„Podobný způsob usmrcení oběti se zpravidla označuje jako poprava. V tomto případě bych to spíš přičítal mysliveckým zkušenostem, kdy myslivci dorážejí raněnou zvěř, aby se dále netrápila," uvedl předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička.

Polcar se k činu přiznal, devětadvacetiletou přítelkyni usmrtil po popíjení alkoholu a následné hádce loni 5. března. Tvrdil ale, že ho žena vyprovokovala a napadla ho jako první. Zabíjel prý v silném afektu a pod vlivem frustrace z nefunkčního vztahu, ve kterém ho dívka údajně „neustále oklamávala a zrazovala".

S tím však nesouhlasil ani státní zástupce, podle nějž Polcar vraždil bezdůvodně a ve vzteku, ani soud. „Ta vztahová záležitost rozhodně nevybočovala z jiných vztahových záležitostí mezi mladými lidmi. Rozhodně nemohla být příčinou tak brutálního, masivního útoku," prohlásil soudce.

Brutální poprava

Přítelkyni, se kterou se stýkal necelého půl roku, Polcar bodl nožem celkem osmkrát do obličeje, krku, hrudníku i trupu. Když potom zraněná klečela na zemi, mlátil ji paličkou do doby, než se nástroj rozpadl. Nakonec si došel do kůlny pro pušku ptáčnici a dívku, která zřejmě ztratila vědomí, dvakrát z bezprostřední blízkosti střelil do spánku. Až tyto rány byly smrtelné.

Tělo zavražděné Polcar druhý den naložil do auta a odvezl do lesa, který byl součástí revíru, kde působil jako myslivec. Vykopal jámu a mrtvolu do ní pohřbil. Následně oznámil policii, že ženu pohřešuje. Policisté a rodina po ní déle než měsíc pátrali, její tělo se ale podařilo najít až poté, co k němu policii přivedl sám Polcar.

Právě své doznání pokládal muž za okolnost, která by mu měla snížit trest. Byl sice od počátku podezřelý, bez nálezu těla by mu však policie vraždu dokázala jen stěží. Soud ale tento argument odmítl. „Doznání nebylo sebereflexí obžalovaného. Bylo mu jen líto těch ‚správných chlapů' – vyšetřovatelů. Nechtěl jim nadále lhát, a proto se rozhodl, že se jim přizná," konstatoval Lněnička.