VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Adrenalin a fanoušci mi vždycky pomohou, říká Jindra Janoušková

Pardubice - Velké úspěchy v posledních letech slaví herečka Východočeského divadla Pardubice Jindra Janoušková. Za roli Marthy v inscenaci Kdo se bojí Virginie Woolfové? byla nominována na Cenu Thálie 2015, nyní se dostala do nominace širší, a to za ztvárnění postavy Ines v představení Třikrát život.

5.3.2018
SDÍLEJ:

Jindra Janoušková v komedii Třikrát život.Foto: Ivo Mičkal

„Je to bezvadné, mám z toho strašnou radost. Manžel (ředitel divadla Petr Dohnal - pozn. red.) už to věděl kolem Vánoc a vůbec nic mi neřekl. Tvrdil: ‚Já ti to řeknu a ty to někomu vykecáš.‘ Takže mi to radši zatajil,“ říká Janoušková.

Užší nominaci jste musela tajit a teď jste to měla naopak – manžel to věděl a vy ne.
Ano, tu užší jsem tajila, ale manžel to také věděl dřív. Ředitelé se to prostě dozvědí dřív. Užší nominaci jsem tajila, nesměla jsem nikomu nic říct a pak jsme jeli na tiskovou konferenci do Prahy a všechny herečky se přiznaly, že to už dávno v divadlech řekly.

Potom co jste se dostala do té užší nominace, jste říkala, že vás to potěšilo a zároveň vyděsilo. Proč?
Už ani nevím, co všechno jsem říkala, byla jsem hlavně šťastná. Ale šlo o to, že je hrozné, když herečka ocenění dostane na sklonku své kariéry. Hrála jsem spoustu zajímavých rolí. Ale toho si nikdo nevšiml. Asi jsem se na sklonku profesního života naučila hrát divadlo. Možná to chce čas. (smích)

Pokud bychom ty dvě role – Marthu a Ines – srovnaly, která vám osobně byla bližší?
Ani jedna mi není blízká. Martha byla zajímavější, byla to ženská plná zvratů, velkých citů, obrovského neštěstí a zklamání ze života. Tam bylo co hrát. Ines je taková… slepice. A slepice mi vždycky šly (smích). Jak na Marthu, tak i na Ines jsem si vzala příklady v lidech z okolí, podle kterých jsem to hrála. Nebudu vám říkat jejich jména, protože by si to přečetli a bylo by jim to líto, protože si myslí, že jsou úžasní.

V inscenaci Commedia Finita hrajete také takovou jednodušší slepici.
To je ale vyloženě prostá žena z lidu, taky takovou znám. Ta má svoje pravdy a co ona říká, je vždycky pravda. Vždycky.

Takže předobrazy pro své role hledáte ve svém okolí?
Ty lidi potkáváte denně… Strašně mě mrzí, že nemám dar psaní, protože každý den dochází k humorným situacím. Mám cukrárnu, často tam chodí babičky a vypovídají se tam. Jsou to různé zklamané životy, neštěstí i třeba úmrtí v rodině. Teď si do cukrárny dokonce nosí sešity a vymalovávají si tam obrázky. Takže je to u nás taková psychologická poradna.

Vraťme se ještě k vašim oceněním. Za loňský rok jste se dostala mezi tři nejoblíbenější herečky Východočeského divadla. Jak si vysvětlujete, že takové úspěchy přišly naráz?
Loňský rok jsem totiž hodně hrála, tím pádem mě diváci často viděli a mohli pro mě hlasovat. Ale když hrajete ve dvou inscenacích, tak nikdy nemůžete být první, druhá nebo třetí. Dřív jsem byla hodně utažená. Když můj muž před 16 lety nastoupil do angažmá, tak jsem první tři roky takřka nehrála, měla jsem třeba jednu dvě malé role za rok, aby nebyla zlá krev. Manželka ředitele prostě nemůže hned hrát.

Potom mě režiséři začali obsazovat, protože jsem se jim líbila. Tím, že jsem byla nominovaná na Thálii, každý režisér říkal: „Proč mi ji nedáte? Já si chci zkusit Janouškovou, jak se s ní pracuje.“ Takže jsem minulou sezonu hrála ve všech inscenacích. Ale v mém věku je nás tu pět děvčat. A každá si chce zahrát. To, že jsem třetí, mi udělalo velkou radost. Léta jsem byla pátá nebo šestá, každý hlasuje pro pěknou mladou holku a já jsem ta mladá děvčata přeskočila.

