"Tak jsem je zabil, no a co?" vítal syn nad zkrvavenými rodiči záchranáře

Letošní Silvestr jsem strávil se záchranáři Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje na stanici v Pardubičkách. Měl jsem tak možnost celý večer nahlížet přes rameno těm, které čekal jeden z nejtěžších večerů služby v celém roce.

Do noční služby nastupují dvě posádky rendez-vous (řidič a lékař) a čtyři posádky sanit ve složení řidič a záchranář. Dvanáct lidí v terénu. K tomu pět operátorek na lince 155. Ty mají první nevděčný úkol. Dnešní noc je hodně specifická. Pacienti i sami volající jsou často pod vlivem alkoholu a domluva stejně jako spolupráce je obtížná.

Do půlnoci je příslovečný klid před bouří. Z Pardubického kraje putuje první občan na záchytku do Hradce už kolem deváté večerní z Vysokého Mýta.

Posádka s lékařem míří do věznice. Vězni mají diskotéku a jeden z nich simuluje epileptický záchvat. Jeho herecký výkon lékař hodnotí jako nepříliš dobrý. Typický vězeňský výjezd i když tady šlo podle lékaře trestanci spíše o pozornost než o léky.

Hledání pacienta

Zhruba o půl dvanácté přichází telefonát z Polabin, který ukáže, jak důležitá je dnešní práce záchranné služby.

Mladý 24letý diabetik si volá záchranku, protože kolabuje. Operátorce ale není schopen říci, kde se přesně nalézá. Mluví z cesty. Sanitka vyjíždí až na druhé místo, které do telefonu udá. Nonstop bar na křižovatce ulic Hradecká a Bělehradská. Přijíždíme na místo do tří minut, ale nikde nikdo. Posádka ale pacienta hledá po okolí, zajde i do nonstopu. Narazíme na něj až těsně před odjezdem venku, leží složený na lavičce. Mladíka ze Slovenska už musíme probouzet. Má propadlé zdravotní pojištění a ukazuje se, že s diabetem se v nemocnici ocitá pravidelně. Právě teď je navíc opilý, ale do sanitky ještě dojde sám. Pak se začínají dít věci. Jeho hodnoty krevního cukru jsou mimo stupnice přístroje a posádka jej proto veze na interní oddělení nemocnice. Když se později na interně ocitáme s jiným případem, dozvídáme se, že muž už leží na jednotce intenzivní péče a podle výsledků krevních testů bylo s podivem, že se držel na nohou a při vědomí.

„Ty hodnoty co měl, by se daly přirovnat ke stavům, které mají lidé s pěti promilemi. Nemusel by přežít, kdyby na té lavičce zůstal," říká záchranářka Zdenička.

Tak jsem je zabil, no a co?

Největší horor však přichází po třetí hodině. Do Dašic spěchají tři posádky a také policie. U domu vítá 49letý silně opilý muž s cigaretou záchranáře větou: „Tak jsem je zabil, no a co?"

V záchranářích hrkne, protože v domě to vypadá jako po výbuchu. Nábytek rozházený, všude krev. Temné proroctví od vchodu se naštěstí nenaplňuje. V domě jsou dva těžce zbití a zranění rodiče. Muž u dveří je jejich syn. Toho si berou do parády policisté, zatímco zdravotníci ošetřují rodiče.

Zlomil o něj hůl

Matku syn „jen" zbil a ta utekla k sousedům. V domě však zůstal se svým otcem a ten podle záchranářů může mluvit o štěstí, že je naživu. Jeho syn mu vytrhl francouzské hole a s nimi jej začal bít do hlavy. I když i slovo bít zde nedostává svému významu.

Hole jsou zohýbané a jedna z nich zlomená. Vzhledem k pevnosti materiálu se zdá neuvěřitelné, že je muž je při vědomí. Má rozsáhlá zranění na hlavě a podle záchranářů bylo štěstí, že šlo o člověka robustní postavy. Brutálního útočníka si s sebou odváží policie, rodiče putují do nemocnice. Kriminalisty teď čeká rozhodování, co s agresorem. Vzhledem k brutalitě činu by se mohl klidně dočkat i obvinění z pokusu o vraždu. Tomu se však pachatel nakonec vyhnul i když tuto možnost kriminalisté také zvažovali.

"Útočníkovi policisté naměřili 2,49 promile alkoholu. Po vystřízlivění na záchytné stanici si jej přebrali kriminalisté, kteří mu sdělili obvinění z trestných činů těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví a nebezpečné vyhrožování, za což obviněnému může hrozit až deset let odnětí svobody. Kriminalisté zároveň podali podnět k návrhu na vzetí obviněného do vazby, kterému soud vyhověl a využili i svého práva a muže vykázali ze společného obydlí," uvedla tisková mluvčí pardubické policie Markéta Janovská.

Tento výbuch násilí nebyl sice večer jediný, zato však nejbrutálnější.

Záchranáři ošetřovali například dva muže, kteří šli domluvit skupince odpalující pyrotechniku. Jenže slovo dalo slovo a začaly padat rány. Dva muži skončili s rozbitými obličeji. To bylo padesát minut po půlnoci, kdy začíná ona pověstná noční divočina. Je nepsaným a ověřeným pravidlem, že do půlnoci se jezdí hlavně k nemocným, po půlnoci pak k opilým. Na místě se potkáváme s hlídkou Pohotovostně eskortního oddělení pardubické policie. Potkáme je za noc ještě mockrát.

Raketa v obličeji

Mezi zraněními nehraje takovou roli pyrotechnika.

Jedna mladá žena se popálila, ale ne o petardu, ale o rozpálenou ploténku. To 17letý chlapec, kterého veze do nemocnice posádka z Holic, dostal zásah přímo do obličeje. Štěstí v neštěstí je, že rachejtle zřejmě neexplodovala, ale způsobila „jen" tržnou ránu a modřinu v obličeji.

Agresivní/arogantní

Agresivní a arogantní lidé jsou to, na co se záchranáři ve službě netěší. Jeden takový pořízek se na Dubině zřítil ze schodů. Váží přes sto kilo a na záchranáře je drzý. Samozřejmě je také opilý. Křičí, nadává, plive kolem sebe. Záchranáře instruuje, aby mu podali cigaretu, že kouří pravou rukou, aby věděli do které mu jí mají podat. Nedostane nic, stejně jako o chvíli později na úrazové ambulanci v nemocnici, kde si diktuje, že chce alkohol.

Podobné nápady má i 24letá dívka, která se třemi promilemi upadne na ulici a udeří se do hlavy. Nejdřív je zcela „v pohodě" ale v sanitce začne omdlévat. Cestou do nemocnice říká, že jestli nedostane cigaretu, skončí to špatně. Neskončí, stejně jako v případě psychicky nemocné ženy, která využila své „právo oslavit Silvestra", dojela do Pardubic, přepila léky a na Pernštýnském náměstí hrozila a házela po lidech rozbitým sklem.

Opilou ji psychiatrické oddělení nevezme a tak končí na interně. Tamní personál je tuto noc také zralý na svatořečení. Schytávají totiž všechny případy, které nejsou vysloveně poúrazové a normálně by končily na záchytce. Jenže ta je dnes zavřená.

„Tenhle systém střídání záchytek zrovna v tu noc, kdy je nejvíce potřeba, prostě nechápu, je to blbost," komentuje situaci náš řidič.

Naše společná noc se záchrankou končí v šest hodin ráno. Za hodinu nastoupí nová směna záchranářů a mě nezbývá, než jim poděkovat. Pomáhají takhle každý den – ne jen na Silvestra.