jsem si psal básničky. K tomu jsem pak přidal melodii a vznikla písnička. To bylo asi v mých dvanácti letech,“ přiblížil své začátky dnes šestnáctiletý Antonín Hošek.
On prý na rozdíl od takových písničkářů, jako je třeba Pokáč, který píše o věcech, které existují, se Antonín ve své tvorbě zaměřuje spíše na abstraktní texty.
Mezi jeho největší hudební vzory patří český zpěvák David Stypka, který před dvěma lety zemřel. „Měl úplně úžasnou hudbu, která mě inspiruje,“ zamyslel se. Kromě Stypky ho posouvá dál jeho mentorka z programu MenArt Beata Hlavenková.
Právě do Stipendijní akademie MenArt se přihlásil minulý rok. Vybrali ho, a tak získal roční stipendium. Program každý rok nabízí úzkou spolupráci s mentory z řad slavných umělců, kteří studentům pomáhají rozvíjet jejich talent. „Našel jsem si, že v tom roce je tam jako mentorka Beata Hlavenková, česká skladatelka, pianistka a zpěvačka. Tak jsem si říkal, že to zkusím. Poslal jsem motivační dopis a nahrávky a ona mě vybrala,“ popsal svou cestu stipendijním programem.
S dalšími 5 stipendisty se scházela na celkem 6 setkáních v Praze, kde společně diskutovali nad jejich písničkami a nápady.
Na základní umělecké škole začínal u učitele Jiřího Vedrala, ke kterému stále chodí. Nebýt však jeho, možná by se nikdy Antonín nedostal k Beatě Hlavenkové a jeho tvorba by nebyla tam, kde je teď. „Velmi si ho vážím, protože bez jeho „vynucení“ k tomu, abych mu svoji písničku ve 12 letech zahrál, bych se k žádné Beatě Hlavenkové nedostal a zdaleka by ta celé moje hudební tvorba nebyla v takové formě, abych se za ni sám nemusel stydět,“ vysvětlil student gymnázia.
Antonín Hošek založil také tříčlennou hudební skupinu Antonín Hošek a Topeto, kde hraje na kytaru a zpívá. K sobě si našel ještě klávesistu a trumpetistu. Jejich první společný úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Hned v první soutěži Svitavské komoření vyhráli. „Určitě jsme z toho měli radost. Zkusili bychom třeba další podobnou soutěž. Bylo to pro nás určitě nějakým dalším přínosem. Soutěž je zase trochu něco jiného než koncert,“ komentoval jejich první velký úspěch.
play_fill
Další obrovskou zkušeností pro ně byl koncert na Smetanově výtvarné Litomyšli. Vystoupení jim narušila mše, která byla vedle v kostele, takže museli hrát téměř potichu. „I tak jsem si to užili a lidí tam bylo dost. Byl to poslední den Smetanovy Litomyšle a atmosféra byla úžasná,“ zavzpomínal.
Hudba ho neustále baví, a tak pokaždé přijde s novým originálním nápadem. Na hudbě se mu mimo jiné líbí to, že když má člověk špatnou náladu, tak ho hudba vyléčí, neboť má spoustu pozitivních účinků. „Já mám hudbu jako součást každého dne. Je to takové koření života,“ zamyslel se.
Tím, že hraje hlavně písničky vlastní tvorby, míval ze začátku velkou trému. Nevěděl, jak se lidé k jeho textům postaví. „Teď se to pomalu spravilo. Tréma už postupně přestává,“ dodal mladý hudebník.
Mezi jeho nejbližší cíle a plány patří nahrání svých písní na CD, aby měl nějakou vzpomínku. Chtěl by to tedy zvládnout v příštím roce.
