Ze Skauta jsem si odnesl zvědavost, říkal jsem si, že chci vědět, co všechno se dá zažít a jak může být život barevný. V 16 letech jsem viděl film Statečné srdce a rozhodl jsem se, že je čas vyrazit, že chci vidět hory, Skotsko, chci vědět, za co William Wallace bojoval. Viděl jsem, že Skotové jsou velmi hrdí, u nás jsem základní patriotismus neviděl. U sebe už vůbec ne, styděl jsem se za to, že jsem Čech. Mezi skauty jsem rozhlásil, že bych chtěl jet do Skotska, za rok a půl jsme vyjeli. Všechno jsem plánoval a googlil, což nebylo dobře, protože jsem měl vše nakoukané z fotek, pak už mě to nemohlo překvapit. Zjistil jsem ale, že to jde. Můžu vyjet do zahraničí, vše si sám naplánovat a nepotřebuju k tomu cestovku. Procestoval jsem 41 zemí, do některých se vracím, ale nejoblíbenější je Česko. Cestování mi pomohlo uvědomit si, že mám sakra být na co hrdý, že se tu máme skvěle.
close info Zdroj: Deník / Lada Součková zoom_in
Na Češích mi vadilo, že pořád nadáváme, že je něco špatně, a dáváme do toho hrozně energie místo toho, abychom to, co nás štve, šli změnit. Je to něco, co tu chybí, stejně jako důvěra. Nemůžu poprosit člověka, aby mi pohlídal kolo, co kdyby mi na něm odjel… Přitom špatných lidí je naprostá menšina. Sám vím, že důvěřovat lidem se mi vyplácí, párkrát mě někdo podělal, ale to nevykoupí to, kolikrát se mi vyplatilo lidem věřit. Naučit se důvěřovat lidem je jedním z cílů LowCost Race, při němž lidé za deset dní zjistí, že mohou dokázat mnohem víc, než si mysleli. Projedou Evropu bez peněz a u toho třeba stopnou letadlo. Výzvy, které se při závodu plní, jsou často inspirovány mými zážitky. Jednou jsem si na D1 stopl obrněný transportér. V Rumunsku jsme zase spali v nákupním centru. Ochranka nás chtěla nejdřív vyhodit, nakonec jim to přišlo jako dobrý nápad, protože zatím ještě nikoho neubytovali. Spali jsme na jediném místě, kde nejsou kamery, což je pozorovací místnost, kde jsou obrazovky. Ráno nám ještě udělali kávu.
close info Zdroj: Deník / Lada Součková zoom_in
Nestalo se mi, že by mi při stopování nikdo hodiny nezastavil. Funguje, když se na lidi usměju, oni třeba zamávají, ale nevezmou mě. To je v pohodě, já jim zamávám zpátky a tím spíš mě vezme další řidič, protože ví, že jsem v pohodě. Pořád mi někdo říká, že mi nikdo nic nedá zadarmo. Nedá, ale ne vždy musím platit penězi. Stačí normální lidský přístup, zlepším lidem den, dám do toho energii, i to je platidlo. V Gruzii třeba byli lidi vděčni za to, že přišel člověk z Evropy, neustále mě na něco zvali. Kdybych jim chtěl zaplatit penězi, urazili by se. Jde o to se zajímat o druhé, poslouchat jejich příběh a podělit se s nimi o ten svůj. To je strašně cenné mezilidské platidlo, které nevyváží žádné peníze.
close info Zdroj: Deník / Lada Součková zoom_in
Mám také neziskovku, s níž děláme přednášky na středních školách. Jmenují Co nám dalo cestování a podnikání (a co nám ve škole zapomněli říct). Začíná to inspirativní přednáškou, kterou vede člověk, který má odlišný životní styl než ten, na který nás připraví střední škola. Ta připraví člověka na to být zaměstnancem a nedá informaci o tom, že to není nutnost, ale že je i jiná možnost. Pořád se v ní ptají, co chtějí studenti jednou dělat, přitom dnes ani není reálné to vědět tak moc dopředu. Lidé si ze školy odnášejí myšlenku, že je život pořádně naučí a že nemají snít a nemají se snažit. Já jim říkám, že to bolí, nesnažím se jim ukazovat takový ten americký sen, že všechno, co chceš, dokážeš. Ale snažím se jim říct, že to alespoň musí zkusit. Byli jsme třeba na gymnáziu v Přelouči, kde jsem studoval.
close info Zdroj: Deník / Lada Součková zoom_in
Baví mě cvičit, věnovat se svému tělu a lezení. Vylezl jsem na Mont Blanc, na Matterhornu jsem byl dvakrát, ale vždy jsme to otočili pod vrcholem. Když jsem tam lezl poprvé, měl jsem omrzliny. Letos pojedeme potřetí. Na horách mě baví to, že když vidíš ten kopec, přijde ti na první pohled nezdolatelný a máš z něj obrovský respekt. Jsi v kontaktu se zemí, cítíš tu energii a že tam je něco silnějšího, než jsi ty. Nemáš tam na cokoli vliv, nemůžeš se schovat před počasím. Na horách jsem výrazně klidnější a rozvážnější než v běžném životě.
close info Zdroj: Deník / Lada Součková zoom_in