Kliknutím zvětšíteDavid Charles Hahn se narodil 30. října 1976 ve městě Royal Oak v americkém Michiganu. Inteligentního chlapce už od mala fascinovala chemie, většinu svého volného času proto trávil prováděním amatérských chemických pokusů. K nim jej inspirovala zejména Zlatá kniha chemických experimentů, kterou dostal v deseti letech a která ho naprosto pohltila.
Davidovi rodiče, Ken a Patty Hahnovi, se rozvedli, když byl ještě batole. Chlapec žil se svým otcem a nevlastní matkou v malém mezonetovém domě na předměstí Clinton Township, víkendy a prázdniny trávil u své matky a jejího přítele. Experimenty prováděl nejdříve ve své ložnici v domě svého otce, později svou práci kvůli mnoha třaskavým incidentům přesunul na zahradu u domu své matky.
A právě tam se svou vynalézavostí (nechvalně) zapsal do dějin Spojených států, připomíná server UNILAD.
Ze zahradní kůlny si mladík vytvořil jakousi domácí laboratoř, kde trávil několik hodin denně. Postupně se například pokoušel vyrobit nitroglycerin či shromáždit všechny prvky v periodické tabulce, včetně těch radioaktivních. Peníze na své experimenty vydělával četnými brigádami.
Pokusy mě zachraňovaly
„Jeho životním snem bylo sesbírat vzorek každého prvku v periodické tabulce. Nevím jak vy, ale mým snem v tom věku bylo koupit si auto,“ řekl časopisu Harper’s Magazine Ken Gherardini, který chlapce ve škole učil fyziku.
Jak později sám David Hahn časopisu popsal, jeho vědecké projekty pro něj byly prostředkem, jak uniknout traumatickému dospívání. „Jako dítě jsem byl velmi emotivní a ty experimenty mi daly způsob, jak se z toho dostat. Dodávaly mi také určitý respekt," vzpomínal v roce 1998.
Přestože jeho rodiče neměli tušení, co přesně v zahradní kůlně jejich syn provádí, oceňovali jeho zápal a pracovní etiku. Rozhodli se ho proto přihlásit do skautu. Tam se talentovaný teenager rozhodl získat skautský odznak za „zásluhy v atomové energii“.
Je zarážející, že jeho fascinace atomovou vědou nepřipadala nikomu z vedoucích zvláštní, a to i přesto, že se nikdo v historii místního skautského oddílu tento odznak získat nepokusil. Jen pár měsíců před patnáctými narozeninami pak nadšený student odznak skutečně získal, a to mimo jiné za výrobu modelu nukleárního reaktoru z plechovek od sody a ramínek na šaty.
Ačkoli řada z jeho experimentů končila menšími či většími explozemi, chlapec se nenechal odradit a po patnáctých narozeninách se jeho cílem stalo sestrojení opravdového jaderného reaktoru. Konkrétně se pokoušel vyrobit specifický typ takzvaného množivého reaktoru, který sám generuje více štěpného materiálu, než spotřebuje, a vytváří si tak další palivo v nekonečném soběstačném cyklu.
Jednoho dne nám dojde energie, obával se
Jeho snem bylo díky sestrojení tohoto zařízení vyřešit světový problém s energiemi. „Jednoho dne nám dojde palivo. Chci s tím něco udělat,“ svěřil se údajně rodičům. V té době už přitom několik takových reaktorů ve světě existovalo, byly u nich ale časté funkční poruchy nebo jejich provoz vědci přerušili kvůli nízké efektivitě.
Hahn se proto začal s nadšením poohlížet po potřebných informacích k výrobě reaktoru. A při té příležitosti doslova napálil celou vědeckou obec. Pod falešnou identitou vysokoškolského profesora začal oslovovat profesionály z oboru, kterých se zvědavě vyptával na prvky potřebné k sestrojení neutronového zdroje. Oslovil například americkou Jadernou regulační komisi (NRC) či Americkou jadernou společnost (ANS).
