„V Městském azylovém domě pro matky s dětmi panuje obrácená rasová diskriminace. Bílá menšina je tu utiskována romskou většinou. Řada romských žen nedodržuje domluvená pravidla soužití. Na pokojích pijí alkohol, kouří, neuklízí po sobě. Žádné normy pro ně neplatí,“ rozčilovala se jedna z klientek.
„Nemám pocit, že by vztahy mezi romskými a neromskými obyvatelkami byly nějak napjaté. Kuřácké kontroly provádíme pravidelně. Když někoho chytíme, jak si zapálí třeba na toaletě, tak slyšíme argument, že prostě musí kouřit, protože jinak by nevykonal velkou potřebu. Na to je pak těžké něco říct,“ uvedla Hana Benešová, šéfka divize Podpora rodiny pardubického SKP–Centra, pod které městské azylové domy spadají.

„Všichni tu musí dodržovat základní hy〜gienické normy. Někomu se to daří více, někomu méně. Co se týče romských žen, tak ty nás leckdy samy prosí, aby nebyly ubytované společně, protože mají dojem, že by pak pro ně bylo udržování pořádku náročnější. Když někdo přijde, že s Romy nechce bydlet, snažíme se jeho přání respektovat. Je–li však azylový dům s kapacitou padesáti osob zcela plný, nedá se s tím nic dělat,“ pokrčila rameny šéfka divize Podpora rodiny.

Kde je problém?

„Občas si někdo stěžuje, že děti jiných klientek jsou příliš hlučné. V budově, kde žijí ženy a děti s různými životními osudy a mírou přizpůsobivosti, každý musí slevit ze svých požadavků, protože opravdu nežije ve svém,“ poznamenala.

„Ten, kdo vydrží pobyt v azylovém domě, je zocelen do života. Vždyť každá bytová jednotka tu má jen jeden společný bojler teplé vody či kuchyň. Na druhou stranu máme zkušenost, že když si někdo na něco stěžuje, většinou bývá problém někde jinde,“ podotkla.

„Například jedna paní začala být nepříjemná na spolubydlící ve chvíli, kdy pod okny uviděla bývalého partnera s jinou ženou. Někdo si jde dokonce stěžovat až na magistrát s tím, že jedna z našich pracovnic jí údajně malovala propiskou po jejím miminku a kradla krém na dásničky,“ sdělila Hana Benešová. „K sociální práci stížnosti patří. Jen mi vadí, že někdo plive bokem a s problémem nejde nejdříve za námi,“ dodala Benešová.

 

Azylový dům

 

Cílová skupina

Ženy v obtížné životní situaci (bez přístřeší, sociálně vyloučené, které potřebují pomoc vpéči oděti voblasti výchovy avzdělávání):

  • ženy od 18 let
  • ženy od 18 let s dětmi (maximálně 3 děti), chlapci do dovršení věku 15let
  • ženy s trvalým bydlištěm v Pardubicích
  • maximálně 6 žen s trvalým bydlištěm mimo Pardubice (vPardubickém kraji)
  • ženy, které nejsou pod vlivem alkoholu adrog
  • ženy bez diagnostikovaného psychiatrického onemocnění
  • ženy bez mentální retardace
  • ženy se zdravotním postižením s osobní asistencí, které nejsou závislé na obsluze personálu

Kapacita zařízení

50 lůžek ve 25 pokojích ve dvou až čtyřpokojových bytových jednotkách.

 

 

 

Zásady poskytované sociální služby

  • Individuální přístup: základním principem poskytované sociální služby je individuální přístup kuživateli služby, který respektuje jeho specifické potřeby.
  • Respekt: poskytovaná sociální služba je založena na respektování důstojnosti zúčastněných stran: pracovník – pracovník, pracovník – uživatel služby, uživatel služby – uživatel služby.
  • Profesionalita: služba je poskytována kvalifikovanými pracovníky.
  • Podpora: sociální služba podporuje přirozené vztahové sítě uživatelů služby ajejich začlenění do společnosti.