Obavy o náhodné kolemjdoucí, kteří smuteční scénu spatří, nemá. Mohou se místu vyhnout, pokud s tím mají problém. „Je to věc ze života," podotkl Petr Hejzlar.

Neobává se ani reakcí dětí. „Pokud dítě není vyloženě úzkostné a bázlivé, tak to pro něj bude zajímavé, bude to brát jako atrakci. Děti se na to dívají jinak než dospělí," uvedl pardubický psychiatr.

Důležité je zhlédnutou situaci dítěti hezky vysvětlit. „Můžeme dítěti říci, že lidé měli toho člověka rádi, a proto se s ním takto loučí. Nebo že šlo o člověka, který miloval přírodu," popsal Petr Hejzlar.
Pardubický arciděkan Antonín Forbelský by rozloučení v přírodě nezakazoval, ale nechápe, proč se k němu někdo rozhodne.

„Máme přece kostely a rozlučkové síně," uvedl. Tam je podle jeho názoru zajištěn základní standard, včetně sezení pro hosty, a také nevadí, když obřadu nepřeje počasí.

„Je to už taková doba. Týká se to i svateb. Nevěřící chtějí obřady v kostele a věřící někde na paloučku," uzavřel pardubický duchovní.