Množivý reaktor je typ jaderného reaktoru, který generuje více štěpného materiálu, než spotřebuje. Funguje pomocí jádra z plutonia-239 obklopeného vrstvou uranu-238. V takovém reaktoru není žádný moderátor, řízená štěpná reakce v něm probíhá působením nezpomalených, rychlých neutronů. Rychlé neutrony jsou zároveň schopné jadernou reakcí transmutovat izotop uranu-238 na neptunium, které se beta-rozpadem mění na štěpitelné plutonium-239. Toto plutonium je pak využitelné jako palivo pro elektrárnu. První z množivých reaktorů se začaly objevovat již v padesátých letech minulého století. V roce 2015 bylo celosvětově provozováno přibližně 20 rychlých jaderných reaktorů. Pouze některé z nich jsou komerčně využívány pro výrobu elektrické energie.
Nic netušící vědci pak zapálenému „kolegovi“ rádi v jeho snahách vypomohli. Takto jednoduše mu například americké ministerstvo pro energetiku vysvětlovalo, jak vlastně funguje množivý reaktor. „Představte si, že máte auto a vyrážíte na dlouhou cestu. Když nastartujete, máte půl nádrže paliva. Když se vrátíte domů, místo toho, aby byla téměř prázdná, je vaše nádrž plná. Množivý reaktor je jako toto kouzelné auto. Nejenže vyrábí elektřinu, ale vyrábí také nové palivo,“ napsali Davidovi.
Další instituce mu zase přesně popsaly, kde sežene prvky potřebné k výrobě reaktoru. Se všemi radami od těch největších odborníků už pak chlapci nic nebránilo, aby se do nového projektu pustil. „Jaderná regulační komise mi v podstatě dala všechny informace, které jsem potřeboval. Všechno, co jsem poté musel udělat, je jít a sehnat si materiály,“ popsal později Hahn.
A přesně to také udělal. Ač se může zdát, že věci potřebné ke zkonstruování takto nebezpečného zařízení jsou sedmnáctiletému mladíkovi nedostupné, Hahn si s problémem poradil s velkou dávkou vynalézavosti. Zjistil si například, že malé množství americia-241 se dá získat z detektorů kouře. Zavolal proto společnosti, která detektory vyráběla, a poprosil je o sto přístrojů s tím, že je potřebuje kvůli školnímu projektu.
Tisíckrát vyšší radiace
A mladík byl zřejmě přesvědčivý. Nejenže mu společnost skutečně stovku detektorů za nízkou cenu poslala, k tomu mu také přesně popsala, v jaké části zařízení se radioaktivní materiál nachází.
Rádium pak David získal ze starých hodinek, thorium z velkého množství plynových lamp a uran dokonce sehnal od československé firmy, když se po telefonu vydával za vědeckého profesionála.
S pomocí takto získaných materiálů, informací od odborníků a své vlastní vynalézavosti se mu nakonec podařilo v zahradní kůlně sestrojit plně funkční a vysoce nebezpečné zařízení emitující neutrony, které do okolí vyzařovalo radiaci v hodnotách tisíckrát vyšších, než je normál.
David Hahn, přezdívaný Radioaktivní skaut, v sedmnácti letech v kůlně své matky vyrobil jaderný reaktor. Radioaktivita v okolí byla v době jeho odhalení oproti normálu tisíckrát vyšší
Hahnova radost netrvala dlouho. Když mladík v roce 1994 zjistil, že jeho přístroj vyzařuje nebezpečně vysokou radiaci i ve velké vzdálenosti od domu jeho matky, došlo mu, že zařízení může ohrozit jeho sousedy. Přístroj proto rozebral na součástky, kterých se poté chtěl zbavit za městem.
Přístroj ohrozil desítky tisíc lidí
Jeho počínání by možná zůstalo veřejnosti navždy skryto, kdyby jeho auto jedné noci nezastavila policejní hlídka. Tu zavolal jeden ze sousedů s podezřením, že chlapec na ulici krade pneumatiky z auta. Krádež se neprokázala, policisté však u mladíka v kufru našli „potenciální improvizované výbušné zařízení“. A poté, co je Hahn upozornil, že jde o radioaktivní materiál, kontaktovali federální úřady.
David byl zatčen, ale nakonec jej i přes riskantní projekt žádný postih od amerických úřadů nečekal. Pouze vedoucí místního oddílu skautů se mu pokusili odepřít statut orlího skauta s tím, že jeho mimoškolní aktivity ohrozily celou komunitu, ale neuspěli. David skautem zůstal i po jaderné epizodě.
