„Ozval se rachot, ale žádný řev ani výbuch. Myslel jsem si, že je to nadzemka, pak jsem ale uslyšel svist, jako by se hnal vítr. Potom se najednou setmělo. Podíval jsem se z okna a uviděl jsem přicházet velkou černou vlnu. Nespěchalo to. Jen se to pomalu valilo, vypadalo to, jako by do prostoru padalo úbočí hory. Samozřejmě se to ve skutečnosti přihnalo rychle, ale než začala praskat okna, všichni jsme stačili vyskočit a utéct. Pak se všude vlila melasa.“

Exploze muniční lodě Mont-Blanc byla vůbec ta nejhorší nejaderná exploze způsobená člověkem v celých známých dějinách:

Halifax dva dny po explozi. Pohled směřuje  k Dartmouthské straně přístavu. Loď Imo, jejíž srážka s muniční lodí Mont-Blanc byla příčinou katastrofy, je vidět na mělčině na druhé straně přístavu
Apokalypsa v Halifaxu: Největší nejaderný výbuch v historii pohřbil celý přístav

Tak vzpomínal na velkou bostonskou melasovou tragédii Robert Burnett, očitý svědek tragédie (jeho vzpomínky uchoval web Boston.com). Burnett bydlel i s rodinou v bostonské čtvrti North End v Obchodní ulici číslo 536. Tedy na adrese nacházející se přímo proti obří nádrži s melasou, která byla v onu osudnou středu 15. ledna 1919 téměř plná.

Celá rodina právě obědvala, když tato obří nádrž praskla a do ulic Bostonu se vyvalilo obrovské množství tmavé lepkavé husté masy, vytvářející až 2,5 metru vysokou stěnu a, navzdory Burnettovu prvotnímu dojmu, postupující rychlostí až 56 kilometrů za hodinu. Kudy prošla, tam za sebou zanechávala zkázu.

Velká melasová katastrofa v Bostonu:

Zdroj: Youtube

Obří nádrž

Melasa je velmi mazlavá a lepkavá polotekutá hmota, která zbude po vykrystalizování cukrové třtiny nebo cukrové řepy. Může se fermentovat, což vede ke vzniku lihu, tedy etanolu, představujícího základní aktivní složku alkoholických nápojů a také munice.

„Dva měsíce před katastrofou skončila Velká válka a 26. yankeeská divize se vracela domů. To krvavé dobrodružství skončilo a národ se chystal vstoupit do dalšího velkého experimentu, jímž byla prohibice. Možná právě s ohledem na tuto možnou budoucnost prodala společnost Purity Distilling Company už v roce 1917 svou nádrž na melasu společnosti United States Industrial Alcohol. Ten obrovský tank tak mohl nadále sloužit a dodávat legálně alkohol do průmyslu,“ napsal v listopadu 1983 do Smithsonian Magazine Edwards Park, který zažil melasovou povodeň jako chlapec.

Obří nádrž se nacházela v bostonském přístavu na adrese Obchodní ulice 529 a sloužila při vykládce dovezené melasy z lodí a k jejímu uskladnění pro pozdější přepravu potrubím do továrny na etanol v massachuttském městě Cambridge. Nádrž byla 15 metrů vysoká, měla v průměru 27 metrů a objem až 8,7 milionu litrů.

V polovině ledna 1919 stouply teploty v Bostonu nad čtyři stupně, což představovalo oproti předchozím mrazivým dnům výrazné oteplení. Obrovitá bostonská nádrž přitom téměř přetékala, protože jen dva dny před katastrofou do ní přibyla další melasa, dovezená lodí z Portorika. Tato melasa byla zahřátá, aby se pro přepravu snížila její viskozita.

Popolední katastrofa

Teplá melasa zahřála i již uskladněné chladnější zásoby, a protože melasa se teplem roztahuje, byl zřejmě právě tohle klíčový faktor, jenž způsobil, že nádrž 15. ledna 1919 někdy po poledni praskla. Vzniklá puklina se okamžitě rozšířila a zhruba ve 12:30 celá nádrž bouchla a úplně se zhroutila. Obrovská masa melasy se vyvalila do ulic.

„Dělníci v té době zrovna obědvali a několik hasičů se v nedaleké hasičské zbrojnici právě posadilo ke kartám. Najednou hasiči zaslechli zvláštní staccato zvuk. Byly to praskající nýty na nádrži s melasou. Další svědci popsali tichý dunivý zvuk. Než mohl kdokoli zareagovat, nádrž s melasou praskla a vyslala tlakovou vlnu, která srazila lidi k zemi,“ popsala začátek katastrofy novinářka Jenny Ashcraftová na stránkách Newspapers.

Když Kennedymu na podzim roku 1933 došlo, že prohibice bude zrušena, využil svého již tak velkého bohatství i politických vazeb. Jak? Více v textu:

Rodina Kennedyů v roce 1931. Otec Joseph uprostřed, zcela vlevo Robert Kennedy, pozdější ministr spravedlnosti a kandidát na prezidenta, zcela vpravo John F. Kennedy, legendární americký prezident zavražděný v Dallasu
O Kennedym a mrtvole v řece. Zbohatl otec prezidenta na nelegálním obchodu?

