Aktivní střelci
Příkladem aktivního střelce byl teroristický útok v Keni v nákupním centru. V České republice nesl podobné znaky například čin Karla Musely v Kunovicích. Asi nejznámějším případem posledních let jsou činy Andrese Breivika v Norsku nebo Lubomíra Harmana v Bratislavě.

Gymnázium Mozartova, 12.15 hodin. Na tísňové lince 158 přijímá policie zoufalý telefonát ze školy. Na chodbách se rozléhá střelba. Ve škole propuká panika. K budově gymnázia operační důstojník okamžitě posílá všechny dostupné policejní hlídky z terénu. Začíná závod o čas a životy. Policisté mají v tuto chvíli jediný úkol – na nic se neohlížet a za každou cenu zastavit střelce.

Pro popsaný scénář existuje v bezpečnostním plánování termín aktivní střelec. Jde o specifický typ pachatele, který chce pouze zabíjet, a to co nejvíc lidí. Nehodlá vyjednávat, brát rukojmí, zabarikádovat se. Policie tak má jen pár minut na reakci, nejde hrát o čas. V Pardubicích se rozhodli právě na tuto situaci své policisty připravit.

„V takové situaci není čas svolat na místo specialisty ze zásahové jednotky. Zákrok musí provést policisté základních útvarů – hlídky v terénu a policisté obvodních oddělení. Není čas ani na taktizování. Policisté musí co nejrychleji prohledat určený prostor, nemohou se zastavovat u zraněných nebo mrtvých, i když to zní necitlivě. Musejí co nejrychleji najít a eliminovat pachatele, než zraní nebo zabije oběti," vysvětluje organizátor cvičení a velitel krajské pořádkové jednotky Zdeněk Klubrt.

Scény jak z hororu

Policisté spěchající k zásahu si horké chvilky prožívají zejména v autě. Až do chvíle, než zastaví u budovy, nevědí, že nespěchají do ostré akce. I jim se měří čas.
Jakmile první hlídka vyskočí z vozidla, musí odevzdat pistole. Dostávají místo nich tréninkové zbraně, věrné kopie  jejich skutečných pistolí se speciální barevnou municí.  Stopky se ale nezastavují. Muži zákona v narychlo oblečených balistických vestách běží dál. Prvního střelce potkávají hned ve vestibulu v prostorách šaten. Strhává se první přestřelka…

Další pachatel zneškodněn. Někde tu ale je další. Policisté musejí prohledat všechny třídy.

Rozstřílené děti

Hned ve dveřích na ně čeká pohled na dvě rozstřílené dívky na podlaze plné prázdných nábojnic. Z prostor šaten duní střelba. Policisté ve skupině probíhají dveřmi, když se proti nim vykloní střelec. Chodbou zaduní výstřely ze samopalu vzor 58 a zároveň rány z policejních pistolí. Několikrát zasažený pachatel se kácí k zemi. Kolem  na zemi sténají ranění žáci, ale policisté si jich  nesmí všímat. Rychle poutají střelce a berou s sebou odhozenou zbraň. Není čas zjišťovat, jestli je bezpečně mrtvý. Přes chodbu, kde na zemi leží zraněné děti, pokračují dál, nad schody duní další rány, odevšad se ozývá křik. Podobný postup jako v šatnách se opakuje v dalším patře.

Střílí se barvou
Při cvičení ve škole policisté používají cvičné náboje zvané FX Simunition. Fungují podobně jako  klasický pistolový náboj. Z hlavně vyletí malá plastová kapsle s barvou, která při zásahu zanechá barevnou stopu. Všichni účastníci cvičení ale musí používat ochranné brýle.

„Útočníky jsou zkušení policisté nebo střelečtí instruktoři. Ve scénáři jsme počítali se třemi pachateli. V přízemí v šatnách, na schodišti do prvního patra a s posledním v horním patře  v učebně. Snažili jsme se každý případ vytvořit jinak, aby naši lidé museli řešit situaci pokaždé v jiném prostředí a v jiných podmínkách," vysvětluje Zdeněk Klubrt.

Celý scénář se ve škole odehraje celkem třikrát. Simulaci útoku šíleného střelce si postupně vyzkoušejí policisté z několika oddělení z celého kraje. Ne všechno se daří. Při první simulaci se například děti ze školy shromáždí kolem policisty, který venku řídí přibíhající posily. Ze všech oken školy by tak představovaly lákavý cíl.

„Policista, který stojí venku, musí v té chvíli myslet na tisíc věcí. Mít přehled o pohybu kolegů uvnitř, komunikovat s operačním důstojníkem, hlídat okolní prostor. I proto cvičíme, aby se z těchto chyb policisté mohli poučit," komentuje vzniklou situaci ředitel krajské policie Radek Malíř.

Nejde se zastavit

"Nepříjemný pocit. Zakouřené místnosti, všude zranění. Pro normálního člověka, který na to není cvičený, je to hrozná situace. Ten pocit nic moc," popsal první dojmy Jan Domlátil, jeden ze zasahujících policistů. Jeho kolegu jeden z teroristů zasáhl. Ani tomu ale nemohl pomoci.

„V reálné situaci by od nás nejspíš dostal lékárničku, aby se mohl ošetřit sám. Nemohli bychom se zastavit," dodává policista.