Adopcí či přebírání dětí do pěstounské péče za poslední rok v pardubickém okrese přibylo. K poslednímu dni roku 2007 jich je tak do náhradní rodinné péče svěřeno 358, z toho 39 zdravotně postižených. Přesto je žadatelů, zejména o pěstounskou péči, stále malý počet oproti počtu dětí bez rodiny.

Adopce? Zájem jen o malé děti

Adopci, tedy úplné osvojení, žádají většinou rodiče, kteří nemohou mít vlastní děti, a naplňují si tak své rodičovské potřeby „V případě adopcí je zájem především o malé děti do tří let, kde se lépe vytvářejí citové vazby. O starší děti zájem klesá,“ sdělila Pardubickému deníku Irena Michalcová ze sociálního odboru Městského úřadu Holice a vysvětlila, že adopcí přebírá nový rodič právní odpovědnost jako biologický rodič. „Proces adopce dítěte je velmi zdlouhavý, vyžaduje mnoho dokladů a testů, důležité je i sžívání s dítětem. Může tedy trvat až pět či šest let. Proto je statisticky větší zájem o pěstounskou péči.

Naopak získání dítěte do pěstounské péče je výrazně snadnější. „Z dětského domova mohou pěstouni dítě získat v krátké době, v podstatě do tří let. Dítě však má i nadále v rodném listě uvedeny své biologické rodiče. Pěstouni pak získávají od státu příspěvek v aktuální výši téměř osm tisíc korun. Na druhou stranu, pokud se třeba v pubertě objeví nějaké výchovné problémy nebo genetické zatížení, mohou pěstouni dítě vrátit zpět do děstkého domova,“ uvedla Irena Michalcová.

Pěstounství žádá reflexi

Do pěstounské péče se dostávají zejména starší děti, třeba i takové, které mají nějakou zátěž či handicap. „Pokud se někdo rozhodne pro pěstounskou péče, bere na sebe i břímě toho, že se stará o dítě, které má nějakou minulost a kořeny. Musí být připraven na to, že třeba dojde ke kontaktu dítěte s biologickou rodinou, který nemusí být pokaždé bez komplikací,“ řekl vedoucí pardubického Centra náhradní rodinné péče Amalthea David Svoboda a dodal, že pokud je vztah k biologickým rodičům udržovaný a dobře ošetřený, může být ku prospěchu dítěte.

Centrum Amalthea nabízí právě pěstounským rodinám poradenské služby, a to v oblasti psychologické, právní a sociální. „Zájem pěstounských rodin z Pardubic a okolí je velký. Každý čtvrtek pro ně pořádáme odpolední kluby, kde se rodiny setkávají a mají možnost se podělit o zkušenosti, radosti i strasti. Má to velký význam, protože pěstounská péče by měla být otevřená, pěstouni by mezi sebou měli mluvit o potřebách dětí a měli by tak své pěstounství reflektovat. Jedná se totiž o věc složitou a i sebelepší pěstouni potřebují občas poradit,“ řekl David Svoboda.

Nejčastější problémy spojené s výchovou dětí v pěstounské péči jsou spjaty se školní docházkou. „Některé děti mají různé poruchy učení, jsou hyperaktivní či mají jiné výchovné problémy spojené se svojí minulostí. Pak je nesmírně důležitá komunikace se školou a nastavení spolupráce,“ uvedl vedoucí centra Amalthea David Svoboda s tím, že podobně je tomu i v případě, kdy má dítě v pěstounské péče problémy kvůli této skutečnosti se svými spolužáky. „Hodně záleží na učiteli a atmosféře třídy. Je třeba zacházet s tímto faktem opatrně, ale rozhodně není dobré to tajit. Pakliže se problém otevře co nejdříve, nedochází k útokům. Když se pak děti u nás setkávají, zažívají pocit, že v tom nejsou sami a že pěstounství není nenormální,“ doplnil Svoboda.

On sám se před lety také rozhodl stát se pěstounem. „Je to životní postoj. Mé rozhodnutí ovlivnila především škola a téma náhradní rodinné péče, které jsem zpracovával i v diplomové práci. Navíc jsem potkal ženu, která je pěstounské péči také nakloněná. Poté, co se nám narodily dvě naše děti, jsme se stali pěstouny dalším dvěma chlapcům a jsme rádi, že můžeme dát pocit štěstí dětem, které ho dosud nezažívaly,“ vyjádřil svůj postoj David Svoboda a zakončil, že vnímá jako důležité, aby dítě vědělo o svých kořenech a o tom, kdo jej přivedl na svět a kde vyrůstalo.

Děti z ústavů odcházejí špatně vzdělané



(Lukáš Peška)