Vojákem v první linii. Při telefonování s rodinou platí: stručně a žádné mrtvoly

Ruská invaze na Ukrajinu napsala u Charkova, jež se nachází na severovýchodě země, dva odlišné příběhy. Na jedné straně zde totiž stojí podceňovaná armáda, která navzdory očekávání neselhala, na straně druhé pak armáda, jež stále nebyla schopna dosáhnout předpokládaného vítězství.

„Zatímco ruská armáda klopýtá, ta ukrajinská stojí pevně. Navzdory všeobecnému očekávání se ruským silám stále nepodařilo prolomit ukrajinské linie, které chrání Charkov, a město obklíčit,“ popisuje zpravodajský server BBC.

K zahájení útoku na druhé největší ukrajinské město došlo 24. února v pět hodin ráno. Právě tehdy se přes rusko-ukrajinskou hranici, jež je od Charkova vzdálená pouhých 40 kilometrů, začaly valit dlouhé kolony ruských tanků, houfnic, obrněných vozidel i armádních transportérů. A pro obyvatele města to byl – navzdory rostoucímu napětí – naprostý šok.

Na Ukrajině se dopouštíme zločinů. Zajatí ruští vojáci řekli, jaké měli rozkazy

„Noc předtím jsme s Markem byli na svatbě jiného vojáka,“ vzpomíná 22letý Vlad. Když se oba muži dozvěděli o útoku, vrátili se ke své jednotce - 22. motorizovanému pěšímu pluku - a následně zamířili ke frontové linii. A na stejném místě jsou stále… 

Hned první den pronikla skupina Rusů až do centra města. Ale po třech dnech tvrdých bojů, které přinesly oběma stranám konfliktu velké ztráty, byl prvotní útok odražen a Rusové vytlačeni za hranice města. 

Centrum Charkova čelí ruskému ostřelování stále. Není proto divu, že z města uprchla nejméně polovina z 1,4 milionu civilních obyvatel. „Nejděsivější je zde ticho. Město je takřka neustále ostřelováno ruským dělostřelectvem i raketami, ale ve chvílích, kdy ustane, je nezvyklé ticho takřka šokem,“ přibližuje situaci zpravodaj BBC.

Ačkoli jsou některé městské čtvrti stále takřka nepoškozeny, na jiných se válka podepsala velmi výrazně. Například místní velitelské stanoviště přišlo o všechna okna, na pozemku kolem něj se povaluje rozbitý nábytek. A nedaleko se u jednoho opuštěného domu v mrazivém větru třepotá – v dané situaci až nemístná – cedule „Na prodej“.

Čtyři týdny teroru 

Ukrajinští vojáci čelí už čtyři týdny naprostému teroru. Za co ale vlastně bojují? „Za mír na Ukrajině,“ má jasno Vlad. Stejně starý Mark se při jeho slovech zasměje, zakleje a jeho myšlenku rozvede: „Můj bratr ve zbrani říká, že za mír na Ukrajině. Ale kdo to ví? Ti lidé přišli do naší země. Nikdo tu na ně nečekal, nikdo je sem nevolal…“

Bezútěšnost války připomínají ukrajinským vojákům i zdánlivé „maličkosti“. V jednom ze stromů se zasekl nevybuchlý ruský granát, na střeše obytného domu zase leží půltunová bomba. „Kdyby vybuchla, celá budova se okamžitě zřítí,“ konstatuje BBC.

Když ale Vlad s Markem volají domů, o těchto věcech - stejně jako o mrtvých tělech ležících u zadních dveří budovy - se nezmiňují. Se svými matkami a přítelkyněmi mohou mluvit vždy pouze pár minut, přičemž se úmyslně vyhýbají jakýmkoli informacím, které by mohla zneužít ruská strana.

„Bavíme se hlavně o tom, kdy to končí a my se budeme moci vrátit k normálnímu životu. Kdy se konečně všechno obrátí k dobrému a přestane být nebezpečné jen tak vyjít na ulici,“ svěřuje se BBC Vlad.

Jakkoli se to zdá být překvapivé, právě v Charkově našli ukrajinští vojáci i nového přítele – postaršího německého ovčáka, který s nimi sdílí místnost, v níž vojáci spí. Pes se zdá být traumatizován chaosem a hlukem, takže často přechází od jednoho vojáka k druhému, aby našel útěchu alespoň v pohlazení. A těch se mu často dopřává.

Mrtví, pro které nemá kdo truchlit. Na Ukrajině se hromadí těla ruských vojáků

Ačkoli ukrajinští vojáci nyní zažívají peklo, nezdá se, že by na tom Rusové byli lépe. „Mrtvoly, které jsem viděl ležet ve sněhu, byly na zimní tažení nedostatečně oblečené a ukrajinští vojáci mi říkali, že u nich našli pouze velmi skromné příděly potravin,“ popisuje korespondent BBC Quentin Sommerville.

Ukrajinští vojáci navíc mají pro své protivníky jasný vzkaz. „Utíkejte, rychle utíkejte pryč. Buď zůstanete ve zdejší zemi, nebo se vrátíte domů,“ říká Vlad a po kratší odmlce pokračuje: „Nezabíjejte děti, neničte naše domovy a rodiny.“ „Vraťte se domů, dokud ještě žijete,“ přidává se následně Mark.

Vzestup ukrajinské armády

Není pochyb o tom, že ruská armáda je vpravdě děsivým protivníkem. Tu ukrajinskou – která se navíc v době násilné anexe Krymského poloostrova ukázala být velmi slabou – výrazně převyšuje početně, technologicky i letecky. Nabízí se proto otázka, jak je možné, že situace na bojišti zatím nabízí poněkud jiný obrázek.