Je problém, že pro ženy ve středním věku je rolí málo. Je potom těžké se udržet, aby z toho herečka nevypadla? Nezačne pochybovat sama o sobě, když není nasazována?
To asi ne, z toho nevypadnete, protože vás to pohltí. Ale kdybych třeba rok nebo dva nehrála vůbec, to bych asi měla problémy.

Říkala jste, že jste nemohla nějakou dobu hrát kvůli tomu, že manžel je ředitel. Jak jste to brala?
Moc jsem nehrála ani předtím, protože tu byl ředitel, který mě hodně neměl rád. Nás všechny, kteří jsme byli na špičce předtím, než nastoupil, trochu utlumil. Ale já v té době měla malé děti, takže mi to vůbec nevadilo. A když potom nastoupil Petr, tak mě to taky netrápilo. Když máte doma děti, tak jste ráda, že se jim můžete věnovat. S Petrem jsme si dali takovou podmínku, ještě za ředitele Jana Hyhlíka, že pokud možno nebudeme spolu hrát v jedné inscenaci. Za prvé spolu nemůžeme hrát divadlo, jsme na sebe hodně citliví, a na druhou stranu je dobré, když je jeden doma s dětmi a druhý hraje.

S manželem jste se seznámili při zkoušce inscenace, kde vás měl znásilnit.
Ano, přijeli ze školy na zkoušku a nebyli připravení na to, že se zrovna bude dělat výstup, kde je znásilnění. Já jsem na to byla připravená, měla jsem pod sukní legíny. Ale on… Sundal si kalhoty a měl na sobě červené trenky s bílými lampasy. Vyprskla jsem smíchy, takové trenky jsem v životě neviděla. Tak jsme se strašně smáli a pak jsme spolu začali chodit. (smích)

Jak se vám spolu hraje?
My spolu nemůžeme hrát, protože já se na něj podívám a vyprsknu smíchy, on se zase směje mně. Dělali jsme to tak, že Romana Chvalová hrála s Petrem a já s jejím manželem Jirkou Kalužným. Je to vždy jednodušší, když se rozzlobíte na někoho cizího. Je lepší řezat do cizího než do svého. (smích)

Teď se v inscenaci Hoří, má panenko! na jevišti setkáváte i s dcerou Eliškou. Jaké to je?
Je to zvláštní, ale zároveň mi to přijde takové úplně normální. Někteří kolegové se hodně sledovali, pomáhali si, ale takhle to nemáme nastavené. My si do toho nemluvíme. Nesleduji to. Eliška má svoje profesní divadlo v Příbrami, hraje tam, ráda se na ni jedu podívat, občas jí něco řeknu a ona se pak zlobí, ale tady u nás ne. Ona tu má svého partnera Pepíčka Lásku, tak jsme si v tom představení zahráli všichni – maminka, tatínek, přítel i ona. To je takové hezké.

Eliška mi vyprávěla, že jste ji odrazovali od toho, aby hrála divadlo. Měli takový přístup i vaši rodiče?
Měla jsem tatínka také herce, opereťáka v Karlíně. A viděla jsem divadlo ze všech nejhorších stránek. Je pravda, že opereta je v tomhle ještě dravější a ostřejší než činohra. Tam byly o hlavní role větší boje. Zažila jsem tam třeba i scénu, kdy jedna herečka, která hrála menší roli, přinesla hlavní představitelce v krabici při děkovačce myš, ačkoli byla na myši alergická. Ta zařvala, utekla z děkovačky pryč a nikdo nevěděl, co se jí stalo. A táta mi říkal: „Podívej se. Když nebudeš úspěšná, tak nebudeš šťastná.“ A to samé jsem říkala své dceři. Ale přišla jsem sem do Pardubic a volala jsem tátovi, že nechci být úspěšná, že budu tady na oblasti. I když taky jsem se snažila dostat se do Prahy, ale vůbec mi nevadilo, že to nevyšlo, protože jsem tu dělala krásné divadlo se zajímavými lidmi. Vlastně jsem si život naplnila takhle a ani jsem k tomu nepotřebovala velkou slávu.

Obecně tu všichni vztahy v souboru chválí.
Máme tu úžasné vztahy. My v té starší generaci jsme všechno kamarádky, vycházíme spolu moc dobře. A když je základ dobrý, mladí si nic nedovolí. Když se tu objevují nějaká mladší kolegyně, která je ostřejší, prostě mezi nás nezapadne, nemá tu svoji půdu, kde potřebuje konflikty. Takže tu zůstávají holky, které jsou taky milé. Jinak bychom spolu nemohli pracovat. Pak je to třeba v tom Hoří, má panenko! vidět, že se máme rádi, že na sebe slyšíme a dokážeme si ze sebe udělat legraci.

