Za 16 hodin a 45 minut překonali 287 kilometrů a projeli ostrov od jeho nejzápadnějšího cípu po nejvýchodnější. Průměrná rychlost koloběžek přitom dosahovala 19,2 kilometrů v hodině. Pocity po dojezdu by se daly shrnout jediným slovem: úleva. Extrémní sportovní výkon však za to stál.

Tým se v sobotu z větší části sešel ve Vídni, chyběl pouze německý jezdec Niklas, který se připojil až v Istanbulu. Od té doby už byl tým jezdců kompletní. Na Kypru se pak výprava sešla v definitivním plném počtu i s podpůrným týmem v čele s Franzem Bauernhoferem, který byl iniciátorem celého podniku a celou cestu zajišťoval veškerou podporu týmu.

Jízdu jsme sledovali přímo z místa on-line. Podívejte se sami:

Online reportáž

Koloběžci na Kypru

Celá on-line reportáž ZDE

Sobota je den příprav. Znamená to nákup potravin, každý z jezdců si chystá krabici s osobními věcmi jako jsou boty, oblečení, náhradní součástky a další nespočet drobností.

Elišce montujeme zadní brzdu na koloběžku. To ještě nevíme, že ji po asi pěti kilometrech jízdy budeme muset zase demontovat, protože se nevrací a neustále brzdí. Jede se po minutách, je třeba plánovat každou zastávku s ohledem na počasí, stav a profil trati.

Domlouvá se i komunikace s podpůrným týmem, výměna kola musí být jak v depu Formule 1, protože časový rozpočet je napjatý. Na trať se stavíme v neděli v 6 hodin ráno na nejzápadnějším místě Kypru, Afroditiných lázních. Cesta končí ve 22:45, symbolicky v klášteře Apostolos Andreas, nejvýchodnější části ostrova. Jezdců jede šest: dva Češi, tři Rakušané a jeden Němec.

Důležitá byla i role Franze ze Side Tour, který zprostředkoval kontakt se všemi asociacemi, úřady a policií. Až na přechod řecké strany hranice je vše perfektní. Se závodníky jede doprovod v autě, který jede se závodníky a ze kterého jsme psali naši on-line reportáž.

"Bylo to pro nás obrovské překvapení z Kypru. Je to v této době ostrov plný zeleně, která sice za chvíli zmizí, ale právě tu dozrávají pomeranče a jahody a to je pro nás něco nepochopitelného. Ač se o této části světa říká mnoho věcí, tak se zde cítíme naprosto bezpečně. Otevření lidé, otevřené slušné a přátelské chování a cítili jsme se tu mnohdy bezpečněji, než v České republice. To platí o nočních částech cesty," říká pardubický jezdec Martin Komár.

Posledních kopců bylo příliš. To je ostatně vyjádření celé výpravy. "Docházela nám síla, ale ta krajina, která se zajímavměnila a byla překrásná, nás motivovala. Ještě asi budeme pár dní unavení, ale to k tomu patří. Jsme rádi, že jsme to dali," uvedli svorně východočeští účastníci Eliška Csakany a Martin Komár.