Pěstounka Lenka začala o možnosti pomoci dětem z dětských domovů přemýšlet už jako malá holka. Její matka sama strávila v ústavu několik let, nejmocnějším zážitkem pro ni tehdy bylo setkání s dětmi bez rodičů v nemocnici. V době návštěv za nimi nikdo nechodil, neměly se na koho těšit a jen apaticky hleděly na maminky těch ostatních. Tehdy se Lenka rozhodla stát se pěstounkou.

Amalthea hledá pro děti pěstouny

Občanské sdružení Amalthea se nyní pokouší v Pardubickém kraji pomoci dětem vyrůstajícím v dětských domovech začít lepší život, nalézt pěstouny.
„Občanské sdružení Amalthea hledá pro děti, které dosud končily v kojeneckých ústavech, dětských domovech nebo jiných ústavech, nové možnosti.

Vzhledem k prokázaným důsledkům ústavní výchovy je vhodnější formou výchovy pěstounská péče,“ uvedla ředitelka Amalthey Martina Pojmonová.
Ani Lenka se však k pěstounství nedostala hned. Její myšlenku na to stát se tetou v SOS vesničce zhatila povinnost zůstat pracovat v podniku, ve kterém se vyučila.

Vdala se, narodily se jí dvě děti, ale manželství se nevydařilo. Všechno zlé je však k něčemu dobré. Děti odrostly a až nyní Lenka cítila možnost svůj sen zrealizovat.

Se svým plánem vzít si do péče dítě z dětského domova seznámila svoje velké děti. Syn měl obavu, aby se nejednalo o těžce postižené dítě, ale Lenka si byla dobře vědoma svých možností.

A tak si jednoho dne přivedla chlapečka. Bylo mu dva a půl roku a jmenoval se Davídek.
Po dalším roce a půl do rodiny přibyla k již čtyřletému Davídkovi holčička. Jeden a půroční Erika. Až v této chvíli začalo pro Lenku nejobtížnější období.

Erika se adaptovala podstatně hůř než Davídek. Na ulici naopak utíkala, a tak ji Lenka musela proti její vůli pevně držet a doslova vláčet za sebou.
Několik měsíců zažívala Lenka těžké chvíle, nakonec se díky nově zavedenému řádu do rodiny povedlo Eriku adaptovat.

Dnes rodina žije spokojeným životem a Lenka uvažuje nad tím, že by se zapojila do nového projektu občanského sdružení Amalthea.
„Jeho smyslem je zavést nové formy pěstounské péče. Doposud totiž děti končí u pěstounů zpravidla na trvalo, do dospělosti,“ prohlásila Martina Pojmonová.

Lenka by ráda prošla novou přípravou pro výkon pěstounské péče a nabízela ostatním pěstounům odlehčovací péči. Dlouhodobí pěstouni mají možnost dát na pár dní svěřené děti do péče jiného pěstouna, který je na to dobře připraven a proškolen, a to jim umožňuje oddechnut si, nabrat síly a věnovat se také sobě. A Lenka ví, jak je tato služba potřebná.

Monika Suchá