Celá kauza dostala svůj epilog 7. května 2005. Vycházka pana Prílepka se psem na cerhenickou skládku skončila proti předpokladům - objevem lidské lebky… Policejní ohledání místa činu objevilo lidské pozůstatky. V podstatě zetlelá mrtvola měla na krku dva řetízky, jeden s podobiznou Panny Marie, tedy s madonkou, na prstech levé ruky zas zůstal prsten s iniciálami V. Š. a letopočtem 1956, čili šperky, které nosila nebohá paní Šálková. Pozdější genetická analýza prokázala nad vší pochybnost, že tělo patří zavražděné ženě. Podle soudních lékařů bylo příčinou smrti udušení zakrytím dýchacích cest.

„V bytě oběti jsme našli při prvním ohledání pohozené pyžamo obrácené na ruby,“ vzpomíná kriminalista důvěrně obeznámený s případem. „Rodina prohlásila, že paní Šálková by něco takového ve své pořádkumilovnosti nikdy neudělala. Proto si myslíme, že Zápotocký překvapil oběť v noci, donutil ji, aby se oblékla a šla s ním až ke skládce. Teprve tam se odehrála vražda. Pachatel i oběť šli v noci, za tmy, ulice brzy přechází v otevřené pole, skládka je vzdálená asi kilometr.“ Takže cesta na smrt! Člověka nemůže nenapadnout, jak hrozná musela být pro paní Šálkovou tahle poslední „vycházka“, jaký strach prožívala…

Zápotocký je vazba, má kolem 190 cm a do metráku mu moc neschází. Do poslední chvíle kalkuloval s tím, že se tělo nenajde. Byl si až moc jistý, podcenil sílu důkazu DNA. „Zápotocký šel naposledy sedět v první půli 90. let,“ uvažuje detektiv. „Tedy v době, kdy se o krvi mluvilo v kriminalistice výhradně v souvislostí s biologií, čili pouze v parametrech krevních skupin. Forenzní genetika byla tehdy v plenkách…“ Jinými slovy řečeno, Zápotocký „zaspal“ za mřížemi vývoj vědy a tahle mezera ve vzdělání ho stála život - aspoň ten na svobodě!

Viktorín Šulc