Hlavní postavou byl Jiří Rozlívka, podnikatel z Němčic na Pardubicku. Kolem něj se všechno točilo. Dvaačtyřicetiletý muž byl za pokus o krácení daně poslán Krajským soudem 
v Hradci Králové do vězení na pět a půl roku.

Nesl to velmi nelibě. „Hned se odvolávám," pronesl podrážděně. Ihned byl přibržděn svou obhájkyní a po poradě s ní se rozhodl, že si zatím ponechá lhůtu, zda se proti verdiktu ohradí. Je to však velmi pravděpodobné.

S ním byl na pět let za mříže poslán o rok mladší Petr Janek, jeho společník z jedné firmy. Spolu se měli pokusit obrat stát o sedm a půl milionu korun na dani z přidané hodnoty. Nechtěli odvádět povinnou rentu z výdělku z dovozu obuvi a oblečení vyrobeného v Číně.

Třetí postavou na lavici obžalovaných byla Jaroslava Rozlívková, manželka nejcitelněji potrestaného pachatele. Ta s ním „jela" v podnikání stejně jako Janek. Jen v další společnosti.

Navíc suma, o níž se společně s partnerem pokusila připravit Českou republiku, byla vyčíslena na více než 11 milionů korun.

Přesto dostala jen podmínku…

„Paní Rozlívková má srovnatelnou pozici jako pan Janek," začal vysvětlovat volbu trestu soudce Miroslav Mjartan. „Jenže my musíme měřit i tím, že má děti. S manželem se starají o nezletilé děti a funkce rodiny musí být zachována," pokračoval předseda senátu. „Byť  to není zcela přiměřené, zvolili jsme mimořádné snížení sazby. Je to taková humanitární pomoc," upozornil.

Přesto si také Rozlívková (i Janek a státní zástupce) ponechali lhůtu na rozmyšlenou, zda se proti rozsudku odvolají. Proto zatím není pravomocný.

Jak se měla trojice vlastně dopouštět pokusu o podvod?

Šlo o jednoduchou cestu. 
Z Číny jejich dvě společnosti dovážely v letech 2008 až 2010 boty a oblečení a oni tvrdili finančnímu úřadu, že je z Česka distribuují do dalších zemí Evropské unie. Tím by byli osvobozeni od povinnosti zaplatit daň z přidané hodnoty. „Jenže obchody v cizině nebyly evidovány," řekl soudce Mjartan.

Místo toho zboží prodali vietnamským obchodníkům, především ze známé pražské tržnice Sapa. „Občas je dovezli do Budapešti nebo Bratislavy, ale tam si je také převzali Asiaté," prohlásil státní zástupce.

Zboží vždy putovalo z Číny lodí do Hamburku, kde je nakládali na kamiony.

„Pak jsme je vozili do Prahy nebo do Budapešti," řekl jeden z dopravců, který v případu vypovídal jako svědek. „Adresu jsme se dozvěděli až na cestě, ale to je běžná praxe," objasnil.

V Sapě pak náklad předávali místním obchodníkům. Jeden z nich řekl, že trojici Rozlívka - Rozlívková - Janek vůbec nezná. „Nikdy jsem se
s nimi nesetkal. Placení probíhalo v hotovosti," popsal obchod Asiat.

Podnikatelé však do dokumentů, které každý měsíc předávali své účetní, zanesli jména dalších odběratelů 
v zahraničí.

Jenže vyšetřovatelé poté zjistili, že to bylo jinak. „Osoby jsou nekontaktní nebo 
k obchodům nemají doklady. Nebo uváděli, že o dodávkách nic nevěděli," řekl soudce Mjartan.

Přitom se podle všeho jednalo o stovky případů, kdy měli přijmout dodávku z České republiky.

Vždyť obchody obou firem byly i jejich majiteli vyčísleny na desítky milionů korun za necelé dva roky.