Ano, zrovna tam si myslím, že to funguje bezvadně.
Teď připravujeme Tančírnu, to je něco, co jsem v životě nedělala, abych na jevišti vůbec nemluvila a vyjadřovala vše jen pohybem. Ale jsem strašně zvědavá, jak to dopadne. Je to také založené na tom, abychom na sebe všichni slyšeli.

Teď slavíte úspěchy, bylo ale nějaké období, kdy to takhle nešlo a přemýšlela jste o tom, zda herectví byla správná volba?
Ne, nad tím jsem nepřemýšlela nikdy. Nikdy jsem neměla pocit, že by bylo období, kdy to nešlo. Když jsem byla mladá, hodně jsem hrála, protože jsem byla hezká, taková typická naivka. A měla jsem strach, jak jednou budu hrát divadlo, až mi bude pětatřicet, protože budu hrát zralé ženy. A najednou přišla zralá role a vůbec to nebylo divné, ten přechod jsem vůbec necítila. Děti jsem vlastně měla velice pozdě – až v 35 a 39 letech - a všichni předtím říkali, že když nemám děti, tak mi role matek nepůjdou. Ale já jsem tak citlivý člověk, že se mi hrály úžasně. Předem se nikdy nehroutím. Babička říkala: „Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.“ Říkám si to, abych se z toho nezbláznila. Fakt nejde o život, je to jen divadlo a na divadle si hrajeme a předvádíme věci, které nás baví.

Příští rok to bude 40 let, kdy jste sem přišla…
Vážně? To na schůzi dostanu kytku! (smích)

Můžete za tu dobu vybrat role, na které určitě nezapomenete?
Určitě nezapomenu na Kočku na rozpálené plechové střeše. Do té doby jsem hrála v samých muzikálkách, naivky a samé lechtivé dívky. A tohle byla charakterní role, která mě šoupla výš. Ale v životě nezapomenu na roli matky v Pokrevních bratrech, to mě taky posunulo úplně jinam. Těch postav jsem tu ale zahrála strašné množství.

Pokrevní bratři se mi taky vryli do paměti.
Vy jste to viděla? To jste musela být ještě miminko. (smích)

Když to mělo derniéru, bylo mi 13. V té době jsem to samozřejmě nemohla ještě úplně chápat, ale myslím si, že to pro matku muselo být hodně silné. Nebylo potom těžké z té role vystoupit?
To ani ne. Hodně unavená a vycucaná jsem byla po té roli Marthy. Jinak mě ten adrenalin většinou nakopne. Nedávno jsme hrály Jeptišky a byla jsem nemocná, měla jsem teplotu. Myslela jsem si, že to nedám. A o pauze jsem se cítila zdravá. Adrenalin a fanoušci mi vždycky pomohou.

Kromě herectví jste si otevřela cukrárnu, jak vás to napadlo?
Jsem vyučená servírka, takže mám razítko, že můžu podnikat v potravinářství. Měli jsme v baráku cukrárnu a pan Homolka ji z vážných rodinných důvodů zrušil. Bylo mi to líto. Objela jsem cukráře a nikdo to nechtěl dělat. Tak jsem si říkala: „Sakra, to by bylo, abychom se do toho nepustili.“ Ale nebojte se, nic nevyrábím, vše překupuji. Občas upeču bábovku a každý den dělám chlebíčky. Jinak nic.

Ale stejně je to velká starost. Jak se to dá skloubit s vytížením v divadle?
Je to strašná starost. Nejhorší je to o prázdninách, když máme 7 neděl divadelní prázdniny a já musím zajišťovat provoz v cukrárně. Denně dělat uzávěrky a teď ještě řešit EET. Navíc nevím, jestli mě lidi nemají rádi nebo co, ale chodí mi tam jedna kontrola za druhou. Jen za loňský rok jsem tam měla tři kontroly. Jednu z České obchodní inspekce a dvě ze zemědělské inspekce. Přitom mám všechno v pořádku. Asi někomu ležím v žaludku.

Nelitujete toho, že jste se do toho pustila?
Nelituji, jen nevím, jak to skončím. Asi v té cukrárně prostě umřu. Každý rok si říkám: „Už to zabalím a někomu to prodám a pak né, ještě ne.“ Letos poprvé jsem začala vydělávat, doteď jsem to dotovala.

