/ROZHOVOR/ Vylézt na věž kostela a rozhoupat dvoutunový zvon svatý Mikuláš chce už pořádnou páru, ale taky cit. Zvoník Pavel Kuře z Čisté u Litomyšle oboje má. „Člověk to dělá rukama i srdcem,“ říká zvoník. Zakládá si na tom, že se v Čisté před bohoslužbami nebo ve svátky zvoní zásadně ručně. Stejně jako v neděli, kdy ve vesnici poprvé znělo z věží kostela svatého Mikuláše společně všech pět čisteckých zvonů. Podívejte se na video.

Historicky poprvé zaznělo v neděli 17. října v Čisté všech 5 zvonů současně. Nejprve zazvonily oba zvony z malé věže a k nim nejmenší z velké věže. Tyto 3 zvony jsou společně naladěny do Gloria v a-moll. K nim se pak přidaly ještě oba velké zvony. Celkový rozsah zvonů jsou 2 oktávy od d1 po d3. Závěrem byl slyšet souzvuk dvou velkých zvonů s finálním sólem pro Mikuláše.

Jak dlouho jste v Čisté zvoníkem?

Jednou v létě jsme seděli u ohně s kamarádem, který tady už po roce 1990 zvonil. Přišel s nápadem obnovit ruční zvonění a tehdy se začalo mluvit i o obnově velkého zvonu Mikuláš. A skutečně na svátek Narození Páně jsme začali v roce 2014 zvonit.

Do té doby tady zvoník nebyl?

V Čisté se zvonilo pravidelně zhruba do roku 2000. Pak se opravoval kostel, téměř se nezvonilo a navíc nebyli lidi.

ZVONY V ČISTÉ:

Kostel sv. Mikuláše byl v době baroka vybaven pěti zvony – 3 větší ve velké věži a 2 menší v malé věžičce. Rekvizice obou světových válek zvonový soubor téměř zcela zdevastovaly a z barokních zvonů se dochoval pouze jeden. Počínaje dneškem je pětice opět kompletní. Všechny zvony jsou navzájem hudebně sladěny. Funkce jednotlivých zvonů v souboru doznala oproti baroku změn a je přizpůsobena potřebám současnosti. Zvony souboru nejsou primárně zvukově ani funkčně sestaveny tak, aby zněly všechny společně, nicméně v tento mimořádný den tomu nic nebrání. Zajímavostí je, že z původních barokních zvonů byly 4 dílem ženy a pouze 1 odlil muž. Tradici žen – zvonařek jsme dodrželi a ze stávající pětice zvonů jsou opět 4 dílem ženy.

Držíte tradici ručního zvonění?

Jeden zvon je v automatickém režimu, to znamená, že je na elektřinu. Ale před každou bohoslužbou, ve státní svátky a slavnostní příležitosti zvoníme ručně. A to i na zvon s elektrickým režimem, tam skončí většinou někdo z dorostenců. U velkých zvonů si ani neumím představit, že bychom to do budoucna měnili.

Musí mít zvoník páru v rukou?

Je náročné zvon rozhoupat a na konci ho ubrzdit, aby to bylo pravidelné, důstojné a aby z toho ticha na začátku začal pravidelně tlouct. Na konci zase aby z pravidelného rytmu nastoupilo ticho a do toho jen dozvánění.

Pavel Kuře je zvoník v Čisté u Litomyšle. Zakládá si na ručním zvonění.Pavel Kuře je zvoník v Čisté u Litomyšle. Zakládá si na ručním zvonění.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

Kolik vás zvoní ručně?

Každou neděli musíme být tři. Po žehnání zvonu svatý Petr jsme zvonili na všech pět našich zvonů, a to se zapojilo všech osm zvoníků.

MALÁ VĚŽ:

1. Zvon sv. Pavla je nejmenším zvonem kostela. Váží 24 kg, v průměru má 35 cm a naladěný je do tónu d3. V roce 1922 ho odlil Oktáv Winter v Broumově jako sanktusník. Mezi roky 1942 – 1947 to byl jediný zvon zdejšího kostela, a proto plnil funkce všech ostatních zvonů. Od té doby mu zůstala funkce umíráčku a od Velikonoc 2015 zase zvoní i jako sanktusník při bohoslužbě.

2. Zvon sv. Petra je druhý nejmenší zvon kostela. Váží 51 kg, v průměru má 42 cm a naladěný je do tónu h2. Odlila ho v roce 2020 Leticie Dytrychová v Brodku u Přerova. Zavěšen měl být už vloni 18. října symbolicky v den výročí požáru v roce 1740, který zničil všechny staré zvony a dal vzniknout novému souboru baroknímu. Po požáru a rekvizicích obou světových válek je to již čtvrtý zvon Petr na stejném místě a hlasem a textem na své předchůdce navazuje. Zvonit bude jako sanktusník, při křtech, případně s automatickým pohonem ráno či večerní klekání.

