„Dnes je krásný pohled na Hudson,“ poznamenal zkušený kapitán Chesley „Sully“ Sullenberger, když 15. ledna 2009 stoupal společně s prvním důstojníkem Jeffreym Skilesem z newyorského letiště LaGuardia. Muži pilotovali stroj Airbus A320 aerolinek US Airways, který při letu 1549 mířil z New Yorku na letiště v Charlotte. Když se Sullenberger kochal výhledem na řeku, zřejmě ho nenapadlo, že za pár minut na ní bude muset nouzově přistávat. 

Některá nouzová přistání ovšem dopadla tragicky:

Zničený Boeing 737-400, který spadl při pokusu o nouzové přistání na dálnici M1 u Kegworthu 8. ledna 1989. Zemřelo 47 lidí.
Tragédie letu 92: Piloti udělali osudovou chybu, letadlo narazilo do dálnice

Jenže ve výšce 859 metrů se letadlo srazilo s hejnem bernešek velkých. „Tady je Cactus 1539 (volací znak pro daný letoun byl ve skutečnosti 1549, Sully se při prvním kontaktu s dispečerem spetl, pozn. red.), srazili jsme se s ptáky. Ztratili jsme tah na obou motorech. Otáčíme se zpět na LaGuardia,“ nahlásil letové kontrole Sullenberger o 22 sekund později. Jak uvádí web Simple Flying, klidným rozvážným hlasem. 

Ale po chvíli mu bylo jasné, že na letiště už nedoletí. Rozhodl se proto přistát na řece. „Nedokážeme to… Skončíme v Hudsonu,“ řekl dispečerovi.

Záznam komunikace kapitána Sullenbergera s letovým dispečerem:

Zdroj: Youtube

A slovům dostál. „Zvolil jsem tu nejméně špatnou možnost a jsem velmi rád, že jsem ji měl,“ vzpomínal na okamžik rozhodnutí před několika dny v rozhovoru pro server Today

Lidem v kabině nařídil, aby se připravili na náraz. „Slyšel jsem letušky jednohlasně křičet pokyny pasažérům. Znova a znova,“ zavzpomínal kapitán Sullenberger pro CNN.

Pilot Chesley 'Sully' Sullenberger v roce 2012.Pilot Chesley 'Sully' Sullenberger v roce 2012.Zdroj: Wikimedia Commons, NASA Ames Research Center / Eric James, volné dílo

Několik měsíců poté, co s letadlem na vodní hladinu dosedl tak úspěšně, že ani jeden člověk na palubě jím pilotovaného stroje nezemřel, prohlásil, že mu k dokonale zvládnutému přistání pomohly letité zkušenosti. „Jednou z možností, jak se na celou věc dívat, je, že po 42 let jsem do banky zkušeností, vzdělání a tréninku dával pravidelné vklady. A 15. ledna byl zůstatek dostatečný, abych mohl udělat velmi velký výběr,“ řekl tehdy v rozhovoru pro AARP Magazine.

Jeho život se po přistání na Hudsonu zcela změnil - stejně jako už nikdy poté nebyly stejné životy 153 lidí, které kapitán Sully, jak se mu familiérně začalo říkat, s kopilotem Skilesem zachránili. Deník přináší jejich vzpomínky a příběhy. 

Let 1549 US Airways

  • 15. ledna 2009 měl stroj Airbus A320 letět z newyorského letiště LaGuardia do Charlotte a Seattlu
  • na palubě bylo 5 členů posádky a 150 cestujících
  • stroj řídili kapitán Chesley "Sully" Sullenberger a první důstojník Jeffrey Skiles
  • stroj odstartoval v 15:25:34 odpoledne, řízení měl důstojník Skiles
  • při stoupání, necelé jeden a půl minuty po startu, se letoun střetl s hejnem bernešek velkých (kanadských hus), srážka zásadně poškodila oba motory, jejichž tah prudce poklesl
  • kapitán Sullenberger zapnul pomocnou energetickou jednotku (APU) a převzal řízení, první důstojník Skiles mezitím v příručce (QRH) hledal postup pro tento případ. Podle pozdějšího vyšetřování to zvládl v rekordním čase (přispělo k tomu to, že se na A320 přeškolil krátce předtím - jak uvedl krátce po nehodě list The New York Times, Skiles měl 23 let pilotních zkušeností, ale na Airbusu A320 do osudného dne nalétal ale jen 35 hodin)
  • po zvážení všech možností a zejména nízké výšky stroje se kapitán Sullenberger rozhodl, že není možné, aby se poškozenému letadlu povedlo přistát zpět na letišti LaGuardia nebo na blízkém letišti Teterboro v New Jersey. Rozhodl se přistát na řece Hudson
  • šlo o mimořádně nebezpečný a náročný manévr, při němž kapitán musel na vodě přistát pod přesným úhlem a oba motory se musely dotknout hladiny současně. Jinak hrozilo zásadní poškození letounu, které by znamenalo také vážná zranění a ztráty na životech
  • kapitán Sullenberger to dokázal, ze 155 osob na palubě nikdo nezemřel, pouze část pasažérů se zranila nebo podchladila při čekání na vyzvednutí z vody
  • následné vyšetřování události se zabývalo otázkou, zda bylo přistání na Hudsonu opravdu nutné. První simulace ukázaly, že kdyby se letoun okamžitě po srážce s ptáky otočil zpět na LaGuardia, zvládl by přistát na letišti. Simulace ovšem nepočítaly s tím, že v reálném životě je taková reakce nemožná. Stroj do vody přistál čtyři minuty po srážce s ptáky
  • „Okamžité otočení, které provedli piloti během simulací, neodráželo ani nebralo v úvahu dění v reálném světě, jako je časová prodleva potřebná k rozpoznání nárazu ptáka a rozhodnutí o dalším postupu,“ konstatuje závěrečná zpráva z vyšetřování. Simulace, do níž byla tato prodleva v délce 35 sekund započítána, dopadla havárií
  • nakonec vyšetřovatelé National Transportation Safety Board zhodnotili, že v případě Sullenbergerova manévru šlo o nejúspěšnější přistání na vodě v letecké historii
  • vedle různých dokumentů o příběhu letu 1549 natočil podle Sullyho autobiografie Clint Eastwood hraný snímek Sully: Zázrak na řece Hudson, v němž hlavní role ztvárnili Tom Hanks a Aaron Eckhart

