Irská policie dodnes pravidelně opakuje výzvy k veřejnosti, aby jí pomohla identifikovat mrtvého muže, jehož smrt se změnila v jednu z největších novodobých mystérií britského ostrova.

Záhadný muž přicestoval 12. června 2009 do severoirského města Sligo a ještě týž večer se na druhý pokus ubytoval v hotelu Sligo City. „První hotel měl plno – byl to páteční večer ve špičce letní turistické sezóny –, ale v hotelu Sligo City na Quay Street měl větší štěstí. Zaplatil si tři noci předem,“ napsal o mužově pohybu Francisco Garcia z Vice.

Zaměstnanci z recepce hotelu si později vybavovali, že muž mluvil s cizím přízvukem, podle nich zřejmě německým nebo rakouským. Představil se jako Peter Bergmann a uvedl vídeňskou adresu „Ainstettersn 15“, která se však později ukázala jako falešná – žádné takové místo totiž ve Vídni neexistuje. Falešné bylo i jméno. Tajemný cizinec se zřejmě pokoušel skrýt z nějakého důvodu svou skutečnou identitu.

| Video: Youtube

Časem se ukázalo, že do Sliga přijel autobusem, do nějž nastoupil ve městě Derry. Autobusové nádraží v tomto městě zůstává dodnes prvním místem, od něhož se datuje doložení mužovy existence. Jak se tam dostal a kdy a kde vůbec vstoupil na irskou půdu, se nikdy nezjistilo. Nezjistilo se ani cokoli jiného o jeho předchozí existenci. Jeho život až do chvíle, kdy se dostal na sever Irska, je jeden velký otazník.

Zametal za sebou stopy

Poměrně zvláštně se tento neznámý muž choval i v hotelu, kde se ubytoval. Když policie později kontrolovala záznamy z bezpečnostních kamer, ukázalo se, že celkem třináctkrát vyšel z hotelu s plnou fialovou igelitkou, ale zpátky se pokaždé vrátil s prázdnýma rukama.

Bylo zřejmé, že obsah tašky likvidoval pokaždé někde ve městě, a tašku pak ukládal do kapsy. Žádná z pouličních kamer ho ale při této činnosti nezachytila, což nebyla náhoda – muž se totiž kamerám při svém pohybu systematicky vyhýbal a využíval jejich slepých úhlů. O co mu šlo? Podle vyšetřovatelů se zřejmě metodicky zbavoval osobních věcí, aby ho nemohly později identifikovat. Všechno naznačovalo tomu, že přijel do Sliga se záměrem zmizet a zamést stopy o tom, že vůbec někdy byl.

V sobotu dopoledne si tajemný muž zašel ve městě na poštu, kde si koupil osm známek a nálepky pro leteckou poštu. Druhý den odešel mezi jedenáctou a půl dvanáctou dopoledne z hotelu a stopnul si taxi. Taxikáře se zeptal, zda by mu nedoporučil nějaké hezké místo na koupání. Taxikář mu navrhl pláž v nedalekém městečku Rosses Point, a když muž souhlasil, rovnou ho tam zavezl. Muž si prohlédl pláž a nechal se odvézt zase zpátky. Z taxíku vystoupil před autobusovým nádražím.

V pondělí po jedné odpoledne se odhlásil z hotelu a odevzdal klíč od svého pokoje. Odešel se třemi taškami – již známou fialovou igelitkou, černou taškou přes rameno a další černou taškou v ruce. Neměl ale příruční tašku, se kterou přijel do Sliga.

Z hotelu zamířil na autobusové nádraží, kam to vzal přes nákupní centrum Quayside, v němž se po cestě stavil. Centrum opustil po čtvrt na dvě a pokračoval po ulici Wine Street k nádraží, přičemž s sebou stále nesl všechny tři tašky. Na nádraží si krátce před tři čtvrtě na dvě objednal cappuccino a sendvič se šunkou a sýrem. Zatímco jedl, studoval nějaké papírky, vytažené z kapsy. Po přečtení je roztrhal a hodil do odpadkového koše.

Nasedl do autobusu, který ve 14:20 odjížděl do Rosses Point. Tam se podle 16 svědků ukázal na pláži, vypadal dobře naladěný a zdravil náhodné kolemjdoucí. Bylo to naposledy, kdy ho někdo viděl naživu.

Mrtvola na pláži

Druhý den, v úterý 16. června 2009, si brzy ráno šli zaběhat na tutéž pláž otec a syn Kinsellovi, otec Arthur a jeho syn Brian. Z trhajících se chomáčů ranní mlhy nad oceánem se najednou vylouplo v mokrém písku vyplavené lidské tělo. Byl to Bergmann a byl už po smrti. Mystérium jeho smrti doplnila bizarnost jeho oblečení, konkrétně spodky navlečené přes fialové pruhované plavky a námořnické tričko zastrkané do nich. „Bylo to divné oblečení k plavání,“ glosovala to Rosita Bolandová z listu Irish Times

Tělo bylo převezeno k pitvě, která odhalila smrt utopením, bez náznaků cizího zavinění. Také se zjistilo, že muž trpěl pokročilou rakovinou prostaty a nádory kostí. V minulosti prodělal infarkt a chyběla mu ledvina. Toxikologické vyšetření však nenašlo v jeho organismu žádné stopy po užívání léků, přestože musel trpět silnými bolestmi.