Máte hudební sluch?

Tón má zvon už v sobě, takže zvoník může být hluchý jako poleno. Většina z nás zpívá, tak máme cit pro hudbu. Jde spíše o rytmus, který má zvon taky už v sobě, a o cit, aby netloukl příliš intenzivně.

Dá se říci, že každý čistecký zvon má svoji úlohu?

Společně nezní a ani v baroku ten soubor nebyl tak koncipovaný. Dnes je obnovený do barokní podoby, ale přitom jsme mysleli na aktualizaci zvonového fondu, aby funkce zvonů byly přenesené do potřeby současné doby. Umíráček není už dnes umíráček. Takový zvon by tady zvonil velice málo. Takže to je poledníček. Sanktusníčky byly dříve primárně pouze pro potřeby bohoslužby. Ten menší nyní plní zároveň funkci umíráčku, vlastně ji převzal už v roce 1942, když zbyl jako jediný zvon na kostele. Druhý sanktusník bude určitě zvonit při křtech a plánujeme mu dát i možnost automatického zvonění, aby ho místní slyšeli souběžně s poledníčkem v pravé poledne nebo dostane nějaký jiný úkol.

Kostel sv. Mikuláše v Čisté u Litomyšle má zase všech pět zvonů. Poslední sv. Petr se na malou věž vrátil v neděli.Kostel sv. Mikuláše v Čisté u Litomyšle má zase všech pět zvonů. Poslední sv. Petr se na malou věž vrátil v neděli.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

A když je svatba?

Kdo má v kostele v Čisté svatbu, tak má VIP bonus. Svatebnímu páru na cestu z kostela ven zní dva největší zvony. Jedním z nich je dvoutunové d1, které v Pardubickém kraji nemá konkurenci, náš Mikuláš.

Byl někdy kostel v Čisté bez zvonů?

Po březnu 1942 tady z pěti zvonů o celkové váze tři tuny zůstal jen jeden malý 24kilový sanktusníček a to byla asi nejsmutnější doba. Jeden z jeho parťáků se mu v roce 1947 vrátil.

Který zvon je nejstarší?

Soused Mikuláše – zvon svatého Jana a Pavla Mučedníků, to je vrcholné baroko a je z roku 1744. Původní Mikuláš, do jehož podoby jsme ho obnovovali, byl právě sourozenec starého zvonu. Je taky z roku 1744, jedno lití, jedna firma, jedna zakázka…

VELKÁ VĚŽ

Na velké věži jsou zavěšeny celkem 3 zvony, z toho 2 velké a 1 menší.

3. Zvon sv. Václava a sv. Mikuláše váží 65 kg, má spodní průměr 47 cm a naladěný je na tón a2. Odlila ho zvonařka Dytrychová v roce 2016. Po svém barokním předchůdci zdědil nejen místo, ale i dubovou zvonovou hlavu s kováním. Je to poledníček, tedy v automatickém režimu zvoní každé poledne Anděl Páně, dále večer v 18 hodin klekání a v pracovní dny ještě v 7 ráno. Věžní hodiny na něj odbíjejí čtvrthodiny. Ručně na něj zvoníme před každou bohoslužbou a při jiných významných příležitostech a je nejoblíbenějším zvonem našeho zvonického dorostu.

4. Zvon sv. Jana a Pavla - mučedníků je prostředním zvonem velké věže a zároveň jediným dochovaným barokním. Váží 865 kg, v průměru má 113,5 cm a naladěný je na tón f1. Odlila ho Kateřina Kerckerová v Brně v roce 1744 z děla z tureckých válek. V březnu 1942 byl zabaven a odvezen pro válečné účely. Jako jeden z mála přežil válku v německých hutích a v roce 1947 se vrátil zpátky. Zvoní se na něj výhradně ručně před bohoslužbami, o svátcích a při jiných významných příležitostech a věžní hodiny na něj odbíjí celé hodiny.

5. Zvon sv. Mikuláše je hlavním zvonem kostela. Váží téměř 2 tuny, v průměru má 142,5 cm a odlit je v tónu d1. Vznikl v roce 2019 v brodecké dílně zvonařky Leticie Dytrychové. Technickými parametry přímo navazuje na Mikuláše z roku 1744, zrekvírovaného v roce 1917. Unikátní je svou výzdobou, která je replikou barokního předchůdce, a také zavěšením na původních rohatinách. Zvoní se na něj pouze ručně před slavnostními bohoslužbami, při svátcích a jiných významných příležitostech. Je to největší bronzový zvon regionu a největší zvon odlitý v Česku za posledních 10 let.