Autor: Lenka Štěpánková

5.3.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení 16 000 Kč Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení jinde neuvedená Pracovník/pracovnice mycí linky. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Místo výkonu práce areál Sythesia a.s. - Rybitví. , Uchazeč by měl mít praxi v oblasti montér, zámečník. Není třeba mít žádná oprávnění (svářečský průkaz atd.), První kontakt telefonicky (PO - PÁ 8:00 - 10:00) nebo e-mailem.. Pracoviště: Remycont, s.r.o. - provozvovna, Jiráskova, č.p. 311, 533 54 Rybitví. Informace: Petra Nikodímová, +420 777 767 429. Výroba - Výroba Technici elektronici přístrojů, strojů a 20 000 Kč Technici projektanti, konstruktéři v ostatních průmyslových oborech Samostatný projektant/ka - Designer TZB, práce s PC a CADu. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Místo výkonu práce Pardubice. , Nástup možný IHNED. , Požadujeme: SPŠ/VŠ stavební , SPŠ/VŠ strojní, nejlépe obor konstrukce, základní znalost práce s PC a samostatná projekce v CADu , Možný nástup bez zkušenosti v oboru a možnost doplnění vzdělání. , Nabízíme: získání zkušeností v oboru, flexibilní pracovní doba, dobré platové podmínky, hodnocení úměrné výsledkům odvedené práce, perspektiva vzdělání, vlastní rozvoj, moderní office a kvalitní kolektiv, Zaměstnanecké výhody: Telefon, obědy zdarma, 25 dnů dovolené,3dny sick day, První kontakt e-mailem.. Pracoviště: Digitronic cz s. r. o. - pracoviště, Za Pasáží, č.p. 1429, 530 02 Pardubice 2. Informace: Michaela Adamírová, +420 608 970 290. Výroba - Výroba Elektromechanik elektrických zařízení 17 000 Kč Elektromechanici elektrických zařízení (kromě zařízení v dopravních prostředcích) Operátor/ka ve výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 24000 kč. Volných pracovních míst: 15. Poznámka: Místo výkonu práce Holice. , Požadujeme čistý trestní rejstřík. , První kontakt telefonicky, e-mailem nebo osobně - PO - PÁ od 8:00 do 12:00. Pracoviště: Bv elektronik s.r.o. - provozvona holice ii, Vysokomýtská, č.p. 1104, 534 01 Holice v Čechách. Informace: Lucie Holda, +420 778 714 410,778 714 454. Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič ostatních speciálních 22 000 Kč Pracovníci odvozu a recyklace odpadů Strojník/strojnice - manipulant/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce: Pardubice - Rybitví, Nástup možný IHNED, Obsluha strojů bobcat,VZV, auto s hákem, veškerá manipulace pouze na place (uzavřený areál), na krátkou dobu.(vyvážení balíku s papírem, nahrnování odpadů na pás, výměna kontejnerů atd..), základní údržba strojů., Zástup mistra provozovny., Zaměstnanecké výhody: Stravenky,13 plat,5 dní dovolené na víc,, , První kontakt e-mailem nebo telefonicky.. Pracoviště: Třídící linka a překladiště odpadů, areál provozovny sk-eko pardubice, Veverkova, č.p. 1, 533 54 Rybitví. Informace: Jiří Motyčka, .

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Jak jsme na tom po sto letech?

Hokejbal - ilustrační foto

Hokejbalisté Pardubic ovládli derby s Hradcem

Politici a podnikatelé se sejdou u kulatých stolů

Pardubice - Stejně jako před krajskými a parlamentními volbami i před těmi komunálními, které se uskuteční v říjnu, připravila Krajská hospodářská komora Pardubického kraje takzvané kulaté stoly.

Načešice daly pět gólů béčku Ústí nad Orlicí

Pardubický kraj - Dalšími zápasy pokračovaly o víkendu I. A a I. B třída, nižší fotbalové soutěže v kraji.

„Musíme začít pořádně hrabat," vyzývá trenér Holaň

Praha, Pardubice - Výhra z Liberce zatím zůstává osamocená. Hokejisté Dynama inkasovali ve dvou posledních zápasech deset branek a bodové konto v extraligové tabulce nerozšířili.

Přestřelka. Holice si vyšláply na lídra

Pardubický kraj - O víkendu pokračoval svým sedmým kolem krajský fotbalový přebor. Jaké jsou výsledky?

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT