Zoufalství, deprese. Ničivý hurikán Ian sebral lidem domovy a zničil psychiku

Hurikán Ian udeřil na Floridu s takovou prudkostí, že smetl celé čtvrti, vyvrhl lodě na dálnice, zničil pláže a zaplavil domy vodou, jejíž hladina dosahovala až po střechy. S větrem o rychlosti 240 kilometrů v hodině byl jedním z nejsilnějších hurikánů, které kdy jihozápadní Floridu zasáhly. Později se prohnal přes zbytek Floridského poloostrova, než se obrátil na moře, aby nabral sílu a následně zmítal Jižní Karolínou.

Zahynulo při něm více než sto lidí, většina z nich na Floridě. Ian se tak stal třetí nejsmrtelnější bouří, která v tomto století zasáhla americkou pevninu. Způsobila navíc škody za miliardy dolarů.

Jako smrt

Do zdevastované oblasti stále míří odborníci, kteří mají pomoct přeživším. Stát Florida zřídil podpůrná centra a federální vláda dala k dispozici 24hodinovou linku pomoci v nouzi při katastrofě, která poskytuje poradenství a krizovou podporu. 

Naprostá většina lidí však dosud místo odborných konzultací o svém traumatu stále řešila vzniklé škody, snažila se získat a usušit majetek, který stálo za to si ponechat, a to, co se zachránit nedalo, tahala na rostoucí hromady odpadků u silnice. 

Hurikán Ian má v USA už přes 80 obětí. Největší škody napáchal na Floridě

Na ostrově Pine Island nedaleko floridské pevniny, kde Ian udeřil jako první, se Alan Bickford, který se o své prožitky podělil s novináři, snažil dívat na věc s nadhledem, protože to, co měl před sebou, bylo bezútěšné: podlahy jeho domu byly pokryté páchnoucím bahnem a na dvoře se válely zarámované fotografie, nábytek a další předměty, které vynesl ven.

„Je to jako smrt blízkého člověka. Bolest prostě přichází a odchází. Někdy se objeví malé záblesky nebo střípky naděje. A pak se všechno rozpadne,“ řekl.

Přišli jsme o všechno

Přežít smrtící bouři uprostřed extrémně silného větru, burácejících vln a stoupající vody nebo uniknout, když se nebezpečí blíží, je děsivé a traumatizující. Žít v evakuačním centru jen s taškou nebo kufrem je stresující a depresivní. Návrat do povodní zničeného domu, který je třeba vyklidit, aby se v něm neuchytila plíseň, nebo, což je ještě horší, rozložit na třísky a šrot a rozsypat jako konfety, je srdcervoucí. Tak vyprávějí přeživší to, co zažili při řádění hurikánu Ian.

Mao Linová popsala první dojmy po návratu na pozemek, kde bydlela. Řekla, že oblast kolem pláže Fort Myers vypadala jako zóna výbuchu. Byla zdrcená, když zjistila, že je její dům pryč. „Z celé ulice nezbylo nic. Nemáme žádný domov. Nemáme auto. Nemáme nic. Nic nám nezbylo,“ uvedla žena.

V posledních dnech se počet telefonátů v Hatchově organizaci, která pečuje o osoby s traumatem, zdvojnásobil, protože si lidé začali uvědomovat, že nemohou znovu vybudovat svůj život a překonat trauma sami. „Někteří lidé přišli o všechno, zdi jejich domů možná ještě stojí, ale jsou neobyvatelné,“ řekli v prohlášení zástupci Hatchovy organizace.

Úzkosti, deprese, zoufalství

Pro ty, kteří při přírodní katastrofě přišli o veškerý majetek, může být prožité utrpení zdrcující. Obzvlášť v momentě, kdy se vrátí domů a zjistí, že je toho tolik pryč. Proces truchlení se může projevovat různě. Od častého pláče až po naprosté zoufalství. Podle soudního lékaře v Lee County na jihozápadě Floridy, kde Ian udeřil velmi silně, si dokonce dva muži kolem sedmdesáti let po zjištění, o co všechno přišli, vzali život. 

Citová zátěž ve dnech, týdnech a měsících po hurikánu, povodni nebo požáru může být ochromující. Naléhavější potřeby jídla, přístřeší a oblečení mají často přednost před vyhledáním poradenství, kterého je i v dobrých časech nedostatek. „Když je někdo ve stavu traumatu, neví, kde začít. Oběti potřebují pomocnou ruku a měly by vědět, že jsou tady lidé, na které se mohou obrátit,“  říká výkonná ředitelka floridské pobočky Národní aliance duševních nemocí v okrese Collier Beth Hatchová.

Prožitá hrůza se může projevovat mnohem déle, než pouze bezprostředně po neštěstí. „Výzkum ukázal, že u třetiny až poloviny lidí, kteří přežili nějakou katastrofu, se objeví nějaký druh duševních potíží“, uvedla pro agenturu AP profesorka epidemiologie na Delawarské univerzitě Jennifer Horneyová. Zabývá se dopady přírodních katastrof na veřejné zdraví.

Nejkomplikovanější jsou pak případy, kdy se stres z prožitého spojí s nějakým jiným problémem. Třeba spolu s užíváním návykových látek narůstá posttraumatická stresová porucha, deprese a úzkost. U osob s existujícími duševními poruchami je větší riziko, že se tyto stavy v důsledku traumatu ještě zhorší.

Studie: Míra sebevražd po katastrofách roste

Profesorka Horneyová se také zabývala počty sebevražd v okresech, které postihla nějaká katastrofa, a to v letech 2003-2015. Podle studie zveřejněné v časopise The Journal of Crisis Intervention and Suicide Prevention (Časopis pro krizovou intervenci a prevenci sebevražd) spolu s kolegy zjistila, že při porovnání tříletého období před katastrofou a tří let po události se počet sebevražd zvýšil o 23 procent.

Uvedla však, že výše zmiňované sebevraždy sedmdesátiletých mužů z 30. září a 1. října nejsou tak brzy po katastrofické události typické. „Obvykle to není bezprostřední záležitost po katastrofě. Ve skutečnosti jde o dlouhodobější problémy s duševním zdravím, které byly buď zhoršeny nebo způsobeny katastrofou a které pak po čase vedou k závažnějším následkům, jako je sebevražda,“ vysvětlila.

Po katastrofě se komunity spojují, aby se zotavily a obnovily. Záchranáři, humanitární pracovníci a neziskové organizace poskytují potraviny, finanční prostředky a další pomoc, včetně poradenství. Pozornost však nakonec opadne a peníze vyschnou. Nouzové fondy pro duševní zdraví někdy vyprší již za dva měsíce a vydrží nejdéle rok.

„Vzhledem k tomu, že katastrofy jsou v důsledku klimatických změn stále častější a závažnější, mohlo by dojít ke kumulativnímu účinku na duševní zdraví,“ varuje Horneyová. 

Hurikán Ian na Floridě ničil města. Šerif okresu Lee mluví o stovkách obětí

Většina emocionálních dopadů katastrofy je naštěstí krátkodobá, ale mohly by se zhoršit, pokud by následovala další kataklyzmatická událost.

„Příznaky obvykle odezní za šest měsíců až rok, pokud ale pak přijde další hurikán nebo další požár, pak se ocitnete v tomto cyklu zesilujících se dopadů na duševní zdraví. Výzkumy rozhodně jasně ukazují, že čím více katastrofám jste vystaveni, tím silnější jsou dopady na duševní zdraví,“ řekla Horneyová.