Vozy z Přelouče chrání několik královských rodin, diplomaty po celém světě a věří jim i několik národních bank. Přesto je na českých silnicích často nepotkáte. Drtivá většina míří do zahraničí.

Za umění českých odborníků a mechaniků mluví s trochou nadsázky především neúspěšné činy teroristů. Před zasedací místností přeloučské firmy stojí vystavené čelní sklo z vozidla českého velvyslance v Iráku Martina Klepetka. To vypadá, jako by do něj někdo bušil krumpáčem.

Speciální tvrzený díl bez problémů zadržel déšť průbojných střel, když na kolonu spustili palbu teroristé. Bez úspěchu osádka auta vyvázla bez jediného škrábnutí.

„Seznam našich zákazníků je s nadsázkou napůl tajný. I to je bezpečnostní politika. Své zákazníky si pečlivě vybíráme, aby se naše výrobky nedostaly třeba do služeb zločinců. Na co jsme opravdu hrdí, je například to, že jako jedna z mála firem na světě dodáváme vozidla pro Organizaci spojených národů,“ říká ředitel firmy Jaroslav Černý.

Ve službách OSN

Na dvoře jeho slova potvrzují tři terénní toyoty v bílém provedení a s nápisem UN na bocích. Uvnitř výrobní haly právě mechanici pracují na dalších podobných vozidlech.

„To jsou doprovodná vozidla. Stejně jako ta venku budou i tahle zodolněná a vybavená, aby plnila svůj účel. Tím je ochrana personálu OSN na cestách,“ popisuje Černý.

Úprava takového vozu ale není žádná maličkost. Do montážní haly přijíždí běžný sériový vůz, na který se vzápětí vrhnou mechanici a téměř celý jej rozeberou.

„Pancéřování vozidla neznamená jen nasazení ocelových plátů. Tahle úprava nesmí být na vozidle na první pohled vůbec patrná, vše by mělo být schováno uvnitř. A za druhé když vozidlo opancéřujeme, musíme tomu přizpůsobit samotné auto na některých místech posílit konstrukci, upravit brzdy, tlumiče, protože upravené váží podstatně více než původně,“ vysvětluje ředitel firmy.

Další úpravou, která tato auta čeká, je i osazení stropního průlezu. Zatímco venku zaparkované toyoty slouží diplomatickému personálu, tahle vozidla bude využívat ochranka. Uvnitř vozu bude na sklopném rameni ukrytý kulomet, který se v případě problémů vyhoupne otvorem na střechu. „Je to jeden z požadavků ochranné služby. Zbraň by mohla být na střeše umístěna jednoduše nastálo, ale z diplomatického hlediska je vhodnější nebudit zbytečné negativní emoce ukazováním zbraní,“ popisuje speciální objednávku Černý.

Obr jménem VEGA

Opodál pracují mechanici na kabině náklaďáku. I tady se pancéřování zabudovává tak, aby na první pohled nikdo úpravu nepoznal. Tohle vozidlo pravděpodobně bude sloužit jako zásobovací na Blízkém Východě.

Ve vedlejší hale už ale stojí kolos, který svoji podstatu nijak neskrývá. Obrněný vůz české konstrukce VEGA, který se zrodil právě tady.

Na mohutném tatrováckém podvozku sedí obří hranatá kabina a nákladní prostor, kde kromě plně ozbrojené pěchoty může být podle potřeby například pozorovací technika, lůžka pro zraněné nebo třeba servisní kontejner.

„Kvalita toho vozu je především v tom, že v základní verzi bez problému ochrání posádku před palbou z kalašnikova, což je v úrovni pancéřové ochrany takzvaná úroveň dvě. My jsme ale schopni ji zdvihnout ještě o dvě úrovně výš. Díky tomu máme i lepší odolnost, než transportéry Pandur a stejnou ochranu jako transportér MRAP, který používá americká armáda. VEGA má ale proti němu jednu výhodu. Tou jsou o dost lepší jízdní vlastnosti v terénu,“ dodává Černý.

O tento obrněný zázrak už se ale dřív než domácí armáda zajímají vojáci v zahraničí.