Dostavba areálu Automatických mlýnů v Pardubicích, ve které jsou Centrální polytechnické dílny a galerie města Pardubic, získala cenu Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí. Nová část je dílem ateliéru Šépka architekti. Vyhlášení vítězů se uskutečnilo v pondělí v kavárně Mlýnská na Kampě.

Do finále dvacátého ročníku ročníku Ceny Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí za rok 2023 se probojovala kromě budovy Gampy a Sféry v areálu pardubických mlýnů, ještě usedlost v Dolním Miletíně u Třeboně, dostavba filozofické fakulty v Hradci Králové, krytá lávka v Litomyšli, nízkoprahový klub v Nové Pace a přístavba k Červenému kostelu v Olomouci. Na rozdíl od několika minulých ročníků Ceny Klubu Za starou Prahu se letos ve finále neobjevila žádná pražská novostavba. V hlavním městě se nenašel dost kvalitní projekt.

Porota Ceny Klubu Za starou Prahu, která hlasuje anonymně, ocenila tuto stavbu pro její jednoznačnou a sebevědomou architektonickou formu, jež nekonkuruje památkově chráněným mlýnům, ale doplňuje je.

„Naším záměrem bylo začlenit památkově chráněný objekt od Josefa Gočára do nového areálu, kde bude mít ústřední postavení. Veškeré materiály jsme tedy barevně ladili k této stavbě, kdy jsme spolupracovali s cihelnou, která nám vypálila cihly přesně podle našich představ. Díky vyzdvižení objektu Sféry je ve vyšších patrech zajištěn klid potřebný pro práci studentů, zatímco GAMPA, která je umístěná ve spodní části, je více propojena s veřejným prostorem. Ceny Klubu Za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí si vážíme především z toho důvodu, že se jedná o ocenění, které je pouze nominační nezávislou porotou. Do této soutěže se tedy nemůže nikdo přihlásit a samotná nominace je tedy de facto oceněním,“ řekl k vítězství architekt Jan Šépka.

Video z Gampy a Sféry

Zdroj: Michal Žampach

Polytechnické dílny a galerie představují první novostavbu v areálu mlýnů. V budoucnu se plánují další objekty s různorodými funkcemi, které ještě více obohatí tento historický areál.

Areál automatických mlýnů

Monumentální mlýnskou budovu na břehu Chrudimky v centru Pardubic navrhl architekt Josef Gočár v roce 1909 pro podnikatele bratry Winternitzovy, mlýny pak postupně vznikaly od roku 1910. Díky místní firmě Prokop měli pardubičtí průmyslníci k dispozici nejmodernější mlýnské vybavení a pro návrh budovy angažovali tehdy začínajícího mladého pardubického architekta Josefa Gočára.

Řidička po nehodě nadýchala 2,8 promile.
Opilá řidička superbu v Pardubicích přejela přes ostrůvek a způsobila nehodu

V roce 1924 se komplex dál rozšířil o obilné silo. Automatické mlýny byly v provozu nepřetržitě více než 100 let. Mouka se v nich mlela až do roku 2013. Pak se jejich brány zavřely. Roku 2014 byly mlýny zařazeny na seznam Národních kulturních památek České republiky. V roce 2020 začala jejich rekonstrukce.

Úpravy rozsáhlého areálu Automatických mlýnů ještě nejsou u konce. Rada Pardubického kraje v dubnu vyhlásila otevřenou mezinárodní architektonickou soutěž s názvem Rozšíření Gočárovy galerie v Automatických mlýnech. Cílem je upravit dostavbu moučného sila z padesátých let minulého století. Gočárova galerie sídlí v rekonstruované hlavní budově. V krajské galerii jsou výstavní sály, vstupní prostory, kavárna a knihovna. Další prostory získá v bývalém moučném sile z 50. let minulého století.

Ladislav Voříšek pracuje pod hladinou při teplotách kolem 15 stupňů Celsia a, aby se nenadnášel, má na sobě navíc včetně ochranných prvků celkem 32 kilogramů zátěže.
Potápěči betonují pilíře pod hladinou Labe, zachraňují most před zřícením

Další plány má v areálu majitel společenského centra Silo Lukáš Smetana, který vlastní větší část areálu. Plánuje tam postavit novostavby s byty, obchody a službami. Novou zástavbou tam vznikne trojúhelníková piazzeta.