Hluk v osiřelém areálu upoutal pozornost a následnou pomoc. Muž nemohl dýchat, jenom chrčel a měl zapadlý jazyk. Z útrob stadionku vyběhli i fotbalisté a snažili se jej přivést k vědomí. Okamžitě byla volána záchranná služba, ale to už všichni přítomní dělali všechno proto, aby zmíněného muže udrželi při životě. I záchranná služba však vyčerpala všechny oživovací možnosti, veškeré úsilí bylo marné. Muže se k vědomí již nepodařillo vrátit. Nechyběl na žádném fotbalu, byl to obětavý člověk. Pozápasové diskuse se tentokrát v Živanicích nekonaly.

Po této tragédii nebylo do řeči opravdu nikomu. Dostavil se hluboký pocit beznaděje, kdy není možné nastartovat člověka bojujícího se smrtí zpátky do života. Kolikrát se lidé na fotbale i v životě rozčilují, vládnou emoce.

Najednou všichni pocítili, jak je to všechno malicherné. Stačí málo a člověk odchází z tohoto světa a nikdo mu již nemůže pomoct. Tato nepříjemnost samozřejmě způsobila bolest všem, kteří truchlí nad ztrátou jím blízkého člověka. Slabou náplastí této smutné události je fakt, že se mezi sportovci našla řada lidí, kteří nebyli lhostejní a udělali všechno pro záchranu jednoho lidského života.