Již od začátku invaze se množí spekulace, že ruská armáda je špatně vybavena. Zatímco ruským vojákům zřejmě chybí základní vybavení a často jsou nuceni spát v zákopech. „Před dvěma týdny jsem se ptal mladého ukrajinského velitele, jestli jeho muži spí v zákopech. Divil se, proč by to dělali, když můžou spát tady a ukázal na dům plný mužů, v němž fungovalo topení,“ popisuje Quentin Sommerville zásadní rozdíl mezi oběma armádami.

PŘEHLEDNĚ: První měsíc války na Ukrajině. Jak se vyvíjela den po dni

A to není ani zdaleka jediná výhoda, kterou Ukrajincům poskytuje domácí prostředí… Jak zdůrazňuje BBC, civilní obyvatelstvo Ukrajincům rádo poskytuje čerstvě upečené sušenky či koláče, jejich protivník však takové štěstí nemá a musí se uchylovat k rabování. A tak se nejen u Charkova množí stížnosti vesničanů, že jim byly ukradeny slepice i jiné produkty.

Těžko se jim divit. Ruské armádní příděly nabízejí nevábný pohled - porce je plná cibule a brambor, přičemž hmotu drží pohromadě tuk. Situaci dokresluje skutečnost, že podle uniklých fotografií, které se objevily i na sociálních sítích, mělo být jídlo spotřebováno nejpozději do roku 2015.

„Když jsem se poprvé setkal s Markem a Vladem, dal mi jejich velitel na rozloučenou balíček s přídělem potravy. Uvnitř se nacházelo sedmnáct různých věcí: pšeničná kaše s hovězím masem, masový vývar s rýží, dušené hovězí maso, kuřecí se zeleninou, vepřové se zeleninou, krekry, sušenky, sáčky s čajem, káva, nápoj z černého rybízu, med, cukr, pepř, žvýkačky, tabulka hořké čokolády, plastové lžičky a vlhčené obrousky,“ vzpomíná Quentin Sommerville. 

Přežili útok na divadlo v Mariupolu. Jejich svědectví jsou plná smutku a hrůz

Ukrajinská armáda však za svůj nečekaný „úspěch“ možná vděčí i Vladimiru Putinovi. Není totiž pochyb o tom, že v roce 2014 byla v dezolátním stavu – a to zejména zásluhou všudypřítomné korupce, nedostatečného vybavení i výcviku a špatného armádního velení. Od té doby však prošla rozsáhlou reorganizací, jejímž cílem bylo být připraven na další válku s Ruskem, upozorňuje BBC.

Zdroj: Deník„Ukrajina není stejná země jakou byla v roce 2014, řekl mi jeden z velitelů. A právě tato slova jsem v Charkově slýchal znovu a znovu. Díky událostem roku 2014 vznikla profesionálnější armáda, která má jasný cíl. Armáda, která věděla, že Rusku nebude stačit Donbas či Krym – a že jednoho dne bude zcela jistě chtít zúčtovat i se zbytkem země,“ vysvětluje Quentin Sommerville.

Nejde přitom jen o lepší vybavení, ukrajinskou armádu totiž zocelilo osm let bojů v seperatistických enklávách na východě země. Od roku 2014 tam podle dostupných odhadů mohlo sloužit 250 až 400 tisíc ukrajinských mužů, kteří tak získali neocenitelné zkušenosti.

Nelze ani pominout fakt, že morálka ukrajinských vojáků zůstává i po více než měsíci bojů vysoká. „Bojujeme za naši zemi,“ konstatuje Mark. Za co ale bojují protivníci Ukrajinců? Nejen Mark si všiml, že jen malá část mrtvých ruských vojáků jsou etničtí Rusové. Častěji se totiž jedná o příslušníky etnických menšin, jež bílé pásky na uniformách odlišují od běžných Rusů. „Tohle nejsou praví Rusové. Nevědí, proč tu jsou,“ domnívá se další z ukrajinských vojáků.

Boj až do samotného konce 

S probouzejícím se jarem boty vojáků stále častěji čvachtají v mazlavém blátě. A právě změna počasí je dalším faktorem, který může stát proti rychlejšímu a viditelnějšímu postupu ruské armády. Zatímco před dvěma týdny se teploty v Charkově pohybovaly kolem minus třinácti stupňů Celsia, nyní je to osm stupňů. „Jak bahna přibývá, stává se pastí pro útočníky a výhodou pro ty, kteří brání okolí města,“ domnívá se BBC.

Ti, co zůstali v Charkově, žijí ve stínu. Z vagónů metra jsou pokoje i kanceláře

U Charkova tak často zaznívá názor, že právě první tři dny ruské invaze byly vůbec nejhorší. „Teď už je to mnohem jednodušší,“ souhlasí jeden z ukrajinských velitelů, který i během ruského ostřelování hovoří do mobilního telefonu a u svých rtů nonšalantně drží čadící cigaretu.

„Duši, tělo obětujeme za naši svobodu. Ještě se na nás, bratři Ukrajinci, osud usměje. Zhynou nepřátelé naši jako rosa na slunci. Začneme konečně vládnout v naší zemi,“ stojí v ukrajinské hymně.

Šance, že by ruští vojáci v dohledné době opustili Ukrajinu, není příliš vysoká. „Vlad, Mark i desítky dalších vojáků, se kterými jsem se setkal, mi řekli, že budou bojovat až do samotného konce. Ať už ten konec přijde kdykoli,“ uzavírá Sommerville.