Svědci později uváděli, že v okamžiku praskání nádrže cítili chvějící se zem a slyšeli dlouhý rachot podobný průjezdu nadzemního vlaku. Jiní zase líčili ohromné burácení, znějící jako hromobití, nebo již zmíněné „staccato“, připomínající střelbu z kulometu, což byl zvuk, který způsobily nýty vystřelující z tanku.

Záhy po tlakové vlně se na vozidla, lidi i koně v ulicích vylila vlna lepkavého sirupu, která urvala nejblíže stojící budovy od základů a vytvořila melasovou řeku, jež jako tsunami protékala ulicemi i domy a plnila sklepy a veškeré další podzemní prostory. „Tunový kus oceli z nádrže narazil do nosníků nadzemní dráhy, zprohýbal koleje a shodil je dolů,“ uvádí Ashcraftová.

„Jakmile se ozval hluboký dunivý zvuk, nikdo neměl šanci uniknout. Budovy se skládaly, jako by byly vyrobeny z lepenky,“ informoval o katastrofě list The Boston Globe. Podle něj obyvatele před touto zkázou předem vůbec nic nevarovalo.

Mapa Bostonu z roku 1919 s vyznačením hranic, kam až sahala melasová povodeňMapa Bostonu z roku 1919 s vyznačením hranic, kam až sahala melasová povodeňZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Očitá svědectví

List zaznamenal hned několik osobních tragédií. Jednoho muže, který v okamžiku exploze nádrže procházel právě pod nadzemní drahou po Obchodní ulici, srazila tlaková vlna obličejem k zemi, kde se pak přes něj vzápětí přelila melasa.

Jakéhosi kočího, jenž kolem nádrže zrovna projížděl, vymrštila tlaková vlna z kozlíku a lepkavá masa pak okamžitě utopila jeho koně.

Dvě auta, nacházející se asi devět metrů od nádrže, mrštila tlaková vlna proti sloupům pouličních lamp, které se ve stejný okamžik roztříštily. Tlaková vlna smetla dokonce i jeden vnitroblok skládající se ze tří domů.

Politici ho velebili i nenáviděli, mnozí se ho báli. Svou moc uměl zneužívat a občas to dělal:

První a nejdéle sloužící ředitel americké federální policie FBI John Edgar Hoover, známější jako J. Edgar Hoover. V čele FBI stál od jejího založení až do své smrti v roce 1972. Na snímku Hoover v roce 1959
Fenomén J. Edgar Hoover. První a nejdéle sloužící šéf FBI byl tajemný hráč

Pak přišel melasový příliv. „Děti to zastihlo právě ve chvíli, kdy se vracely domů z dopoledního vyučování. Byl mezi nimi i malý Anthony di Stasio, který chodil spolu se svými sestrami do místní Michelangelovy školy. Vlna ho zvedla a nesla na svém hřebeni, málem jako by surfoval. Slyšel svou matku volat jeho jméno, ale nemohl odpovědět, hrdlo mu ucpala dusivá kaše. Omdlel, pak otevřel oči a zjistil, že na něj zírají tři jeho sestry (další sestru to zabilo). Našli malého Anthonyho v místnosti, kam sváželi mrtvé, už překrytého prostěradlem, na podlaze poseté mrtvými těly,“ vzpomíná Edwards Park.

Velká bostonská melasová tragédie se odehrála 15. ledna 1919 ve čtvrti North End v Bostonu v americkém státu Massachusetts. Na snímku je zachycená situace pod tehdejší nadzemní dráhouVelká bostonská melasová tragédie se odehrála 15. ledna 1919 ve čtvrti North End v Bostonu v americkém státu Massachusetts. Na snímku je zachycená situace pod tehdejší nadzemní dráhouZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo

Štěstí v neštěstí

Někteří lidé však měli i při této katastrofě štěstí. Platilo to například o pochůzkáři bostonské policie Frankovi McManusovi, jenž odešel od nádrže jen pár okamžiků předtím, než praskla. Pak už jen ucítil, jak ho do zad a ramen zasáhla „mokrá a lepkavá látka“.

„Nejdřív jsem nevěděl, co to je, a myslel jsem si, že by to mohlo být bahno. Ale když jsem otočil hlavu, viděl jsem, jak se melasová nádrž řítí směrem k nadzemní dráze, která se prohnula,“ popsal svůj zážitek později reportérům listu The Boston Post.

Exploze v kalifornském přístavu Port Chicago patřila ke klíčovým událostem, které změnily přístup americké armády k vojákům jiné než bílé barvy pleti:

Situace po explozi. Snímek zachycuje v pravé části zničenou budovu přístavní truhlárny, vlevo od středového stožáru jsou zbytky zkroucené oceli
Výbuch munice v Port Chicago zabil stovky lidí. A navždy změnil americkou armádu

„V další vteřině se prohnala ulicí mým směrem vlna melasy, ale já jsem byl v tomhle závodě rychlejší. Vřítil jsem se do postranní ulice a utekl jsem, takže jsem zůstal celý až na to, že moje uniforma, klobouk i boty byly doslova zalité lepkavou hmotou.“

Podobný anděl strážný v tu chvíli chránil i zaměstnance v překladišti železniční společnosti Boston & Worcester Street Railway Company, kteří měli kanceláře v dřevěné boudě nacházející se jen asi čtyři metry od nádrže. Muži v nich právě pracovali, když uslyšeli rachot způsobený jejím bouchnutím.

