„Jestli chcete prodat kradený kanál nebo dopravní značku, tak to není problém. Ve sběrně nebudou zjišťovat, odkud to železo nesete. A nemusíte se ani bát předložit vlastní občanku, to je jen formalita. Ve sběrnách se totiž nevede evidence, kdo co vlastně přinesl a všechno vykoupené železo se zapisuje prostě jako šrot. Zpětné dohledání tak nehrozí,“ říká jeden z pracovníků Služeb města Pardubic, které nám k testu sběren zapůjčily kanálové víko.
Zkusili jsme jej prodat. Bez občanského průkazu by se obchod skutečně neobešel, ale…

„Jestli je to víko kradené, to já nepoznám, to musíte vědět vy,“ dozvídáme se v jedné sběrně a než se nadějeme, je víko na váze.
Ve sběrně druhotných surovin v Husově ulici v Pardubicích, tedy relativně v centru krajského města, poklopy od kanálů od jednotlivých osob nevykupují. „Máme zákaz od magistrátu,“ uvádí muž ze sběrny, který vyjmenoval i další položky, k nimž se jejich sběrna staví zamítavě. Jde například o škrabáky bot od velkých bytových domů či okapy.

„Abychom vykoupili padesát kilo litiny a pak měli problémy, na to se každá rozumná sběrna vykašle,“ je přesvědčen výkupčí. Výjimkou jsou podle něj pouze firmy, u nichž sběrna ví, že pracují například na opravách silnic či v případě okapů firmy klempířské.

„U veškerého železa, i kdyby to byly jen zmačkané plechovky, a barevných kovů vyžadujeme občanský průkaz,“ dodává pracovník sběrny.

(Petr Doubrava, Jiří Sejkora)