Co se týče amatérské chemické laboratoře na zahradě jeho matky, FBI trvalo několik dlouhých měsíců, než ji konečně začala vyklízet. Co uvnitř našla, překvapilo všechny. S ohledem na množství nebezpečného materiálu začaly úřady hovořit o „bezprostředním a podstatném ohrožení veřejného zdraví“.
Kůlna obklopená září
Policejní vyšetřování na zahradě v sousedství právem rozrušilo místní obyvatele. „Jeden ze sousedů mi potom tvrdil, že se jednou pozdě v noci probudil a viděl, jak ta kůlna vyzařuje děsivou záři. Byla jsem z toho docela rozrušená,“ vzpomínala pro časopis Harper’s Magazine obyvatelka Dottie Peaseová.
A skutečně byl důvod k obavám. Jak později vyšetřování ukázalo, lidé i zvířata v oblasti byli dlouhé měsíce vystaveni vysokému záření. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) později uvedla, že následkem chlapcových experimentů bylo neuvěřitelných 40 tisíc lidí vystaveno vysoce nebezpečným úrovním radiace, tak vysokým, že mohly způsobit rakovinu.
A tím špatné zprávy nekončily. Během měsíců nečinnosti úřadů totiž Davidova matka v obavách o synův osud značnou část materiálu z kůlny vyhodila, včetně neutronové zbraně, rádia či thoria. Materiál, který byl ještě více radioaktivní, než to, co později odvezli odborníci, se dostal do běžného odpadu. Radiaci tak kvůli tomu mohlo být vystaveno mnohem více lidí, než se předpokládalo.
Radioaktivní pozůstatky z kůlny odborníci v roce 1995 definitivně zabezpečili a pohřbili v utažské poušti. „Vtipné na tom je, že EPA dostala jenom odpadky, co v kůlně zbyly. Ty horší věci skončily v popelnici,“ komentoval pro časopis Harper’s Magazine později Hahn.
Incident v té době získal jen malou pozornost médií, světově známým se stal až poté, co spisovatel Ken Silverstein v roce 1998 publikoval článek o případu právě v časopisu Harper's Magazine. V roce 2004 pak příběh sepsal v knize The Radioactive Boy Scout. „Chtěl jsem na světě po sobě něco důležitého zanechat. Snad mám stále čas,“ řekl tehdy Hahn Silversteinovi.
Ačkoli se tehdy zdálo, že má inteligentní chlapec i přes znepokojivý vědecký start před sebou slibnou budoucnost ve vědě a výzkumu, opak byl nakonec pravdou. Jeho osud nabral obzvlášť tragický směr. Hahnova matka rok po jaderném skandálu spáchala sebevraždu a samotný chlapec po zlikvidování laboratoře začal upadat do depresí a také vykazoval známky duševní choroby.
Tragický konec zázračného chlapce
Jako dospělý nějakou dobu sloužil v námořnictvu Spojených států a námořní pěchotě, kvůli svému duševnímu stavu však byl z námořnictva vyloučen. V roce 2007 se údajně pokusil jaderný reaktor sestrojit znovu, tehdy už byl ale pod přísným dozorem FBI. Policie jej navíc zatkla za krádež několika detektorů kouře.
Místo do vězení David zamířil do psychiatrické léčebny, kde se začal léčit s paranoidní schizofrenií. Poté začal užívat kokain a v roce 2016 v 39 letech zemřel na následky předávkování drogami a alkoholem.
Objevily se také spekulace, že délku jeho života mohla zkrátit doba strávená v uzavřené kůlně s velkým množstvím radioaktivního materiálu. Hahn však jakákoli vyšetření zkoumající jeho zdravotní stav po vystavení radiaci za svého života odmítal, obával se totiž výsledků.
Jeho otec, Kenneth Hahn, magazínu Ars Technica v roce 2017 potvrdil, že smrt jeho syna neměla s jadernými experimenty nic společného. „Jsem na Davea velmi hrdý, není mnoho patnáctiletých dětí, které by dokázaly dát něco takového dohromady. Jsem velmi smutný, že je pryč. Mohl toho pro tento svět udělat mnohem víc,“ zalitoval.
24
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
