Senát krajského soudu v Pardubicích vynesl verdikt nad 30letou ženou, která vloni v pardubickém azylovém domě vážně opařila své dítě.

Podle rozsudku se tak dopustila z nedbalosti těžkého ublížení na zdraví a trest vyměřil v délce 1 roku s podmíněným odklademna tři léta. Soud se tak neztotožnil s návrhem obžaloby, která tvrdí, že jednání matky bylo úmyslem podléhajícím sazbě až 12 let. Proti verdiktu soudního senátu se na místě odvolala státní zástupkyně, případ tak poputuje k vrchnímu soudu.

Právě úmysl či nedbalost byly v celém případu klíčové. Dle obžaloby matce hrozilo 5 až 12 let za čin spáchaný úmyslně. Soud však v rozsudku konstatoval, že nenalezl řetězec přímých ani nepřímých důkazů, které by jasně svědčily pro úmyslný čin.

"Soud byl v těžké situaci kvůli těžkému poranění velmi malého dítěte ze strany osoby nejbližší. Musíme se ale držet objektivních faktů a důkazy hodnotit v duchu zásady, že v případě pochybností se přiklonit na stranu obžalované," konstatoval předseda senátu Roman Drahný.

Soud nicméně konstatoval, že obžalovaná je nevhodnou matkou. Mateřství jí však zakázat nelze.

K osudné události došlo vloni 14. října v azylovém domě pro matky s dětmi v Pardubicích po osmé hodině ráno, kdy žena šla svého 6měsíčního syna.

Žena natočila z bojleru vodu do vaničky v maximální teplotě a do této vody bez předchozího vyzkoušení dítě ponořila.

Teplota vody při vyšetřovacím pokusu se pohybovala mezi 61 – 59 stupni Celsia, přičemž podle znalce pokožka bez následků snese teplotu maximálně 42 stupňů. Šestiměsíční chlapec přitom utrpěl popáleniny prvního a druhého stupně na 32% těla, které lze vzhledem k rozsahu a věku dítěte charakterizovat jako velmi těžká zranění.

Odbornou pomoc popálenému dítěti zavolala až po dvou hodinách spolubydlící z azylového domu, která se o plačící dítě začala zajímat. Sama odsouzená se dítě do té doby pokoušela ochlazovat a ošetřovat svépomocí. Dle závěru soudního znalce by se přitom bez lékařského zásahu dítě ocitlo v přímém ohrožení života.

Podle obžaloby žena bezpečně věděla, že voda je nepřiměřeně horká. Znalkyně z oboru duševního lékařství a psychologie shodně uvedly, že žena v době činu byla zcela příčetná, bez duševní choroby a čin provedla po předchozím uvážení vědomě, nikoliv jako zkratovité jednání. Jako možný motiv uvedly pomstu otci dítěte, kterému měla žena vyčítat odloučení a bez kterého nebyla samostatně se o dítě postarat. Dle posudku intelektu a osobnosti se činu měla dopustit vědomě a skutek vzápětí bagatelizovat. Při soudním líčení opakovaně zaznívalo, že obžalovaná účelově svou výpověď měnila. Soud však úmyslné jednání neměl za pevně prokázané.

Rozsáhlý posudek ženu popisuje jako podprůměrně intelitgentní, snadno ovlivnitelnou, nevyzrálou a povrchní osobnost, která není schopna zvládnout mateřství a samostatnou péči o děti. Její dva synové do 10 let věku z předchozího svazku jí byli odebráni ve velmi špatném stavu a svěřeni do pěstounské péče její matky. V posudku zaznělo doporučení, že odsouzené by nemělo být do péče svěřeno žádné dítě.

Sama odsouzená svůj vztah k mateřství popsala tak, že antikoncepci neřeší a ani ji nezajímá a bude dále rodit děti, protože je mladá a je to tak normální. Protože péči nezvládá, hodlá je předat kojeneckému ústavu, nebo vlastní matce.