Zdroje: Wikipedia, The New York Times, zpráva o vyšetřování letu 1549, encyklopedie Britannica, Simple Flying

Loučení se životem

Jak později vzpomínali téměř všichni, kdo 15. ledna 2009 seděli na palubě letu 1549, prvním děsivým momentem ve vzduchu po srážce s ptáky byl zvuk, který nechce v letadle slyšet nikdo. „Letušky před vyšetřovateli vypovídaly, že slyšely zvuk, který nikdy předtím neslyšely. Motory ztichly,“ psal list The New York Times tři dny po přistání na Hudsonu. 

Ticho vyvolalo v kabině myšlenky na špatný konec. „Věděla jsem, že zemřu. Ani na chvíli jsem nepomyslela, že bych to mohla přežít,“ řekla loni u příležitosti 14. výročí pasažérka Denise Lockieová stanici Spectrum News NY1

Pasažér Barry Leonard dle svých slov myslel na svou rodinu, manželku, děti, matku. Nekřičel, nemluvil. „Neudělal jsem nic,“ řekl CNN. 

Rekonstrukce toho, jak přistání letu 1549 na Hudsonu vypadalo z kokpitu:

Zdroj: Youtube

Podobně to měla i cestující Vallie Collinsová. Myslela zejména na své tři děti. „Nejsem dokonalá matka, ale jsem jejich matka. A pomyšlení, že je nebudu moci vychovat, bylo velmi těžké,“ řekla po 15 letech od události CNN. 

Piloti Sullenberger a Skiles dle svých dřívějších slov celou svou mysl upnuli na bezpečné přistání. „Zvýšili jsme naši pozornost, místo abychom se báli. Lidé bývají vystrašení z toho, že nevědí, ale my jsme si byli jisti, že nás náš výcvik bezpečně dostane na zem. Po celé 3 minuty a 20 sekund jsme měli v kokpitu plné ruce práce. Zásadní pro nás byla týmová spolupráce. Zapadli jsme do svých rolí. Sully byl kapitán, takže byl mým šéfem. Ovšem neměl čas dávat rozkazy. Bylo tedy důležité, abych ho správně přečetl a přispěl svou prací, kde bylo potřeba. Na to jsme v aerolinkách trénováni. Každý jsme dělali svoji práci, ale stále spolu. Je to jako tanec,“ řekl v roce 2020 Skiles pro portál Inside Flyer

Ledový šok

V prvních sekundách po přistání přišla úleva. „Když jsme zdánlivě zastavili, podívala jsem se nahoru a pomyslela si: Jsem celá. Toto letadlo je celé,“ vyprávěla Collinsová. 

Boj o život 155 lidí ale ještě neskončil. Voda Hudsonu byla ledová - v New Yorku ten den bylo -7 stupňů Celsia. „Začala se valit dovnitř. To byl pro mě nejděsivější moment. Myslela jsem si: Bože, prosím nenech mě utopit se. Byla tak studená,“ popsala situaci žena.

Přistání letu 1549 na řece Hudson zachycené bezpečnostní kamerou:

Zdroj: Youtube

Barry Leonard si zul boty a z východu potápějícího se letadla skočil rovnou do vody. „Ohlédl jsem se a viděl jsem lidi, jak chodí po vodě. Skutečně jsem si myslel, že jsem zemřel. A až když jsem začal plavat, uvědomil jsem si, že ti lidé stojí na ponořeném křídle a mrtvý nejsem,“ řekl nyní CNN.