„Rozbité části nádrže minuly naši kůlnu jen o pár centimetrů. Kdyby nás to trefilo – no, už bychom se teď spolu nebavili,“ řekl jeden z nich novinářům z titulu HM Dorely Post.

Rychle na pomoc

Navzdory šokujícímu prožitku, kdy jen tak tak unikl smrti, neztratil pochůzkář McManus hlavu a rychle běžel k nejbližšímu služebnímu telefonu zavolat pro pomoc. Byl to klíčový okamžik, protože právě toto volání okamžitě probudilo celý Boston a nasměrovalo k místu tragédie sanitky, které tak mohly zachránit mnoho životů. Podle dobového vydání deníku Globe se podařilo do 13 hodin odvézt ze zasažené oblasti 100 až 150 lidí, čemuž napomohl zejména pohotový McManusův telefonát.

Odvážný policista tím však nepovažoval svou práci za skončenou. Jakmile dokončil hovor, okamžitě se vrátil k povodni, aby pomohl zachraňovat další lidi, strhávané valícím se proudem. A nebyl sám.

Při výbuchu lodi Liberté zahynulo 286 členů její posádky a několik dalších námořníků na šesti sousedních lodích:

Vrak bitevní lodi Liberté po výbuchu. Loď skončila v toulonském přístavu v troskách, poškozeny byly i další lodě
Smrt v přístavu. Ničivá exploze poslala ke dnu loď se stovkami námořníků

„Policie, hasiči i civilisté nacházející se právě poblíž se obětavě vrhali do velkých proudů těžké kapaliny, dychtící poskytnout pomoc, jak nejlépe mohli,“cituje web Boston dobové vydání deníku Globe.

Žena jménem Mary Muscová v té době bydlela v čísle čtyři na adrese Copps Hill Terrace, přičemž se narodila jen o dvě čísla dál. Když nádrž bouchla, stála Mary zrovna u okna a viděla, jak její rodný dům doslova vyletěl do vzduchu. Její vlastní dům explozi ustál, jenom se podle jejích slov houpal.

„Věděla jsem, že v tom druhém domě jsou lidé, tak jsem vyběhla na ulici a volala o pomoc. Brzy přiběhli námořníci a další lidé a já se vrátila do svého domu. Byla jsem strašně vyděšená a myslím, že jsem v té chvíli úplně propadla hysterii. Bylo to hrozné. Věděla jsem, že to ty lidi zabilo, a viděla jsem další lidi úplně pokryté melasou, jak utíkají na všechny strany. Řvali a plakali.“

Právě bostonští námořníci se zařadili mezi první zachránce, ale práci jim silně komplikovaly jednak trosky, které se rozprostíraly všude kolem nádrže v kruhu o průměru až 150 metrů, jednak to, že rozteklá melasa začala rychle houstnout a tuhnout.

V podpalubí dřevěné tuleňářské lodi Viking vybuchl uskladněný dynamit:

Tuleňářská loď Viking v roce 1882, kdy ještě skutečně sloužila k lovu tuleňů. V popředí její tehdejší kapitán Axel Krefting (vpravo), sedící na zastřeleném ledním medvědu ve společnosti norského vědce Fridtjofa Nansena
Chtěli natočit akční scénu, loď explodovala doopravdy. Zemřely desítky lidí

Burnettovu rodinu v té chvíli zachránilo život 14 schodů vedoucích ke vchodu do jejich domu. V první chvíli totiž následovali instinkt, který jim velel vyběhnout před dům, ale když otevřeli ve vstupní hale dveře, zjistili, že melasa už dosáhla vrcholu schodiště – stále však ještě nenatekla dovnitř. Rychle se proto v chodbě otočili a uchýlili se na střechu, kde se nakonec dočkali záchrany.

Epilog

Proti společnostem Purity Distilling Company a United States Alcohol Company bylo podáno celkem 125 žalob a na odškodném nakonec zaplatily přes milion dolarů. „Jednání soudu bylo nejdelší v historii soudů v Massachusetts,“ uvádí Lindermanova knihovna Lehighské univerzity.

Případ pak dostal tečku relativně nedávno, v letech 2014 až 2016, kdy vědci podrobili dochované zbytky nádrže novým analýzám. Podle webu History ukázaly, že použitá ocel byla příliš tenká na to, aby unesla plné zatížení melasou, a nýty, které držely jednotlivé pláty pohromadě, měly navíc špatný tvar, jenž pomáhal vytvářet v okolí otvorů pro nýty trhliny. Byly viditelné už před katastrofou, děti z nich dokonce kradly vytékající melasu, ale United States Alcohol Company to ignorovala. Katastrofu pak dovršily prudké změny teplot, kvůli nimž kov zkřehl.