V neděli se v kostele při bohoslužbě vybíralo na nové srdce nejstaršího zvonu. Potřebuje obnovu?

Srdce je spotřební materiál, u větších zvonů vydrží třeba 150 let. Mění se spíše dřív, protože srdce je měkčí a přizpůsobuje se zvonu. To srdce, které jsme měnili teď na svatého Václava, bylo právě vyrobené až po 2. světové válce, když se zvon vrátil. Při rekvizicích o srdce přišel a to, které dostal v 1947, nebylo příliš ideální, tvrdé, lehké a zvon vytloukalo. Nové srdce je optimální, má měkkou pěst a šetříme tak starý historický zvon pro další generace. Zároveň má příjemnější, měkčí a plnější tón.

Zvon má srdce, hlavu a má i duši?

To je otázka. David Kafka, šéf zvoníků druhého největšího zvonu v České republice Augustina říká, že zvon je pouze věc a duši nemá. Ale já sám bych to netvrdil. Pro mě mají zvony duši obecně.

V pravé poledne se z kostela svatého Mikuláše v Čisté u Litomyšle rozezněly všechny tři zvony.V pravé poledne se z kostela svatého Mikuláše v Čisté u Litomyšle rozezněly všechny tři zvony.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

Jaký je to pocit, když jdete na věž kostela a rozhoupete zvon?

Je to věc víry, přesvědčení, zvonické cti, služby lidem a oslavy Boží. Časem se to stává návykovým.

Když jste někde na dovolené, láká vás to vylézt na věž a taky si zazvonit?

První, co na dovolené dělám, je, že začnu obhlížet věže, sonduji, co tam mají a kudy bych se tam dostal.

Obnova zvonů v Čisté se podařila zejména díky dárcům a finanční sbírce. V ní přispívali zejména místní lidé, ale i sudetští Němci, kteří museli z obce po válce odejít. Mají stále k obci vztah?

Pojem sudetští Němci je možná trošku negativně vnímaný ze strany české veřejnosti. Když řekneme čeští Němci, je to možná i přesnější. Já je vnímám jako svoje sousedy. Řadu z nich, místních rodáků, znám osobně. A znám je proto, že vzájemné historické vztahy jsou u nich uvnitř vypořádané a nemají s tím na rozdíl od některých Čechů už problém. Vztahy máme přátelské a vřelé.

Vrací se do vsi často?

S ohledem na jejich věk je to už obtížné. I těm nejmladším je dnes už devadesát a víc. Potkáváme se a když jim zdraví nedovolí, aby přijeli sem, tak se stavím já za nimi. Máme i kontakty na jejich potomky. Někteří mají vztah k rodišti svých předků, u některých jde o zvědavost i souznění s rodnou hroudou.

Vy jste pátral po historii čisteckých zvonů. Našli jste zbytky zvonů, které byly za války rekvírovány?

Všechno šlo pryč, zůstaly tady jen fragmenty z dubových hlav. Z umíráčku zbyla kompletní hlava, většina kování a to se použilo na poledníček. Jinak z Mikuláše se dochoval jeden střep, který byl pak symbolem obnovy.

V pravé poledne se z kostela svatého Mikuláše v Čisté u Litomyšle rozezněly všechny tři zvony.V pravé poledne se z kostela svatého Mikuláše v Čisté u Litomyšle rozezněly všechny tři zvony.Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková

Víte, kde zvony skončily? Znáte jejich cestu za války?

Nedostal jsem se k tomu, jak zvony cestovaly. Každopádně Mikuláš byl rozbitý přímo tady na věži a z Čisté už jel jenom ve střepech a s ním šly sanktusníky z malé věže. V roce 1942 odjely zvony na sběrné místo do Moravské Třebové, potom se dostávaly po železnici do Prahy a odtud po Labi do Hamburku a dál do vestfálských hutí, kde drtivá většina zvonů byla během několika týdnů roztavená. Z těch našich zvonů měl ten největší štěstí, že zůstal ve skladu jako rezervní kov a je to jeden z 435 zvonů, které tam válku přežily. Zatímco roztavených jich bylo jenom z bývalých Sudet asi čtyři tisíce. Pod číslem 323 se po válce zvon vrátil do Čech a v létě 1947 do Čisté. Na svatého Václava byl zvon znovu požehnán a od té doby tady zvoní.

Co vás nejvíce baví na práci zvoníka?

Možná to, že to není práce, ale služba. Člověk to dělá rukama i srdcem. Je to něco, co propojuje minulost s budoucností a zároveň to i povznáší.