Všechny kapsy u jeho oblečení byly prázdné. „Žádné peníze, žádná peněženka, žádné doklady totožnosti,“ uvedl Francisco Garcia. A co bylo ještě podivnější, u veškerého nalezeného oblečení byly nůžkami hrubě odstříhány údaje o výrobcích. Vypadalo to, že muž nechtěl, aby se o něm cokoli vědělo.

Ve snaze zjistit mužovu totožnost nechala policie jeho tělo měsíc v márnici a zveřejnila záběry z bezpečnostních kamer po celé Evropě i dalších kontinentech. Nikdo se ale nepřihlásil s žádným svědectvím o tom, že by tohoto muže znal. V září roku 2009 tak byl neznámý utopenec pohřben na místním hřbitově ve Sligo do dodnes neoznačeného hrobu, který zaplatilo ministerstvo zdravotnictví. 

Opravdu podivný případ

Následovalo pětiměsíční vyšetřování, při němž irští policisté s pomocí svědků a záběrů z kamer zrekonstruovali poměrně přesně pohyb neznámého po Sligu, ale nedokázali najít odpověď na otázku, kde to ve skutečnosti byl a kde a jak prožil svůj život předtím, než v Derry nastoupil do autobusu. Adresa, kterou udal v hotelu, neexistovala, dopisy, pro něž si kupoval známky a které patrně odeslal, se nikdy nepodařilo dohledat.

Novinář Francisco Garcia se v roce 2019 setkal s detektivem inspektorem Rayem Mulderrigem, jenž je už třetím vyšetřovatelem, který převzal za případ Bergmann zodpovědnost (tím prvním byl John O'Reilly, jenž byl od té doby povýšen a přestěhoval se jinam).

Podle Mulderriga si neznámý zřejmě nevybral Sligo náhodou. „Zdá se, že to mělo nějaký účel,“ sdělil detektiv Garciovi. „Všechno, co ten muž dělal, mělo zřejmě účel, od odřezání štítků na oblečení přes všechno ostatní. Otázka, kterou si musíme klást, zní: Proč Sligo? Chcete-li zemřít na nějakém malebném místě, máte na výběr celé západní pobřeží Irska, nebo dokonce Skotska, pokud jste rozmazlení. Tak proč Sligo? Něco ho sem muselo přivést, i když jsme nikdy nebyli schopni říct, co to bylo.“

Případ Bergmann je podle detektiva opravdu mimořádně neobvyklý. „Při vyšetřování případů pohřešovaných osob dodržujeme standardizovaný postup. Někdy se lidé pohřešují jen krátkodobě. Jsou případy, že si vezmou život takovým způsobem, že nikdy nenajdeme tělo. V roce 2008 jsme řešili případ pohřešované osoby, o níž jsme měli podezření, že mohla být zavražděna, a identifikovali jsme ji o osm let později s pomocí velšské policie díky otiskům prstů. Ale Bergmann je jiný. Nemáme žádnou zprávu o tom, že by byl někdo takový pohřešován, a nikdy jsme ji neměli. Nikdo nikdy nepřišel s tím, že by to mohl být jeho otec, bratr nebo bratranec,“ uvedl Mulderrig.

Případ nebyl nikdy odložen a policie prověřila celou řadu stop. Zná Bergmannovu DNA, má jeho oblečení i pitevní zprávu. Nic z toho nevedlo k odhalení mužovy totožnosti. Nyní policisté čekají na jakýkoli nový podnět, který by znovu nastartoval pátrání. „Přirovnávám to k počítači, který přešel do ‚spánkového režimu‘,“ řekl k tomu Mulderrig. „Jakmile se objeví něco nového nebo se ozve nějaký důvěryhodný svědek, pohneme myší a počítač znovu naskočí do akce.“

Tajemství vyvolalo konspirační teorie

Roky marného pátrání vyvolaly samozřejmě celou řadu konspiračních teorií. „V době, kdy jsem o tomto případu psal, jsem na Redditu napočítal devět samostatných vláken věnovaných této záhadě,“ konstatuje Garcia (Reddit je sociální síť, založená na tom, že uživatelé předkládají obsah, a ten je následně hodnocen pomocí hlasování, pozn. aut.).

Podle některých konspiračních teorií byl Bergmann agentem rozvědky nebo gangsterem na útěku před tajnou skupinou organizovaného zločinu, podle jiných se snažil naaranžovat svou smrt jako vraždu nebo nehodu, aby mohla být jeho blízkým vyplacena životní pojistka.

Jeden z uživatelů Redditu dokonce naznačoval, že celá věc byla propracovaným podvodem, který připravil irský filmař Ciaran Cassidy – jehož dokument The Last Days of Peter Bergmann z roku 2013 byl až donedávna jediným mediálním pokrytím případu. Garcia se na to Cassidiho na Twitteru zeptal, a ten to odmítl. 

Podle Garcii se neznámý muž možná snažil velmi extrémním způsobem převzít plnou kontrolu nad koncem svého života. „Víme, že si to všechno sám vybral, od svého pseudonymu až po místo a čas své smrti. Byl těžce nemocný a chtěl zemřít, tak to udělal s až vzácně předem promyšlenou důkladností. Hluboko v kostech a srdci měl rozsudek smrti, ale zbytek času patřil jen jemu.“