Letadlo se posádce brzy povedlo vyprázdnit, poslední z něj odcházel kapitán Sullenberger. Prázdnou kabinu plnící se ledovou vodou prošel raději dvakrát. „Byl jsem v takovém stresu, že jsem nedůvěřoval svým očím a uším,“ zmínil v CNN.

O několik kilometrů dále se ze všeho vzpamatovával letový dispečer Patrick Harten, který s letem 1549 komunikoval. V prvních minutách nemohl vědět, že všichni přežijí. „V tu chvíli jsem věřil, že jsem posledním člověkem, který mluvil s někým z toho letadla. Zachvátil mě šok a smutek. I když jsem se pak dozvěděl pravdu, v mé mysli zůstával obraz tragédie,“ řekl Harten podle listu The New York Times v únoru 2009 před vyšetřovací komisí. I on odvedl v osudových chvílích vynikající práci. 

Pohled na řeku Hudson v New Yorku, přibližně v místech, kde s letadlem na vodě přistál při letu 1549 kapitán Sullenberger. Vpravo je vidět most George Washingtona, přistávající stroj nad ním přeletěl jen ve výšce 270 metrů.Pohled na řeku Hudson v New Yorku, přibližně v místech, kde s letadlem na vodě přistál při letu 1549 kapitán Sullenberger. Vpravo je vidět most George Washingtona, přistávající stroj nad ním přeletěl ve výšce 270 metrů.Zdroj: Wikimedia Commons, Ajay Tallam, CC BY-SA 2.0

Psychické problémy i naděje

Po zveřejnění příběhu letu 1549 zavládla euforie. Z kapitána Sullyho se stal národní hrdina. Jeho a Skilese ale ještě čekalo vyšetřování. „Nevěděli jsme, jak skončí. Tři minuty a dvacet sekund - mohlo nám něco ujít? Mohli nám říct, že kdybych jen něco zapnul, vše mohlo dopadnout jinak - to nikdy nevíte,“ vzpomínal Skiles pro portál Inside Flyer.

Přistání na řece Hudson mělo šťastný konec. V historii letectví jsou ale i tragické okamžiky:

Letecká katastrofa v Königs Wusterhausenu, 13. srpna 1972. Trosky letadla roztříštěného na zemi z leteckého pohledu
Nejhorší nehoda v německých dějinách: Letoun se zlomil přímo ve vzduchu

Po několika týdnech se ale oba se Sullym vrátili do vzduchu - bylo to pro ně přirozené. Kapitán Sullenberger pak už profesionálně létal jen do roku 2010, kdy odešel do důchodu a začal se věnovat publikování a oblasti letecké bezpečnosti. Skiles pracuje jako pilot dosud. Nyní je u společnosti American Airlines kapitánem.

V roce 2020 pro list The Charlotte Ledger řekl, že pro něj se život po letu 1549 zásadně nezměnil. „V tomto se liším od ostatních. Někdy se mi zdá, že se to vše stalo někomu jinému. Můj život je stejný. Bydlím ve stejném domě, mám stejné sousedy - jsem jako každý jiný,“ prohlásil. 

Piloti letu 1549 Chesley Sullenberger a Jeff Skiles byli 5 dní poté, co úspěšně přistáli s letadlem na řece Hudson, pozváni na inauguraci prezidenta Baracka Obamy.Piloti letu 1549 Chesley Sullenberger a Jeff Skiles (vzadu) byli 5 dní poté, co úspěšně přistáli s letadlem na řece Hudson, pozváni na inauguraci prezidenta Baracka Obamy.Zdroj: Wikimedia Commons, Steve Jurvetson, CC BY 2.0

A vtipně dodal, že asi jediná změna se týká jeho vzhledu. „Trochu jsem oplešatěl. Nevypadám moc jako Aaron Eckhart (herec hrál Skilese ve filmu Sully, pozn. red.),“ zmínil Skiles.

Většina lidí z letu 1549 ale následky pociťuje. Clay Presley, který seděl na místě 15D, dlouho trpěl posttraumatickým stresovým syndromem. Zabojoval, a nyní je držitelem pilotního průkazu. Přesto dodnes trpí klaustrofobií. Cestující Collinsová dle svých slov už nedokáže být stejným člověkem, jakým byla před přistáním na Hudsonu.

Trailer k filmu Sully: Zázrak na řece Hudson:

Zdroj: Youtube

Kapitán Sully si vše dodnes pamatuje do nejmenšího detailu. Za hrdinu se ani po letech nepovažuje, šťastný konec vnímá jako důsledek spolupráce posádky i záchranářů. S pasažéry letu 1549 se každoročně setkává. „Jsme jako velká rodina. Kdyby jediný člověk nepřežil, považoval bych to za tragické selhání, kterého bych hluboce litoval po zbytek svého života,“ řekl loni magazínu People

Cestující mu jsou dodnes hluboce vděční. 155 lidí, z nichž se většina 15. ledna 2009 před startem vzájemně neznala, jsou dnes spojené duše. „Sdílíme jedinečné pouto, kterému nemůže nikdo zvenčí skutečně porozumět,“ řekla magazínu People pasažérka Pam Seagleová.